Warning: session_start(): The session id contains invalid characters, valid characters are only a-z, A-Z and 0-9 in /var/www/buxus/generate_page.php on line 43
Svět tisku - Restaurování uměleckořemeslných děl z papíru a pergamenu
Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Restaurování uměleckořemeslných děl z papíru a pergamenu
Ivan Doležal - Svět tisku

Obor restaurování archivních dokumentů, listinných památek a historických knižních vazeb, tedy uměleckořemeslných děl z papíru a pergamenu, je relativně mladý. Vznikl teprve koncem 19. století, kdy se chemici poprvé začali zabývat vznikem papíru a surovinami, ze kterých se skládá, složením inkoustů a tiskových barev a vývojem, kterým procházely.

Postupem času se tento obor neustále rozšiřoval. Než byli vychování první restaurátoři, opravy papírového materiálu prováděli knihaři. U nás se restaurováním papíru jako první začal zabývat Václav Voldán a Václav Vojtíšek, který přišel na to, že papírovou kaší lze doplnit chybějící část papíru na původní formát – vyvinul u nás metodu dolévání. Tuto metodu od něj následně převzal, rozšířil, publikoval a ve světě zpopularizoval Josef Vyskočil, známý knihař a restaurátor.

Josef Vyskočil byl rovněž zakladatelem naší první restaurátorské dílny, která vznikla v pražském Klementinu v roce 1952, a zasloužil se také o vznik oboru restaurování a konzervace papírových dokumentů na Státní grafické škole v Praze. V současné době je restaurování papírových dokumentů a knižních vazeb vyučován nejen na Střední odborné škole grafické, ale jako restaurování uměleckořemeslných děl z papíru a pergamenu je jedním ze šesti zaměření studijního programu Grafický design a realizace tiskovin Vyšší odborné školy grafické v Praze. O restaurování různých historických dokumentů, listin a knih jsme si proto popovídali s vedoucí oddělení restaurátorství a konzervátorství této školy a současně také vedoucí ateliéru restaurování papíru paní Milanou Vanišovou.

 


Příklad poškozeného historického dokumentu určeného k restaurování

 

Restaurování listin a dokumentů z papíru a pergamenu

Začneme restaurováním historických listin a dokumentů, které jsou na první pohled jednoduššími objekty než knihy. Již v úvodu je třeba zdůraznit, že těžiště jejich restaurování spočívá v preventivní péči, tedy pokud možno v pravidelné kontrole depozitářů a trezorů, ve kterých jsou uloženy. Hlavním úkolem je udržovat v těchto prostorách čistotu, vhodnou teplotu a relativní vlhkost, které jsou pro jejich správné uložení bezpodmínečně nutné. V minulosti totiž bývaly tyto archiválie uloženy mnohdy dokonce v různých sklepeních v naprosto nevhodných podmínkách, a tím docházelo k jejich poměrně závažným poškozením. V posledních zhruba 20 letech se už situace přece jenom zlepšila a v současnosti jsou archiváři školeni, jak se mají o depozitáře správně starat. Papírové dokumenty a knihy by měly být uloženy při teplotě 18–20 °C a relativní vlhkosti 50–53 %. U uložených pergamenů může být relativní vlhkost o něco vyšší, a to až do 60 %.

Plošné papírové dokumenty z historických období, jako jsou mapy, grafiky, různé matriční záznamy, živnostenské či rodné listy apod., bývají velice často znečištěné především prachem a různou špínou. V minulých dobách totiž nebyly uchovávány v nesložené ploché podobě, ale byly uloženy do různých obálek a skladovány v nevhodných podmínkách. Mohou tedy být napadeny plísní, nebo pokud se jedná o rukopisy psané železogalovými inkousty, mohlo u nich dojít ke korozi těchto inkoustů, která způsobuje značnou degradaci papírové podložky atd. Pokud je dokument napaden mikroorganismy, je třeba nejprve provést jeho dezinfekci. Existují různé způsoby, jak to provádět, ale jednou z nejběžněji používaných metod je nasycení parami 96% butylalkoholu. Dokument je na 24 hodin umístěn v uzavřeném prostoru, kde je působením těchto par při vysoké vlhkosti až 80 % zbaven všech mikroorganismů. Musí samozřejmě být provedeny stěry a posléze i kontrolní stěry, které jsou odeslány do mikrobiologické laboratoře. Tam zjistí, jaké plísně byly na listině nalezeny, popřípadě jestli byly všechny zahubeny.

