Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Méně obvyklé techniky reklamního značení textilií
Ivan Doležal - Svět tisku

Nejčastěji používané techniky reklamního potisku nebo dalšího reklamního značení textilií, tedy sítotisk, sublimační tisk, termotransferový tisk, flockování a vyšívání, jsou všeobecně známé. Existují ale i další, méně obvyklé techniky reklamního značení textilních materiálů, které jsou využívány velice zřídka, přestože ve výsledku jsou efektní a zajímavé.

Na letošním ročníku veletrhu Reklama & Polygraf 2004 výsledky některých z těchto méně obvyklých technik reklamního značení textilních materiálů ve své expozici prezentovala společnost Textilní sítotisková tiskárna ZDM z Aše. Konkrétně se jednalo o sítotisk leptem, slepou ražbu textilií, vysokofrekvenční okrajové přivařování flockových materiálů a značení textilií laserem. A protože nás tyto techniky reklamního značení zaujaly, rozjeli jsme se do Aše, abychom se o nich dozvěděli trochu více podrobností a blíže se s nimi seznámili.



Karuselový sítotiskový stroj

 

Sítotisk leptem

Pokud je reklamní potisk sítotiskovou technikou prováděn například na bílé tričko, nenastává žádný problém ani při separačním tisku, ani při čtyřbarevném tisku CMYKem. Není třeba použít krycí bělobu, a tiskové barvy nemusejí být příliš kryvé. Mnohem složitější situace nastane, pokud chceme potisk aplikovat na textilie obarvené sytými barvami v tmavších odstínech. Tam je potom třeba užívat tiskové barvy s velkou kryvostí, míchat do nich bílou krycí pastu a tisknout v tlustších vrstvách, aby bylo dosaženo odpovídajícího požadovaného zabarvení grafické aplikace. Jenomže textilní materiál po nanesení tlustší vrstvy tiskové barvy a jejím zaschnutí ztuhne a může docházet i k popraskání a lámání potisku. Účelem potisku textilií leptaným sítotiskem je tento nedostatek odstranit a umožnit, aby i textilie v tmavších barevných odstínech bylo možné potiskovat bez následného ztuhnutí stejným způsobem jako textilie bílé. Princip této techniky je na první pohled velice jednoduchý. Do tiskových barev je přimíchávána leptací pasta, která odbarví vlákna textilního materiálu na jejich původní režný odstín (něco mezi špinavě bílou a světle béžovou barvou), jaký měly před obarvením v textilce. Na takto odbarvenou plochu je potom možné tisknout s daleko menším obsahem bílé krycí pasty v tiskových barvách, které také mohou být mnohem méně kryvé. Ovšem tak jednoduchý, jak jsme jej popsali v několika předcházejících větách, sítotisk leptem samozřejmě není. Především se nedá aplikovat na jakékoliv barvené textilie, ale pouze na textilní materiály obarvené reaktivními barvivy. Pokud je například tkanina obarvena sirnými barvivy, není možné tuto techniku použít, protože k odbarvení nedojde. Leptací pasta je totiž v podstatě oxidační činidlo, jako je například peroxid vodíku nebo chlornany, které se pro podobné účely běžně používají. Výrobu leptacích past vhodných pro přidávání do sítotiskových barev za účelem odbarvování textilních materiálů mají v programu tři producenti, přičemž vlastnosti každého druhu jsou trochu odlišné. Pro některé druhy textilních materiálů je vhodnější pasta od jednoho výrobce, pro jiné druhy od jiného výrobce. Proto je nutné před vlastním potiskem provádět zkoušky, jestli bude odbarvování účinné a který druh leptací pasty použít, zejména u textilních materiálů, s nimiž nejsou předchozí zkušenosti. Leptací pastu také není možné přimíchat do jakýchkoliv sítotiskových barev. Musejí to bát barvy ředitelné vodou a pouze takové, jejichž pigmenty snesou přimíchání oxidačního činidla beze ztráty své vlastní barevnosti. Tuto vlastnost má ale pouze vybraná škála pigmentů. V tiskárně ZDM používají sítotiskové barvy z produkce německé společnosti BASF, od které převzali celou technologii sítotisku leptem.

