Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Výroba řemeslných knižních vazeb
Ivan Doležal - Svět tisku

Knihařství odedávna patřilo mezi umělecká řemesla. V průběhu 19. století nastoupila v této oblasti v souvislosti s průmyslovou revolucí mechanizace výroby, stejně jako v celé řadě dalších oborů, a knižní vazby začaly být vyráběny hromadně ve velkých sériích za pomoci různých specializovaných strojů a zařízení.

Tím na jedné straně došlo k jejich podstatnému zlevnění a široké dostupnosti, na druhé straně také k určité typizaci, tedy zjednodušení a unifikaci jejich konstrukce, která začala postrádat některé prvky umělecké, respektive řemeslné výroby. Knihařství jako umělecké řemeslo ovšem nezaniklo a přežilo až do současnosti, kdy se uplatňuje nejenom při restaurování historických knižních vazeb a zhotovování jejich replik, ale také při kusové, respektive malosériové výrobě uměleckých vazeb titulů krásné literatury nebo výtvarného umění.

Knihařství jako řemeslo pokrývá nejenom restaurování a zhotovování řemeslných a uměleckých knižních vazeb, ale rovněž výrobu různých kašírovaných desek patřících do hotelové a restaurační konfekce, jako jsou potahované a zdobené desky na jídelní lístky či hotelové mapy, nebo výrobu různých desek na diplomy apod. Dalšími produkty jsou například různé potahované kazety a krabičky, kalíšky na psací potřeby atd. Ovšem hlavní náplní je, jak už sám název tohoto uměleckého řemesla napovídá, vazba knih. O postupu průmyslové výroby knižních vazeb je informovanost především odborné, ale i širší veřejnosti poměrně dobrá. Ovšem čím se liší ruční výroba knižních vazeb od té průmyslové, si však dovede představit jen málokdo. Proto jsme navštívili renomovanou knihařskou dílnu Jiřího Fogla a jeho dcery Pavlíny Rambové v Žamberku, abychom se o těchto odlišnostech dozvěděli co nejvíce.

Jiří Fogl patří mezi přední české knihaře. Základy knihařského řemesla získával u knihařských mistrů Jiřího Faltuse v Žamberku, prof. Jindřicha Svobody v Brně i Jana a Jarmily Sobotových v Lokti nad Ohří. V roce 1999 mu byl Svazem českých knihařů udělen titul mistr knihařského řemesla v oboru umělecká knižní vazba. V roce 2007 potom Knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová zhotovilo pro Nadační ústav regionální spolupráce v Olomouci repliku proslulé knihy Codex Gigas (Ďáblova bible) s vazbou totožnou zdobením a kováním s originálem, který vznikl kolem roku 1229 v benediktinském klášteru v Podlažicích u Chrudimi. Maketa této největší rukopisné knihy světa má rozměry 56 x 92 x 28 cm, váží 78 kg a v současné době putuje po výstavách po celé republice.

Termín „umělecká knižní vazba“ používá Jiří Fogl zřídka. Tvrdí totiž, že dělá kusové nebo malosériové kvalitní řemeslné vazby, jako jsou například celokožené vazby s „košilkou“ a pouzdrem. Jednotlivé operace zhotovování takovýchto kvalitních řemeslných knižních vazeb jsme s ním podrobně krok za krokem probrali.

 


Rekonstruovaná vazba německé luteránské Bible z roku 1656

 

