Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Vzpomínka na doby kdy se ještě psalo písmeny
Bohuslav Vaněk-Úvalský - TYPO

Na psaní jsem byl prase, prase. Řekla mi to hned ve druhé třídě soudružka učitelka[1]: „Na psaní jsi Vaňku prase. Prase!“ Co to ale také bylo za disciplínu! Velké plné kliček, áčko mělo nafouklé panděro, zetko zase samo sobě vázalo smyčku kdesi pod linkou, enko vypadalo jako vlnka, od emka se to poznat nedalo, a to nemluvím o velkém . Nebyl jsem na to zvědavý. O písmu jsem měl zcela jinou představu. Bylo mi osm a už tři roky jsem věděl, že se životem musím pročíst. Šlo taky o to jak. A všechna písmena, co jsem znal, se přímo předháněla, aby získala mou přízeň. Třeba ta z Václaváku[2]. Stál jsem na refýži, čekal na mámu a louskal jsem (svisle) TABARIN[3] a nad tím (prohnutě) PRAZDROJ[4] a vedle (neónově) BAR – a věděl jsem. Tedy, nevěděl jsem nic, ale bylo jasné, že takto značené místo musí být pro lidstvo z nějakého neznámého důvodu životně důležité, a snažil jsem se proniknout dovnitř. To se mi povedlo až o dvanáct let později – a pochopil jsem, že můj odhad byl správný.

Jenže začínat si s uzly na modré inkoustové hadici[5]? Z toho koukaly samé nepříjemnosti. A taky že jo: vykrucoval jsem kličky, div mi nevypadly oči, slalomem jsem to bral po papíře, jenže každá kristiánka[6] končila havárií, prsty jsem měl modré, kalhoty pokecané inkoustem, piják nacucaný a písmena se ve finále klátila ze strany na stranu. A navíc, první křivda: zatímco všichni ve třídě už směli psát čínským perem[7], já se lopotil s bombičkáčem[8], vzteklý a podvedený. Bylo to upřímné nepřátelství a vydrželo celý rok. A na vysvědčení[9] se nakrucovala trojka. (Téčko jako kácející se osten napojující se na erko tvaru pařezu, připláclé na směšný kroužek óčka s pacičkou nahoře, co držela jéčko – smyčku a káčko – uzlovačku s břichounem áčkem.) Naštěstí to soudružka napsala číslovkou. Otec tak snadněji pochopil, že drží v ruce oprávnění mne seřezat.

A přitom bylo kolem tolik barevných nápisů zasluhujících prozkoumání. Tak třeba hned na tužce v penálu. Zlatý nápis Koh-i-noor hardtmudt[10]. Učil jsem se to vyslovit čtrnáct dnů. „Koh-i-noor hardtmudt,“ oznámil jsem doma. „No a?“ zeptal se otec. „Koh-i-noor hardtmudt,“ pokrčil jsem rameny. „To dítě mě provokuje,“ stěžoval si otec večer matce. „Mluví na mě švédsky.“ „Koh-i-noor hardtmudt,“ sdělil jsem kuchařce ve školní jídelně. „Chceš přidat, kloučku?“ zeptala se starostlivě. „Koh-i-noor hardtmudt,“ odpověděl jsem zavile. „Chceš pěstí?“ zeptal se Pechatý, když jsem mu řekl Koh-i-noor hardtmudt. Pechatý byl pro mě něco jako typografický Klekí Petra[11]. Vyměnil jsem s ním patnáct gumových indošů z NDR[12] za zelenou plechovou krabičku s pestrobarevnými nápisy. Přeskládal jsem do ní tužky, a když mě ve škole náhodou nudila hodina, četl ji. Nebyla hodina, která by mě nenudila.

Na víku se hrdě prsil černý námořník opřený o širokou kurzivu E. N. PAIZIS & CO. (& jsem věnoval zvláštní pozornost, to písmeno jsem neznal a pokud vím, tak ani nikdo ze třídy.) Hned nad kurzivou se krčila negativní helvetika Established in 1906. A pod tím vším rudým krouceným písmem High Class. Hned vedle se naparoval zdobný nápis EGYPTIAN CIGARETES. A aby toho nebylo málo, nesmělý patkový nápis oznamoval: TRADE MARK REGISTERED. Pět druhů písma, a to vše jen na víčku! Po stranách krabičky už to fičelo: jakási zdrclá helvetika oznamovala Hand Made; Excellent Quality; Elegant Make; Fine Aroma. Pak velké stříbrné áčko: Annual Consuption. In Europe, America, Africa – černě, tenkým řezem. Následovalo plakátové 100.000.000. Cigarettes. India. China. Japan, etc. Každé slovo jiným písmem. Celý svět ležel přede mnou na školní lavici v Záběhlické škole.

Jenže to ještě nebylo všechno! E. N. P. – zlatá stínovaná písmena na dně, kříženec gillu rozjetého válcovačkou a knižního kabelu naklepaného paličkou. A na zadní straně 100 Egyptian Cigarettes. LARGE SIZE.

Chcete víc? E. N. PAIZIS & CO. High Class. Productions. Cairo Egypt. Manufacturers. Trade Mark. To vše šesti druhy písma na vnitřní straně víčka. Ten obchod se opravdu vyplatil.

Když mi box zabavila[13] pro údajné chrastění Diblíková, vlámal jsem se jí do kabinetu. I typografie může vést na šikmou plochu. Anebo prokazovat neocenitelné služby: na krabičku jsem později sbalil Švarcovou a Křížovou. Vyprávěl jsem jim o dobrodružství svého dědy, jenž prchaje z Bruneje ukryl do krabičky šperky sličné Fátimy, které mu věnovala na důkaz věrné lásky, aby mohl zakoupit třetí třídu na Postrachu černé laguny. Později mě obě opustily, když se profláklo, že krabičku našel Pechatý na skládce.

