Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


ČLOVĚK MUSÍ UMĚT HLAVNĚ KOUKAT, V TOM TO JE…
- TYPO

Po světoznámých a již osvědčených klasicích typografie začínáme rubriku profilů z opačného konce: Tomáš Brousil je mladý, zatím neznámý a neproslulý student ateliéru Písma a typografie na pražské VŠUP. Původně vyučený letecký mechanik, dodnes milující vůni oleje, ostré hrany hlavic šroubů, obdivující řemeslnou zručnost předků.

Z jednoho řezu písma Katarine, který nám Tomáš poslal na ukázku mailem a na který chtěl slyšet náš názor, se na první schůzce vyklubala obrovská rodina mnoha řezů včetně dvou různých malých kapitálek. Od té doby se scházíme pravidelně jednou za měsíc. Tomáš raději kreslí než hovoří, nad odpověďmi soustředěně přemýšlí a váží každé slovo. Podobně vypadají i jeho dvě hotové rodiny grotesků Katarine a Fishmonger, které měsíc co měsíc postupně vydávala jeho bezedná aktovka: litery bez zbytečně zdobných detailů, uspořádané v promyšleném systému řezů.

Zvykli jsme si, že Tomáš prostě pokaždé musí přijít s něčím novým, že to, jinak neumí…

 

 

Kdo tě ovlivnil nebo u koho ses učil?

Na škole hodně Solpera. Sice jsem na něj nadával, hlavně když mě nutil všechno překreslovat a předělávat, ale pak jsem vždycky viděl, že výsledek je lepší. Taky bych měl jmenovat Menharta, ukázal mi řemeslo a řemeslnou dokonalost. A Štorma, hlavně pro moderní technologie.

 

Jak začínáš, když chceš udělat písmo? Jak vznikla třeba Katarine?

To byla plakátovka. Nejdřív verzálky, pak teprve minusky. 

 

To je tvůj postup u všech písem?

To ne, nejdřív začínám malým „a“. 

 

K současným typografickým trendům patří vytváření a užívání jakýchsi „superrodin“, tvořených jak sadou patkových, tak sadou bezpatkových řezů – neplánuješ podobně dotvořit i svoje písma, třeba právě Katarine?

To záleží na poptávce, bude-li to třeba součástí nějaké zakázky na korporátní písmo. Ale já sám bych teď nejradši udělal nějaké šílené dekorativní písmo, i když by šlo použít leda někam na plakát. 

 

Jako písma od Emigre, která vypadají skvěle v jejich katalogu, ale jinde je jejich použití omezené až nemožné?

To ne. Až užití dává písmu smysl. V katalogu možná moje písma působí obyčejně, nenápadně, a až užití ukáže jejich kvality nebo nekvality. 

 

Z jaké tradice vycházejí tvá písma?

Nejspíš Švýcarsko. Spíš evropská než americká tradice. 

 

Jaký máš vztah k technologiím?

Obdivuju pravé písmomalíře, kteří i bez Corelu dokázali vyšvihnout krásné vzorníky písem. Písmomalíři ale vymřeli, a vidíme to všude kolem sebe: všichni pro své nápisy a vývěsní štíty sahají k hotovým, digitalizovaným písmům. Grafik nevymýšlí a nekreslí nové písmo, jen sahá do určité zásoby. 

 

Ty se o to pokoušíš?

Jasně. Vracím se k tužkám, štětcům, pravítkům a křivítkům. Kreslím, opakuju tahy – tím to písmo oživíš. V základu mých písem je geometrie, ale ta je sama o sobě chladná, nevypočitatelná, stejně nakonec potřebuje zásah lidské ruky. Kreslím rád i jen tak, vytvářím si do zásoby takový katalog vjemů, do kterého můžu chodit zpátky pro inspiraci. Tím neříkám, že dobré písmo může dělat jenom ten, kdo umí kreslit – je tu třeba řada geometricky konstruovaných písem. Člověk musí umět hlavně koukat, v tom to je. 

 

Není to česká tradice, že volná tvorba a písmo spolu souvisí?