Leptací pasta se do sítotiskových barev na vodní bázi přidává až bezprostředně před tiskem. Následný potisk už probíhá na tiskovém stroji, obvykle karuselovém, klasickým způsobem, ovšem s jednou podstatnou odlišností. Tiskař totiž bezprostředně po vytištění nevidí skutečný výsledek toho, co natiskl. Ten se objeví teprve po vystavení potištěné plochy teplotě přibližně 160 °C po dobu asi tří minut. V tomto čase a při této teplotě totiž teprve dochází k potřebné chemické reakci odbarvení podkladové tkaniny a zasušení výsledného potisku. Takže tkanina musí po potisku nejprve projít sítotiskovým sušícím tunelem, a teprve na jeho konci se objeví skutečný výsledek tisku. To obvykle způsobuje obsluze sítotiskového stroje trochu problémy, protože nemá bezprostřední vizuální kontrolu tisku jako u zakázek tištěných konvenční technikou.

Nejčastější aplikací sítotisku leptem je potisk barevných triček. Probíhá na karuselových strojích, barva po barvě, přičemž leptací pastu je možné podle charakteru předlohy přidat buď do všech tiskových barev, nebo jen do některých. V průběhu tisku může být použito i zasušování, to znamená, že potištěnou plochu lze po každé barvě mírně zasušit, aby nedocházelo k rozmazávání. Nejčastěji se tímto způsobem provádějí separační potisky textilních materiálů, ale je možné tisknout i čtyřbarvotisky CMYK s rastrem maximálně 20 lpc. Trvanlivost potisku i jeho kvalita a fyzikální vlastnosti jsou naprosto stejné jako u potisku bílého trička konvenčním způsobem.

Technologie vyleptávání základních barev textilních materiálů není ve skutečnosti žádnou žhavou novinkou, byla v textilním průmyslu používána už před desítkami let. Časem byla sice trochu pozapomenuta, ale nyní v oprášené a trochu přizpůsobené podobě opět nachází uplatnění při realizaci reklamních potisků textilních materiálů.



Ukázka slepé ražby na tričku

 

Slepá ražba textilií

Ražba je v polygrafickém průmyslu velice často používanou technikou, ať už se jedná o horkou ražbu fólií nebo o ražbu slepou. Provádí se na papír, kartony, fólie z plastických hmot, ale i třeba na knižní desky pro tuhou vazbu V8. To všechno jsou však víceméně tuhé materiály, schopné vyražený obraz po ukončení ražby na svém povrchu zachovat. Podstatně odlišné vlastnosti mají ale materiály textilní. Některé z nich jsou sice také schopny tvar provedené ražby uchovat, ale jen po určitou dobu - do prvního vyprání. Potom ražba z jejich povrchu zmizí. Proto má ražba textilních materiálů, přestože v základním principu zůstává stejná jako ražba například papíru, celou řadu specifik a odlišností. Spočívají jednak v tom, že jiným způsobem probíhá ražba tkanin z přírodních vláken a jiným způsobem ražba tkanin z vláken umělých, a dále třeba v nutnosti používání pomocných materiálů apod.

Základní potřeby pro provádění slepé ražby textilních materiálů jsou stejné jako u klasické polygrafické ražby, to znamená razicí lis s vyhříváním a razicí matrice, tedy raznice. Moderní razicí lisy na textilní materiály mají plynule regulovatelnou teplotu vyhřívání a dokážou vyvinout tlak až 10 tun. Použitý provozní tlak je také nastavitelný a závisí především na velikosti raznice a částečně také na charakteru raženého textilního materiálu. Maximální rozměry pracovní desky se obvykle pohybují v rozmezí 440 x 450 mm, od čehož se odvíjí i maximální formát raznice, ale v takto velkých rozměrech se slepá ražba textilních materiálů provádí jen velice zřídka. Protože tato reklamní značící technika působí ve výsledku velice decentně a přitom luxusně, odpovídají tomu obvykle i rozměry aplikací.