Textová část knihy

Textové, případně obrazové části knih, ze kterých vznikne sešitý knižní blok, jsou dodávány do knihařské dílny v podobě plochých nebo už složených archů. V případě požadavku na uměleckou vazbu bývá textová část obvykle vytištěna na ručním papíru, případně na kvalitních speciálních grafických papírech. V případě, že textová část je zákazníkem dodána v plochých arších, provede knihař ruční skládání těchto archů pomocí takzvané „kostky“ a jejich snesení do knižního kompletu. Archy sneseného knižního kompletu jsou následně sešity nitěmi do knižního bloku. Také šití se provádí ručně s pomocí speciálního knihařského přípravku, takzvaného „vazadla“. Zručný knihař ale může knižní blok sešít i bez použití tohoto přípravku přímo na stole. K sešívání knižního bloku jsou používány převážně lněné nitě s různou tloušťkou a zabarvením v závislosti na papíru použitém k tisku a charakteru knižní vazby. K šití archů křídových papírů jsou používány i bílé polyesterové nitě, ale na převazby nebo opravy starých knih slouží výhradně nitě lněné. Šití knižních bloků neprobíhá ani takzvaně „na gázu“, jak bylo obvyklé u starších typů niťošiček, ani „na holendr“, tedy přímo na papír, jak je praktikováno v současnosti na nových automatických strojích na šití nitěmi, ale při řemeslné výrobě knižních vazeb se provádí buď na provázek, nebo na tkanice. To znamená, že ve hřbetu sneseného knižního bloku musí být v potřebných rozestupech provedeny zářezy, do kterých je potom zapuštěn provázek nebo tkanice, na něž se provádí šití. Širšími tkanicemi je provázek nahrazován například u obchodních knih či kronik. Od šití knižních bloků „na pravé vazy“, které bylo používáno u historických knižních vazeb, se tedy současné šití na provázek odlišuje tím, že provázek je „zapuštěn“ do hřbetu knižního bloku, kdežto u historických vazeb provázek ze hřbetu vystupoval a tomu bylo třeba přizpůsobit tvar hřbetu knihy. Šití „na pravé vazy“ dnes knihaři používají pouze při opravách a rekonstrukcích historických vazeb, kdy se snaží takovou vazbu rekonstruovat v původní podobě. Ruční šití na provázek samozřejmě dodává knižnímu bloku mnohem větší kompaktnost, pevnost a trvanlivost než průmyslové strojní šití přímo na papír.

Po sešití jsou knižní bloky po třech stranách oříznuty. Knižní bloky vytištěné na ručním papíru jsou ale ořezávány pouze v hlavě, aby na bloku bylo možné udělat zlatou ořízku. Tato tradice ořízky se stále dodržuje, i když v současnosti jsou umělecké knižní vazby ve valné většině vloženy v pouzdrech, takže nebezpečí, že by do knižních bloků pronikal prach, je tím eliminováno. Ořízka je u knih vytištěných na ručním papíru v umělecké vazbě taková tradiční nutnost, i když se dělá také na knihách vytištěných na jiných druzích papíru. Nehodí se snad jen na křídový papír. V současné době knihaři u řemeslných vazeb již dělají ořízku za pomoci klasické zlaté razicí fólie, aplikované na hlavu knižního bloku pomocí vyhřátého válečku. Historický způsob provádění ořízky za použití pravého plátkového zlata se dnes již prakticky nepoužívá, protože by vyžadoval velké náklady a jedná se o velice náročnou práci.

Naprostou samozřejmostí je u knižních bloků pro řemeslné knižní vazby jejich opatření kapitálkem. Ten může být do hlavy a paty hřbetu knižního bloku buď přilepen, jako se to dělá u průmyslových knižních vazeb, nebo je u kožených vazeb individuálně ručně přišíván přímo na hřbet bloku. To se provádí tak, že na hřbet bloku je nejprve přilepen gázový podklad, ke kterému se následně kapitálek ručně přišije. Používány jsou obvykle kapitálky dvoubarevné nebo tříbarevné. Knihař je vybírá tak, aby ladily jak s barevnými odstíny textové části, tak i s charakterem a barvou potahu knižních desek. Na obchodní knihy a podobné produkty jsou potom používány kapitálky kožené. Jako záložkové stužky jsou většinou používány lacetky běžně dostupné na trhu, ale u historických vazeb, jako jsou třeba misály a knihy podobného charakteru, je třeba použít širší záložky. Záložkové stužky jsou stejně jako kapitálek nejenom účelovým, ale také zdobným prvkem řemeslné knižní vazby, takže by také měly vzhledově odpovídat charakteru vazby a ladit s barevnými odstíny a povahou dalších materiálů použitých na její zhotovení.

Papír na předsádky, které jsou jedním ze spojovacích prvků knižního bloku s tuhými deskami vazby, vybírá knihař sám a musí zvolit takový druh papíru, který se pro příslušnou knižní vazbu nejvíc hodí. U pevnějších druhů vazeb zhotovených na francouzský nebo německý způsob totiž musí být knižní desky spojeny s blokem dokonale pevně. Na předsádky jsou nejčastěji používány různé speciální papíry s plošnou hmotností od 120 do 140 g/m² z poměrně širokého výběru. Tak například u knih vytištěných na ručním papíru musí být tento papír použit i na předsádky, na předsádky diplomových prací se obvykle používá ofsetový papír a často jsou používány i různě zabarvené papíry či papíry se strukturovanou povrchovou úpravou. Papír na předsádky musí být zkrátka vybrán tak, aby se co nejvíce hodil k příslušné vazbě. Například u vazeb kronik jsou na předsádky používány i speciální papíry vyráběné na Dálném východě například z bambusu, které se často používají na vnitřní výlepy desek používaných pro speciální účely, například oddávajícími úředníky apod.