Vybavují se mi plakáty z počátku 20. století, kde výtvarný záměr ignoruje typografická pravidla; nebo písma Alšova, Bílkova, Svolinského, Váchalova, z dnešního pohledu nepoužitelná. Dneska už bohužel moc ne – dneska je každý specialista, umí jen jeden obor, plný technologií, které jsou náročné na učení, takže se je za pochodu pořád učíme. Já bych nejradši jenom kreslil, a na digitalizaci měl k ruce jiného odborníka. Když to sám převádím až do fáze matematických křivek, mám nad tím sice naprostou kontrolu, ale zase je mi líto času, kdy bych mohl už kreslit a vymýšlet něco dalšího. 

 

A neumožňuje právě ta technologická fáze jakousi zpětnou vazbu?

Už se mi stalo, že jsem řešil kerning a ukázalo se, že je něco od základu špatně, že budu muset všechno překreslit. Písmo tak vzniká rychleji, čtyři měsíce, a ne dva roky. Ale to písmo, na které se dva roky pořád koukalo, možná vydrží navždycky. 

 

Jaká mají být tvoje písma: spíš pro širší, obecnější použití, aby byla všude kolem tebe, nebo spíš pro nějaké exkluzivní účely, pro pár exkluzivních publikací?

Potěší mě vždycky, když je písmo dobře použité. Třeba rád chodím na hřbitovy – tam je ta typografie o něčem úplně jiném… 

 

Když se podíváš do vzorníků typografů 20. století, najdeš tam často znakové novotvary – např. u Rennera nebo u nás u Štorma (třebas jeho zavináč). Láká tě taky něco podobného, proměnit tradicí daný, uzavřený tvar?

Rozhodně to nedělám cíleně, takovou potřebu nemám; znaky mají svou ustálenou hodnotu, kterou respektuju. Asi se nedokážu pořádně odvázat, což je možná škoda… 

 

A není to takový typografický imperativ doby, že nějaká schválnost, jako jsou třeba neuzavřené znaky Biľakovy Fedry, musí v písmu být?

Já bych se především bál, že to čtenáře vyděsí; a nemusí to být hned nějaké anomálie, stačí, když jsou v textu vysázeny slitky! I já jako čtenář mám rád, když písmo není nezvyklé – to se potom nedokážu soustředit na to, co čtu, ale jen pozoruju písmenka. 

 

Nestála by některá tvoje písma za přidělání bitmap?

Bylo by krásné, kdyby všechna moje písma měla bitmapové varianty, kdybych měl ve svém telefonu vlastní bitmapové písmo, ale není to v mých silách. Navíc, bitmapa je skládačka, já mám radši křivky. Je pravda, že dneska člověk tráví spoustu času u počítače a pomalu víc čte na obrazovce než v tištěné podobě, ale ty věci na obrazovce jsou pro mě jen pracovní; až to, co bude tištěné, má trvalejší hodnotu. 

 

Co děláš kromě písem?

Dělám a snad i budu dělat divadelní plakáty a podobnou grafiku, která mě baví. 

 

A čteš ty divadelní hry, než jim vytvoříš plakát?

Když je čas, tak rád. Každopádně je k dobrému plakátu nutný aspoň osobní kontakt, třeba dát si kafe s režisérem, vyměnit si vzájemně představy a dojít k nějakému kompromisu. 

 

Používáš i jiná písma než svoje?

Asi jen Frutiger, jiná ne. 

 

Co ti na Frutigeru tak imponuje?

To kdybych věděl, tak už si udělám vlastního „frutigera“. Ale vážně: je to hlavně čitelnost, proporce, barevnost, u nás neokoukanost. 

 

Co kdybys, Tomáši, udělal nějaký nový, hodnotný, univerzálně použitelný grotesk, nějakou novou Helvetiku?

Ale jo, dobře, tak já ho udělám…

 

Článek vyšel v časopise TYPO.07


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× LADISLAV SUTNAR A TYPOGRAFIE (1. 7. 2018 - )
× Rozhovor s Janem Middendorpem (20. 11. 2004 - )
× Neville Brody: co teď? (15. 4. 2018 - Pavel Zelenka)
× Západní čára je čára odnikud nikam... (18. 5. 2018 - )






Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.