Pestrost všech těch nápisů byla v protikladu k nudným žlutým výkřikům na rudých pozadích. Bojové tradice. Světu mír. Mupy mup[14]. Se Sovětským svazem pořád, dokola, na věčné, furt, družba, vole[15]. Důsledně jsem se jich vyvaroval.

A pak tu byla auta[16]. Pamatujete si na nápis Simca? Taunus? Poběda? Mám stále před očima přístrojové desky, které jsme zkoumali cestou ze školy. Když budík tachometru obsahoval bájnou číslici 180, bylo už nutné stanout a ocenit to. Číslovka 210 nás už uváděla přímo do extáze. Jednou jsem na Václaváku objevil Porsche Carreru s tachometrem jdoucím do 260 kilometrů. Dodnes si pamatuju na subtilní řez číslovky, stál jsem tam přikovaný, poulil oči, dokud nevyšel z pod nápisu PRAZDROJ otec a neodvlekl mne domů.

A ještě mnoho množin písmen mě dostávalo na lopatky: PEDRO, SEVAC, DONALD, BT, CLEA, WILDCAT, MÝDLO HELLADA, SMĚR, TYRRELL, PAN AM, KANAGOM, ČIKULI, FAVORIT, IGRA, FABRICA DE TABACOS HABANA, ABBA, 64 U HRADEB, EXPO 58, KONTUŠOVKA, PRADĚD, PIF, ASTERIX, SEMAFOR, ALFA, TUZEX, BASF, SCOTCH a VITACIT.[17]

Ve třetí třídě jsem objevil, že se různá písma různě a záhadně jmenují. Smrt na Nilu, kterou jsem tehdy sbalil z rodinné knihovny, měla kupříkladu sazbu vyhotovenou z písma se zvukomalebným názvem Baskerville. Pečlivě jsem si to zapamatoval a šel sbalit Vejříkovou. Scházívala se s Müllerem za garážemi. Měl taktiku a ohmatané vydání komiksu Tarzan, které jej opravňovalo ke konstantní nabídce: „Přijď za garáže, polistujem!“ Když jsem naklusal na scénu, byla situce tato: komiks na zemi, ruce pod svetrem. „Pěkný písmo,“ povídám. „Vyjeď,“ sdělil mi Müller. „To je Baskerville,“ poučil jsem ho. „Mohl by to být Garamond, to tedy jo, vypadá to tak, ale je to Baskerville.“ Müller si mě tupě prohlédl. Teprve pak mě praštil. Druhé zklamání mi Baskervill uštědřil, když jsem odhalil výtisk Psa baskervilského vysázený Timesem.

Vlastně bych teď po letech mohl písmu písemně poděkovat. Tedy typografům. V letech, kdy naše rodina směla jezdit tak maximálně k Balatonu[18], mi dovolovali normálně dýchat. A snít. Když jsem později pochopil, že se písmem navíc dají vyjadřovat i myšlenky (někdy), vzal jsem na milost i psanou verzi.

Takže: díky.



[1] V socialistickém Československu vyžadované oslovení učitelů.

[2] Václavské náměstí – nejrušnější bulvár v Praze

[3] Populární bar

[4] Český název pro pivo Pilsner Urquell

[5] V první třídě základní školy je povinné používání plnicího pera.

[6] Kristiánka – typ oblouku při lyžování, pojmenovaný podle původního jména města Oslo – Christiania. 

[7] Jediná učiteli akceptovaná propisovací tužka používaná jako náhrada za plnicí pero pro pokročilejší žáky. Dovoz z Číny. 

[8] Inkoustové pero s bombičkovou náplní.

[9] Každoroční závěrečné vyhodnocení žáka v základní škole. Hodnotící systém je 1-5, přičemž 1 je nejlepší.

[10] Česká firma vyrábějící psací potřeby.

[11] Postava moudrého náčelníka severoamerických indiánů z románů německého autora Karla Maye (1842 - 1912), které byly nesmírně populární mezi mladými československými čtenáři.

[12] Gumové figurky indiánů dovážené z Německé Demokratické Republiky. Ceněná hračka.

[13] Žákům, kteří při hodině vyrušovali, mohli učitelé odebrat předměty, které podle jejich názoru do školy nepatřily. Takové předměty se pak nejčastěji vracely až na konci školního roku.

[14] Mupy mup je foneticky zapsaný ruský nápis Světu mír.

[15] Heslo Se Sovětským svazem na věčné časy bylo součástí oficiální propagandy Československa.

[16] V socialistickém Československu byly zahraniční automobily vzácné a budily velkou pozornost.

[17] Pedro, Sevac a Donald – žvýkačky, BT, Clea – cigarety, Hellada – mýdlo na praní, Směr – výrobce hraček, Kanagom – lepidlo, Čikuli – ředidlo, Favorit – jízdní kolo, Igra – výrobce hraček, 64 U Hradeb – populární pražské kino, Expo 58 – výstavní pavilon ze Světové výstavy umístěný v Praze a přeměněný v oblíbenou restauraci, Kontušovka, Praděd  – lihoviny, Pif, Asterix – jediné dostupné (byť obtížně) zahraniční komikové časopisy pro děti, Semafor – divadlo, Alfa – kino na Václavském náměstí, Tuzex – prodejna luxusního zahraničního zboží, kde místo oficiální měny platily speciální poukázky, Vitacit – limonáda v prášku.

[18] Možnost cestovat do zahraničí byla v Československu velmi omezená, výjimku představovala NDR nebo právě maďarské jezero Balaton.

 

Článek vyšel v časopise TYPO.9


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.