Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Dr. Ing. Josef Opletal - osobnost ST 7-8 / 2009
Ivan Doležal - Svět tisku // srpen 2009

Motto: Ať jsem bit, jen když se peru!
Datum a místo narození: 14. října 1949, Praha
Rodinný stav: ženatý, 1 syn a 1 vnuk
Auto: VW Passat
Oblíbené jídlo: čína
Oblíbený nápoj: pivo
Záliby:  vodáctví všeho druhu a práce se dřevem

 

V oblasti tuzemského průmyslu tištěných médií je osobnost Dr. Ing. Josefa Opletala všeobecně známá. Jedná se totiž o člověka, který byl v uplynulých více než třiceti letech téměř u všeho podstatného, co se v segmentu výroby periodických tiskovin u nás událo, a to nejenom z hlediska technického, ale celkově, od vydavatelské činnosti přes vlastní tisk až po konečnou distribuci.


Vaše pracovní kariéra byla velice pestrá a zajímavá a doprovázela ji celá řada nejrůznějších aktivit. Jak a kdy jste se poprvé dostal do kontaktu s polygrafickým průmyslem?

Zajímavý byl už můj vstup do oblasti polygrafie, protože úzce souvisel s neradostnou politickou a společenskou situací v tehdejším Československu. V roce 1969 jsem totiž studoval obor tepelně­‑energetická zařízení na ČVUT v Praze a škola mě poslala na praxi do Schwechatu do Rakouska, kde se vyrábí benzin. Byl jsem tam vyslán proto, že jsem uměl dobře německy a měl jsem pokračovat ve studiu svého oboru na univerzitě ve Stuttgartu. To ovšem vlivem pokračující normalizace padlo a byl jsem vyzván, abych se okamžitě vrátil. Rakušané mi sice nabídli, že tam mohu zůstat, ale to jsem tehdy nechtěl. Po návratu do Prahy mi byly nabídnuty tři možnosti pokračování ve studiu v tehdejší NDR – jemná mechanika, tedy hodinky v Ruhle, laboratorní měřicí přístroje v Ilmenau nebo polygrafické stroje v tehdejším Karl­‑Marx­‑Stadtu, dnešním městě Chemnitz. Odtamtud to bylo nejblíž domů, tak jsem se zašel podívat do tiskárny na Václavském náměstí, kde se tehdy tiskl deník Svobodné slovo. Ty rotačky se mi líbily, a tak jsem po dvou letech studia tepelných a jaderných elektráren pokračoval studiem konstrukce polygrafických strojů. Po příchodu na tuto fakultu jsem ale zjistil, že o tom vlastně vůbec nic nevím. Moji spolužáci byli většinou vyučení v oboru a měli mnohem hlubší znalosti než já, a tak jsem si hned v roce 1970 zařídil praxi v Anglii, nejdříve u firmy Linotype a potom Monotype. Dodělal jsem si také výuční list sazeče, takže když jsem studium v Německu končil, už jsem toho o polygrafii věděl mnohem víc. Toto studium jsem absolvoval jako stipendista národního podniku Adast, do kterého jsem měl potom nastoupit. Když jsem do Adamova přijel, tak ještě předtím, než jsem se vydal do podniku za kádrovým náměstkem, jsem si dal v hospodě jedno pivo. A když jsem potom k němu přišel, hned mi řekl: „Soudruhu Opletale, příště až přijedeš, tak půjdeš rovnou ke mně, a ne napřed na pivo!“ A to byl důvod, proč jsem se hned rozhodl, že do Adastu nastoupit nechci.

 

Druhou možností pro člověka s vaší kvalifikací byla potom tiskárna. Od výroby tiskových strojů přímo k jejich praktickému využívání.

To byla další zajímavá etapa mého života. Po návratu do Prahy jsem se začal snažit sehnat si nějaké zaměstnání, což se mi podařilo v n. p. Mír. To byl tehdy podnik, který mimo Rudého práva tiskl všechny celostátní deníky a měl také časopiseckou a knižní výrobu. Tam jsem nastoupil v roce 1976 a začal jsem pracovat na koncepci náhrady knihtiskových strojů stroji ofsetovými. Potom jsem ale musel jít na rok na vojnu a po návratu jsem zjistil, že ty ofsetové tiskové stroje, jejichž instalaci jsem naplánoval, jsou stále v bednách a čekají na mne. Takže jsem měl až do roku 1982 úžasnou pracovní náplň. Ta práce mě hrozně bavila, protože jsem měl možnost se toho ještě spoustu naučit. Od roku 1980 byla v Míru realizována vládou sledovaná stavba – výstavba nové výrobní haly a instalace nové novinové rotačky Euroman, které jsem se ujal. To už ale byl nade mnou jenom bůh, protože podnikový ředitel, technický náměstek ani nikdo jiný se o to nestaral, všichni se báli. Miliony byly na cestě, rotačka také a připravenost žádná. Byla to pro mne maximální škola života, realizaci jsem úspěšně dovedl až do konce, ale místo vyslovení uznání se po dokončení stavby strana a vláda rozhodly, že mě musí ukáznit a potrestat. Poté, co se rotačka rozjela, na mne poslaly 720 kontrol, to znamená dvě denně. Nakonec jsem měl dostat jenom důtku, ale protože jsem tehdy byl ještě mladý a ničím nezatížený, tak jsem dal výpověď a odešel.