Když je listina dezinfikována, může restaurátor provést tzv. předběžný průzkum a potom stanovit restaurátorský záměr, což musí předcházet každému zásahu. Čím je dokument více poškozen, tím musí být restaurátorský záměr podrobnější. S ohledem na míru poškození a historickou hodnotu dokumentu by měl být zvolen odpovídající zásah. Ten musí být stanoven tak, aby byl pro dokument co nejméně náročný, je tedy nutné postupovat od nejšetrnějších zásahů k náročnějším. Je třeba volit metody pokud možno reverzibilní, tedy odstranitelné. Samozřejmě v některých případech jsou dokumenty poškozeny do té míry, že je není možné restaurovat takovýmto klasickým způsobem. Potom musí být použity metody definitivní, ke každému restaurovanému dokumentu je však třeba přistupovat s velkým respektem jako k jedinečnému originálu.

Celý proces restaurování je provázen fotodokumentací, která musí být provedena před zahájením prací, v jejich průběhu i po jejich dokončení. U listin je to poměrně jednoduché, protože se provedou snímky jejich reverzní a averzní strany a dokumentují se detaily poškození, která jsou na nich patrná.

 


Ukázka doplnění chybějících míst na historickém dokumentu

 

Prvním restaurátorským zásahem je čištění dokumentu, nejprve suché (mechanické) a potom mokré (chemické). V průběhu suchého čištění jsou z povrchu dokumentu nečistoty odstraňovány pomocí vhodné měkké pryže, která musí být zvolena tak, aby nemohlo dojít k poškození papíru. Suché čištění musí vždy předcházet čištění mokrému, protože pokud by nedošlo k odstranění prachu a jiných nečistot tímto způsobem, v průběhu mokrého čištěný by se vpravily do papírové podložky a bylo by zcela lhostejné, jestli by se jednalo o papír ruční, nebo strojní. Samozřejmě že předtím, než dojde k mokrému procesu čištění, je třeba zjistit, jestli v jeho průběhu nemůže dojít k rozpouštění psacích inkoustů nebo tiskových barev.

V historii byly používány různé inkousty, nejčastěji to byl inkoust železitoduběnkový, vařený z přírodních duběnek nebo listů mimósy, který na papírové podložce výborně drží a v podstatě se nerozpouští, ale právě při uložení ve vlhkém prostředí dochází ke kyselé hydrolýze a následně ke značné degradaci papírové podložky, způsobené korozí těchto inkoustů. Mnohem složitější je potom situace u novodobých inkoustů, které jsou vysoce rozpustné, a u razítkových barev, které jsou mnohdy téměř nezafixovatelné.

Z hlediska zachování historické hodnoty a historické informace, kterou dokument nese, je důležitý každý vpisek na listině, i když tam evidentně nepatří, každé razítko, každá vepsaná drobná změna v textu, protože jsou zdrojem určité historické informace, a proto je třeba je na listině zachovat. Takže je nutné velice pečlivě zajistit, aby při restaurování nemohlo dojít k rozpuštění a tím odstranění všech těchto prvků nebo k jejich poškození. I u tištěných dokumentů hrozí nebezpečí, že by v průběhu jejich mokrého čištění mohlo docházet k vyblednutí tiskových barev nebo jejich částečnému rozpuštění, protože v některých případech do nich byly přidávány rozpustné pigmenty. Z toho důvodu je třeba věnovat patřičnou pozornost i potisku a důsledně provést všechny potřebné zkoušky, zaměřené na rozpouštění barev, změny jejich intenzity či barevných odstínů atd. Pokud zkoušky rozpustnosti prokáží rozpustnost psacích prostředků, je nutné provést fixaci, nebo použít nevodné konzervační a restaurátorské metody. Používaná fixativa se po mokrém procesu musí z dokumentu vždy odstranit použitým rozpouštědlem, neboť pod fixativem dochází ke změně povrchového napětí papíru a následně by na rozhraní zafixované a nezafixované části papírové podložky došlo k jejímu praskání. Restaurátorská praxe nabízí i fixativa, která se neodstraňují, neboť sublimují. Výběr vhodných fixativ však závisí na kvalitě a druhu poškození historického papírového dokumentu.