 


Pohled do knihařské dílny J. Fogla a P. Rambové v Žamberku

 

Tuhé knižní desky

Také výroba tuhých desek pro řemeslné knižní vazby je od průmyslové výroby desek na moderních deskovacích strojích značně odlišná zejména z hlediska používaných materiálů.

Materiály používané na potahy se liší v závislosti na druzích knižních vazeb. Tak například na vazby diplomových prací nebo sbírek zákonů jsou nejčastěji používána knihařská plátna či různé moderní potahové materiály, ale při výrobě individuálních vazeb je obvykle používána kůže nebo pergamen a u takzvaných polokožených vazeb potom kůže v kombinaci s jinými potahovými materiály. Hodně oblíbené jsou v současnosti termosenzitivní potahové materiály, které při použití horké slepé ražby změní na ražených místech svoje zabarvení. Při úpravách či převazbách historických knih a při výrobě jejich replik se jako potahový materiál používá výhradně přírodní tříslová kůže. Tuto kůži je v současnosti možné i patinovat, takže ve výsledku se potom vzhledově velice přiblíží původním historickým vazbám. Jako potahová kůže je nejčastěji používána teletina, hovězina (ta má větší tloušťku a je nejpevnější) a kozinka, velice omezeně potom vepřovice. Potahové pergameny jsou vyráběny z kozinky, teletiny, jehnětiny a v současné době také ze srnčích kůží.

Na přířezy knižních desek je používána šedá nebo hnědá klasická strojní či knihařská lepenka s tloušťkou 1,5 mm, která ovšem na rozdíl od strojní výroby knižních desek tvoří pouze tzv. jádro přířezu. Při ruční výrobě knižních desek se totiž na ni zespodu i z vrchní strany nakašíruje ještě několik dalších vrstev, minimálně dvě, aby přířezy tvořící přední a zadní stranu knižních desek byly co nejpevnější a nekroutily se. Na kašírování se používá papír s plošnou hmotností 140–160 g/m². Kašírování materiálu na přířezy se provádí do zásoby, v předstihu zhruba 3–6 týdnů, aby mohl takzvaně „vyzrát“ a přizpůsobil se relativní vlhkosti prostředí v knihařské dílně. Pokud by totiž kašírování proběhlo jeden den a hned následující den byl materiál použit k výrobě desek, nemusel by výsledek být příliš dobrý, protože nakašírované přířezy by byly příliš „čerstvé“ a mohly by ještě pracovat. Také na hřbetníky ručně vyráběných knižních desek není používána hřbetníková lepenka dodávaná do tiskáren v kotoučích, ale hřbetníky si knihař vyřezává sám z archů lepenek s menší tloušťkou. Důležité při tom je, aby byl hřbetník z archu vyříznut tzv. po vlákně, tedy ve směru výroby lepenky, aby se po vlepení do knižních desek nekroutil.

K lepení knižních desek se při jejich ruční výrobě stále používá klasický teplý klih, který je jen obtížně nahraditelný průmyslovými lepidly. Ten je používán i při některých dalších operacích ruční výroby knižní vazby. Například když je hřbet knižního bloku zalepen klasickým klihem, tak ho stačí jen lehce navlhčit a potom je možné ho velmi snadno zakulatit, po zaschnutí pak zůstane kulatý. A když tímto způsobem zhotovenou vazbu bude někdo chtít po letech rozebrat třeba za účelem opravy, tak může klih velmi lehce odstranit, protože z jednotlivých knižních složek je možné jej snadno oloupat. Když je ale pro stejný účel použito například disperzní lepidlo, tak takto vyrobený knižní blok už prakticky není možné rozebrat bez poškození archů. Například při opravách nebo rekonstrukcích historických vazeb není možné se bez klihu obejít. Používání klihu při slepování knižních desek má výhodu i v tom, že hotové desky při jeho zasychání nemají snahu se kroutit. Naopak nevýhody používání klihu spočívají v tom, že je nutné ho při použití rozehřát a že jeho výpary mají svoji specifickou „vůni“. Na aplikaci klihu v průběhu výroby knižních desek se nepoužívá žádná mazačka, klih je na lepenkové přířezy nanášen obyčejným štětcem. Po dokončení se hotové tuhé knižní desky zalisují a nechají zaschnout.