Raznice pro slepou ražbu textilií mohou být zhotoveny z mosazi nebo z hliníku. Volba použitého materiálu závisí především na plánovaném množství tlaků, při kterých bude raznice použita, a částečně je ovlivněna i charakterem grafické předlohy. Pokud má být raznice použita k vyššímu počtu tlaků nebo má mít ostřejší řezací hrany a na grafickém motivu jsou ostřejší úhly, je třeba použít mosaz, která má větší tvrdost než hliníková slitina. Raznice jsou vyráběny klasickým způsobem na počítačem řízených frézách. Frézovaná deska má tloušťku 10–11 mm, řezací hrany raznice mají výšku přibližně 0,5 mm a zahloubení mezi nimi dosahuje 2–3 mm; záleží na tom, jak vysokého finálního efektu je třeba při provádění slepé ražby dosáhnout. Raznice ale nesmí být vyfrézována příliš hluboko, aby při ražbě nedocházelo k její deformaci, přičemž platí, že čím větší plocha raznice, tím větší pravděpodobnost deformace teplotou v závislosti na nestejné tloušťce raznice. Obvykle se frézování provádí do dvou nebo tří rovin v nestejných hloubkách. Možné je i vyfrézování raznice s plynule proměnlivou hloubkou. Na to je ovšem nutné použít speciální frézovací program, který umožňuje vyfrézování 3D efektů. Vyrobení takové raznice by ovšem bylo ekonomicky dost náročné a při průměrném počtu ražeb, které se provádějí, evidentně i značně neefektivní. Jak už bylo uvedeno, slepé ražby textilních materiálů většinou mívají přiměřené, spíš menší rozměry. Pokud je motivem ražby grafický obrazec, například logo firmy, žádný problém nevzniká. Spodní hranice velikosti raznice je ale limitována, pokud motiv obsahuje písmena nebo číslice. Minimální velikost písmen je totiž 14–15 bodů, jinak se ztrácí jejich čitelnost, která je závislá i na povrchové struktuře ražené textilie. Cena za zhotovení raznice pro slepou ražbu textilních materiálů se pohybuje od 50 do zhruba 500 euro a je přímo závislá jak na velikosti raznice, tak i na složitosti frézovaného grafického motivu.

Již jsme se zmínili o tom, že způsob provádění slepé ražby textilií zhotovených z přírodních vláken, tedy především bavlny, se liší od ražby textilních materiálů ze syntetických vláken, zejména polyesterů. U tkanin z přírodních materiálů je třeba slepou ražbu nějakým způsobem vyztužit, aby se po vyprání látka nevrátila do původní podoby. K tomuto účelu se používá speciální podkladová vícevrstvá fólie, která se umístí z rubové strany ražené textilie pod místo ražby, v průběhu jejího provádění dojde k žádané deformaci a přilepení této fólie k podkladovému materiálu, takže hotovou slepou ražbu potom může udržovat v požadované podobě. Podkladovou „lepící“ sendvičovou fólii tvoří nosná vrstva, zhotovená z netkané textilie, dále vrstva polyuretanové pěny, u níž dochází jejím zahřátím pod tlakem k trvalé deformaci, a vrstva speciálního lepidla, které trvale uchytí tento sendvič na rubovou stranu ražené textilie. Teplota při slepé ražbě textilií z přírodních materiálů se pohybuje od 160 °C výš. Při 160 °C je totiž aktivováno lepidlo, jež je součástí podkladového sendviče. Slepou ražbu textilních materiálů je možné kombinovat i s tiskem. V případě takovéto kombinace je postup následující: nejprve je sítotiskovou technikou jednou nebo i více barvami na textilii vytištěn požadovaný grafický motiv, okolo kterého je následně provedena slepá ražba, takže potištěné místo zůstane na vyvýšené části ražby. Vzhledem k tomu, že textilie jsou do razicího lisu nakládány samozřejmě ručně, je třeba při provádění ražby hotový potisk nějakým způsobem zaměřit, aby mohlo být dosaženo optimálního spasování tisku a ražby. To je možné provést dvěma způsoby, přičemž u obou je třeba na razicí lis nainstalovat přídavné zařízení. V prvním případě jsou na povrch textilie jakýmsi diaprojektorem promítány charakteristické linie slepé ražby, na které následně přesně dolehne raznice, takže potištěné místo je možné mezi tyto linie přesně zasadit. Druhým způsobem je několikabodové přesné zaměření charakteristických linií potisku, přičemž razicí lis má podle těchto bodů raznici přesně nastavenu do tlaku.

Slepá ražba textilních materiálů ze syntetických vláken se odlišuje tím, že při ní dochází k částečnému natavení těchto vláken a tím i k jejich trvalé deformaci, takže není třeba používat podkladovou fólii. Při ražbě těchto textilií se vzhledem k potřebě natavování vláken užívá vyšší teplota, přibližně okolo 190 °C.

Obecně by se dalo říci, že teplota při ražbě závisí jednak na ražených textilních materiálech, a dále částečně i na raženém motivu a výsledném efektu, jakého je třeba ražbou dosáhnout.