V průběhu následujícího mokrého čistění je dokument ponořen do lázně buď destilované, nebo demineralizované vody s teplotou 37–40 °C. Do této vody je možné přidat prostředek na bázi neutrálního mýdla, třeba Spolapon AOS 146 nebo benátské mýdlo v nízkých koncentracích, které umožní rychlejší uvolnění špíny. Vodou jsou z papíru mimo nečistot odstraněna také stará klížidla, což většinou býval klih, který má kyselou povahu, takže papíru z dlouhodobého hlediska příliš neprospíval. Po ukončení mokrého čištění je dokument vyjmut z lázně a musí být ještě vyprán ve studené vodě, aby se z papíru vyplavily použité mýdlové složky. Potom se papír usuší, vylisuje a je možné zahájit provádění potřebných oprav.

Na tomto místě je třeba uvést, že každý papír má svoje pH a vyšší kyselost mu z dlouhodobého hlediska škodí. U historických ručních papírů vyráběných především z bílých hadrů se jejich pH pohybuje kolem hodnoty 6, a pokud byly uloženy v relativně dobrých podmínkách, jsou stále kvalitní. Jinak je tomu u strojního papíru vyráběného od 19. století. K jeho výrobě se využívala příměs dřevoviny obsahující lignin, který způsobuje žloutnutí a lámání papíru. Strojní dřevité papíry jsou proto hodně kyselé. Po mokrém čištění (koupání) se pH papíru dočasně zvedne, protože v průběhu čištění jsou z něj odstraněna stará klížidla. Ale teprve po provedené neutralizaci se do papíru vpraví tzv. alkalická rezerva, tedy zásoba vápenatých a hořečnatých látek, které ho na dalších 50–100 let mohou ochránit. Proto je třeba při restaurování změřit pH papírové podložky historických listin a v případě potřeby tyto hodnoty upravit právě neutralizací. Měření se provádí dotykovou elektrodou. Neutralizace se pak může provádět několika způsoby, existují hromadné i individuální metody. Hromadné neutralizační metody se používají například u periodik, při restaurování jednotlivých papírových dokumentů jsou samozřejmě využívány metody individuální. Z individuálních metod jsou nejpoužívanější dvě. Jedná se o tzv. Barrowu metodu. Je používána v případech, kdy může být papír podroben namáčení, to znamená, že jeho popsání a potisk musí být nerozpustný. Tato metoda využívá k neutralizaci sloučeninu uhličitanu vápenatého a hořečnatého. Druhá, poměrně finančně náročná metoda označovaná MMMK (metoxymagnesiummetylkarbonát) je určena k neutralizaci dokumentů, na nichž se psaný nebo tištěný text rozpouští. MMMK je látka rozpustná v metanolu, je tedy zdraví škodlivá, takže neutralizace musí být prováděna v digestoři.

 


Historická listina, jejíž papírová podložka byla doplněna na původní formát originálu

 