 


Tlačítka s různými motivy na ruční zdobení knižních vazeb

 

Závěs bloku do knižních desek

Dalším lepidlem používaným při ruční výrobě řemeslných knižních vazeb je klasický škrob. Bez něho se knihař prakticky nemůže obejít. Škrob se používá na vylepování přídeští, což jsou vnitřní strany knižních desek, na kterých jsou opět škrobem přilepeny předsádky. Pro zvýšení jeho lepivosti může být do škrobu přidáno malé množství průmyslového lepidla RP 16. V knihařské dílně je škrob dále používán například k podlepování plakátů, obrázků atd. Průmyslová disperzní lepidla, jako je třeba Dispercol nebo Herkules, jsou potom používána například při výrobě různých potahovaných kazet a podobných produktů.

Jedním ze spojovacích prvků knižního bloku při jeho zavěšování do desek je přední a zadní předsádka přilepená v celé ploše k vnitřní přední a zadní straně tuhých desek. Dalšími spojovacími prvky jsou potom konce provázků, na které je knižní blok sešit, a takzvaná dutinka, jejímž prostřednictvím je spojen hřbet knižního bloku se hřbetníkem desek. Například francouzskou vazbu by bez použití dutinky nebylo možné zhotovit a také vazba obchodních knih s pružným hřbetem vyžaduje její použití. Dutinku knihař vyrábí buď z tzv. chromonáhrady, kreslicího kartonu s plošnou hmotností minimálně 140 g/m², nebo ji může překládaně vrstvit z papíru s nižší plošnou hmotností. Drážky na knižních deskách jsou po zavěšení bloku zvýrazněny klasickým způsobem, buď kostkou, nebo teplou filetou.

Hotová kniha musí být zalisována v knihařském lisu minimálně do druhého dne po zavěšení knižního bloku do desek. Před zalisováním se mezi přední a zadní desku a knižní blok vkládají lepenkové přířezy, aby se vlhkost ze škrobu použitého k přilepení předsádek nedostala do knižního bloku.

 


Jeden ze zlaticích lisů na aplikaci slepé ražby nebo razicí fólie za tepla

 

Zdobení uměleckých vazeb

Na tomto místě je nutné předeslat, že u knih vázaných na francouzský nebo německý způsob a také u kronik a obchodních knih, tedy v případech, kdy kniha musí být kompletně potažena kůží, probíhá zdobení desek na již hotové vazbě, zatímco u knižních vazeb zavěšovaných je možné zdobení desek provést ještě před zavěšením knižního bloku.

Nejčastější technikou zdobení řemeslných knižních vazeb je slepá ražba. Ta je prováděna buď za použití hořčíkových štočků či mosazných rytin ve vyhřívaných razicích strojích, nebo ručně zahřátými tlačítky, ať už ornamentálními, nebo literními, kousek po kousku. Pokud je realizováno zdobení také horkou fóliovou ražbou, tak je nejprve provedena ražba fólií na hřbet a případně i přední desku, a teprve následně se provádí dozdobení slepou ražbou, například linkami, ornamenty apod. Hřbet knižní vazby musí být vyzdoben co nejelegantněji a nejatraktivněji, protože podle něj bývá posuzována a hodnocena celá vazba. Fóliová i slepá ražba jsou prováděny výhradně za tepla. Používány jsou vyhřívané zlaticí lisy nebo takzvaná tlačítka pro ruční zdobení, která jsou před prováděním ražby ohřívána na ploténce elektrického vařiče.

Kování se používá při rekonstrukcích či zhotovování replik historických vazeb. Buď si je vyrábí přímo knihař, nebo si je nechává zhotovit na zakázku ve specializovaných dílnách. V současnosti je na kování používána měď či mosaz. Železo už ne, i když na historických vazbách bylo používáno velice často. Ve srovnání s mosazí a mědí totiž mnohem více koroduje působením vzdušné vlhkosti, čímž dochází ke znehodnocování vzhledu vazby i k jejímu případnému poškození. Mosaz, která oxiduje minimálně, je v současnosti možné napatinovat takovým způsobem, že ve výsledku může simulovat železné kování.