Ukázka flockové reklamní aplikace, realizované vysokofrekvenčním konturovým svařováním, a raznic jak pro tuto techniku, tak i pro techniku slepé ražby textilií

 

Vysokofrekvenční konturové svařování

Tato značící technika se slepé ražbě tak trochu podobá, protože při ní jsou také využívány razicí matrice. Jedná se v podstatě o to, že podle grafického motivu, který ale nesmí být příliš jemný a složitý, se nejprve vyfrézuje raznice. S její pomocí je potom technikou vysokofrekvenčního svařování k podkladové tkanině v obrysové lince motivu přivařen flockový materiál. Přebytečné okraje se odtrhnou, kontury motivu jsou pevně přichyceny k podkladové tkanině, zatímco jeho vnitřek, mimo vizuálního působení odlišnou barevností a strukturou povrchu, vytváří i 3D efekt. K přivaření ale samozřejmě nemusí dojít pouze na obrysových okrajích, ale i v některých liniích uvnitř grafického motivu, čímž dojde k ještě většímu zvýraznění 3D efektu. Tato značící technika může být uplatňována nejenom při aplikacích reklamních motivů na různé oděvní součásti, ale s úspěchem je ji možné používat třeba i při aplikacích čísel a písmen na sportovní dresy a pro podobné účely.



Razicí lis na slepou ražbu textilních materiálů vyvine tlak až 10 tun

 

Laserové reklamní značení textilií

Gravírování pomocí laserových paprsků se v současnosti užívá k reklamnímu značení celé řady pevných materiálů, od dřeva přes plastické hmoty a kovy až po sklo, takže není nijak překvapující, že tato technika našla uplatnění i při reklamním značení textilních materiálů. Samozřejmě ne všech, protože se v podstatě jedná o vypalování nebo lépe řečeno odpařování vláken. Laserové paprsky se dají velice výhodně využít k reklamnímu značení tkaniny označované jako fleece, což je materiál, na který se použití naprosté většiny ostatních značících technik nehodí. Potiskovat se prakticky nedá, protože vyčesaná krátká vlákénka se tiskovou barvou slepí a potisk potom nevypadá příliš vábně, výšivka na něm také nevypadá moc dobře, protože utahováním vyšívacích nití vznikají jakési nepříliš estetické „boule“. Odpařování vyčesaných vlákének této textilie pomocí laseru je tedy jedním z mála způsobů, jakým se dá fleece reklamně značit. Je třeba ovšem podotknout, že tato technika je vhodná výhradně pro fleecové tkaniny zhotovené ze syntetických vláken.

Princip této techniky spočívá v tom, že laserový paprsek odpaří na daných místech pouze vyčesaná krátká vlákénka až na podkladovou tkaninu - tu už ovšem nesmí propálit. Ale u laserového paprsku je možné přesně nastavovat jeho intenzitu regulací množství energie, která je do laserové hlavy dodávána, a to znamená i hloubku, do níž má odpařování probíhat.

V praxi to potom vypadá tak, že laserová hlava s diodou CO2 řízená počítačem pracuje na podobném principu jako tiskový nebo vyřezávací plotr, a zařízení na reklamní značení textilií laserem je také plotru velice podobné. Grafický motiv dodaný v Corelu je převeden do TLT souborů pro plotry, a potom už je třeba jen nastavit intenzitu paprsku, aby materiál nepropálil. Textilie určená k reklamnímu označení tímto způsobem se umístí na ocelovou desku pracovního stolu tohoto „laserového plotru“, zafixuje se pomocí magnetů, potom se zaměří místo, na které má být reklamní značení aplikováno, a o zbytek už se postará řídící počítač a laserová hlava. Výsledný obrazec je tedy zahlouben do tkaniny, protože je tvořen konturami, ve kterých byla odpařena vyčesaná vlákénka, a proti okolnímu povrchu má obvykle o něco tmavší odstín podkladové tkaniny, takže z fleeceové textilie velice decentně, ale přitom dostatečně výrazně jakoby vystupuje.

 

Pro Svět tisku připravil Ivan Doležal

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 7-8 / 2004.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Ofsetový potisk plastů (15. 1. 2004 - Ivan Doležal)
× Zajímavé možnosti termotransferového potisku (15. 1. 2004 - Ivan Doležal)
× Důležitost sušení v sítotiskovém výrobním procesu (16. 3. 2004 - Ivan Doležal)
× Sítotisk – technika vhodná pro reklamní účely (6. 8. 2004 - Patrik Thoma)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.