Po vyčištění je možné přistoupit k potřebným opravám restaurovaného dokumentu. Nejčastěji se jedná o drobná poškození, tedy různé trhliny, popřípadě ztráty hmoty papírové podložky dokumentu. Na opravu trhlin se používá japonský papír s různě nízkou plošnou hmotností, jehož proužky se trhliny přelepují a podlepují. Chybějící části listiny je možné opravit, respektive doplnit, několika způsoby. Na doplnění větších úbytků papírové podložky (ztrát) se nejběžněji využívá metoda doplnění tzv. analogickým papírem, tj. papír stejné hmotnosti a kvality, tedy na ruční papír je doplněn papír ruční a na strojní papír pak papír strojní. Další možností je doplnění chybějících míst vrstvením japonského papíru, které spočívá v tom, že na chybějící místo jsou na sebe postupně kašírovány jednotlivé vrstvy japonského papíru až do dosažení původní tloušťky originálu. Jako lepidlo se používá koncentrovaný roztok Tylosa MH 4000, desinfikovaný pšeničný škrob nebo škrob rýžový. A konečně třetí metodou, která je v posledních několika desetiletích velice často používána, je tzv. „dolévání“ nebo doplnění papírové podložky. Tento způsob spočívá v použití takzvané „papírenské pololátky“, což je směs vlákniny bavlny a lnu, kterou vyrábí ruční papírna ve Velkých Losinách a dodává ji v sušině. Obvykle je nejčastější složení papírenské pololátky 60 % bavlny a 40 % lnu, ale poměr si může restaurátor určit sám. Tato papírenská pololátka je nejprve namleta ve speciálním mixéru a poté smíchána s destilovanou nebo demineralizovanou vodou tak, aby došlo k vytvoření velmi řídké kaše. Do té je přidáno neutrální pojivo (1 % Tylosa MH 300). Potom je opravovaný dokument podložen netkanou textilií, napnut na vakuový stůl a pomocí kapátka jsou chybějící místa doplněna na původní tvar i tloušťku originálu. Papírovou suspenzi je třeba předem přibarvit na vhodný odstín, který by měl být asi o jednotku světlejší než originál. Používají se tzv. rybacelové a saturnové barvy (azobarviva), které jsou na světle stálé. Je třeba zdůraznit, že všechny materiály a chemické látky používané při restaurování musejí být vhodné pro tento účel, tedy musejí být neutrální, nesmějí být bělené a nesmějí obsahovat žádné ingredience, které by restaurovanému dokumentu v budoucnosti neprospívaly.

Dalším, poměrně častým druhem poškození historických dokumentů je již zmíněná degradace papírové podložky způsobená korozí železitoduběnkových inkoustů. Koroze se na papíru projevuje tak, že dochází k jeho mírnému zahnědnutí okolo napsaného textu, a pokud nedojde k nějakému zásahu, může napsaný text z listiny nakonec úplně vypadnout. Dochází k tomu nejenom u rukopisných, ale v některých případech také u tištěných textů, pokud v minulosti došlo k přeškrtání části textu duběnkovým inkoustem, aby byla nečitelná (z důvodu nevhodnosti či nepopulárnosti vytištěného textu). V tom případě může dojít k vypadnutí celé této přeškrtané části z archu. Ve všech těchto případech je třeba bezpodmínečně nejprve provést neutralizaci papírové podložky, což se většinou provádí metodou MMMK. Co se týká dalšího postupu restaurování, tak například chybějící části papírové podložky mohou být doplněny metodou dolévání papíru. Ovšem většinou je třeba takovéto dokumenty ještě celoplošně zpevnit, protože korozí inkoustu papírová podložka křehne, a když je provedena oprava na jednom místě, může arch prasknout o kousek dál. Celoplošné zpevnění se většinou provádí podlepením velmi tenkým japonským papírem s plošnou hmotností 4 g/m². Tento japonský papír je vysoce transparentní a je používán z toho důvodu, aby čitelnost textu byla omezena jen v minimální míře.

Po dokončení oprav se dokument povrchově upraví a znovu naklíží, tentokrát už neutrálními klížidly. Většinou se používá půlprocentní roztok Tylosy MH 300, což je chemicky metylhydroxyetylcelulosa. Tímto roztokem je provedeno povrchové zaklížení zrestaurovaného dokumentu, čímž se dočasně zlepší mechanické vlastnosti jeho papírové podložky, potom následuje sušení a lisování listiny. Po vysušení a vylisování dochází k zarovnání okrajů listiny na původní formát a jejímu uložení do vhodné obálky, vyrobené z neutrálního kartonu nebo fólie, ve které je umístěna do archivu.

Je nutné ještě dodat, že součástí každého zrestaurovaného předmětu musí bezpodmínečně být, mimo již zmíněné fotodokumentace, také restaurátorská dokumentace, v níž jsou uvedeny všechny informace o příslušném objektu a popsány všechny provedené restaurátorské zásahy včetně použitých materiálů a chemikálií.

 

Pro Svět tisku připravil Ivan Doležal


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.