Při rekonstrukcích historických vazeb, u kterých jsou přířezy knižních desek zhotoveny ze dřeva, nikoliv z lepenky, je nutné tento materiál použít i při rekonstrukci těchto desek. Ovšem u původních desek byly k připevnění kování použity železné hřebíčky, které jsou vlivem oxidace doslova „vrostlé“ do dřeva desek a jejich odstraňování je velice obtížné. Proto jsou v současnosti k připevňování kování na knižní vazbu používány také mosazné hřebíčky, ať už je využito původní železné kování, nebo je zhotovena jeho přesná replika z napatinované mosazi.

Na náročné umělecké i řemeslné knižní vazby, ať už v celokožené, nebo polokožené vazbě, jsou v zájmu jejich ochrany před jakýmkoliv druhem poškození zhotovována z potahované lepenky speciální pouzdra. V knihařské dílně Jiřího Fogla jsou navíc tyto vazby před zasunutím do pouzdra opatřeny speciální „košilkou“, která zajišťuje další ochranu knihy. Jedná se o jakýsi druh přebalu s velmi krátkými záložkami, přesahujícími okraj knižních desek řádově jen o několik milimetrů. Tato košilka je zhotovena z kartonu s vyšší plošnou hmotností, na vnitřní straně bývá potažena nakašírovaným sametem nebo flokáží, na hřbetní části vnější lícové strany je potom vytištěn titul knihy, aby bylo po umístění kazety s knihou do knihovny vidět, o jaký titul se jedná. Hlavním posláním košilky je chránit hřbet knižní vazby před světlem a UV paprsky, protože zejména zelené a modré zabarvení koženého potahu hřbetu vazby má tendenci vlivem světla a slunečního záření poměrně brzy vyblednout, což po vyjmutí knihy z kazety nepůsobí dobře. Avšak košilka v pouzdře chrání prakticky celou knižní vazbu.

Výroba řemeslných knižních vazeb prošla a stále prochází vývojem. Měnily se například způsoby šití, zpracování hřbetů, tvary drážek, zpracování kapitálku, materiály nebo použití předsádek, protože původní historické vazby předsádky neměly. Kožená, takzvaně „nasazovaná“ individuální vazba si ale dodnes zachovala základní technologický způsob zpracování bloku současně s deskami. V dnešní době se ustálily zejména dva způsoby nasazované kožené vazby, kterými jsou způsob francouzský a německý. Francouzský způsob je starší, ovlivněný renesancí, a šití knižního bloku u něj probíhá na zapuštěné provázky, případně na úzké tkalouny, které se zalepují na vnitřní straně knižních desek. Předsádky se vlepují do hotové vazby a výzdoba hřbetu a desek se provádí ručně. Jedná se o velice náročnou, pracnou a luxusní ruční knižní vazbu. Německý způsob vznikl začátkem 19. století a je trochu jednodušší. Šití bloku probíhá také ručně na provázky, které se po roztřepení nalepují na vnější stranu lepenkových přířezů desek pod jejich kožený potah. Předsádka s viditelným plátěným nebo koženým páskem je spojena s knižním blokem od začátku vazby. Výzdoba vazby může být prováděna i strojem. V současné době se stále více prosazuje knižní vazba podle Jana Soboty, takzvaná Sobotova vazba. Jedná se o vazbu s trojitými deskami, která je podstatně šetrnější ke knižnímu bloku a nevyžaduje násilné oklepávání hřbetu knihy. Tím je zajištěna delší životnost provedené vazby.

 

Pro Svět tisku připravil Ivan Doležal


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Rukodělná knižní vazba (28. 5. 2005 - Oldřich Vaněk)
× Knihařské papírové materiály (9. 2. 2006 - Oldřich Vaněk)
× Potahové knihařské materiály (6. 4. 2008 - Ivan Doležal)
× Kniha pro Baracka Obamu se tiskla v Ostravě (9. 4. 2009 - )
× Zlacení knih (21. 4. 2009 - Gustav Konečný)
× Nejdražší kniha na veletrhu Svět knihy 2010 (5. 6. 2010 - )
× Speciální knižní vazba Metalbind (9. 6. 2010 - Ivan Doležal)
× Knižní vazba - řemeslo a umění (18. 1. 2018 - Oldřich Vaněk)






Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.