 

Z oboru jste ale nezmizel, ty těžce nabyté zkušenosti bylo přece třeba využít a zúročit.

Nastoupil jsem do ČTK, která tehdy stavěla novou tiskárnu a realizovala projekt časopisu 100 + 1, a to zcela komplexně, od zajištění vydavatelské a redakční činnosti přes zajišťování výroby a materiálu až po expedici. To všechno jsem měl na starosti. Začínali jsme v bývalých autobusových garážích, kde jsme postavili malou rotačku, a skončili jsme poměrně kreativní tiskárnou v Zahradním městě, která ale v současnosti už bohužel skončila a je v konkursu.

Když přišel rok 1989, tak jsem žádné problémy neměl, a naopak jsem začal přemýšlet, jestli tu tiskárnu mám odkoupit, nebo začít dělat něco jiného. Začal jsem spolupracovat s jednou italskou firmou, ale brzy jsem si uvědomil, že to byla hrubá chyba. Umím totiž velmi dobře německy a dobře anglicky, ale italsky ne, a člověk by měl spolupracovat s někým, s kým se domluví. Takže jsem v roce 1992 odešel na volnou nohu a o rok později založil firmu zaměřenou na poradenskou činnost pro zahraniční investory v ČR. Už nikdy jsem totiž nechtěl být „gážista“. Tato firma měla od roku 1993 do roku 1997 pouze jednoho partnera, kterým byl Mittelrhein­‑Verlag a pro kterého jsem tady stavěl tiskárny a budoval vydavatelství.

V roce 1998 se všichni zahraniční investoři angažovaní v distribuční společnosti PNS dohodli na tom, že mě pověří sanací tohoto podniku. Všichni mu totiž tehdy dodávali zboží, ale zpátky nedostávali žádné peníze. Původně jsem si myslel, že to bude práce tak na dva roky, ale když jsem tam přišel, tak jsem se doslova lekl ekonomických výsledků, kterých tento podnik dosahoval. V době, kdy jsem tam nastoupil, tak měla PNS v rejstříku registrováno více než 60 lidí, kteří ji zastupovali, a měla 5 500 zaměstnanců. Když jsem z ní po čase odcházel, zastupovali ji pouze čtyři odpovědní pracovníci a zaměstnanců měla jen 1 350. Působení v této společnosti považuji za svůj největší úspěch, protože management, který jsem do ní přivedl a se kterým jsem firmu sanoval, v ní působí dodnes. Její současná rentabilita je velmi dobrá a firma patří v oblasti průmyslu tištěných médií mezi nejúspěšnější.

Po ukončení svého působení v PNS jsem se vrátil do společnosti Mittelrhein­‑Verlag Bohemia a vybudoval pro ni v Praze ještě jednu tiskárnu, ale její hlavní vlastník se posléze rozhodl, že veškeré své aktivity v České republice prodá. Mne pověřil, abych tento prodej zařídil, čemuž jsem se věnoval v uplynulých dvou letech. To, co z firmy zbylo, jsem od majitele odkoupil, v současnosti zajišťuji definitivní likvidaci tohoto zbytku a do konce letošního roku bude i tato kapitola mojí pracovní kariéry definitivně uzavřena. Vždycky jsem si říkal, že půjdu v 60 letech do důchodu. Letos na podzim mi těch šedesát bude, takže chci toto svoje předsevzetí splnit a hodlám skončit.

 

 

Po tom, jak jste byl po celý život aktivní, se ovšem dá oprávněně předpokládat, že ani v důchodu nezůstanete zcela nečinný. Nebo to není pravda?

Musím říci, že tak zhruba před 5–8 lety, zkrátka v době, kdy jsem něco dělal pro vydavatelství ZN, tak jsem si řediteli Vyšší a Střední odborné školy grafické v Hellichově ulici dr. Sehnalovi stěžoval, že u nás nemáme specializovaný výuční obor ani odborné studium zaměřené na vydavatelskou činnost, takže není dost lidí, kteří by si s touto problematikou uměli poradit na odpovídající úrovni. Vydavatelství, to totiž nejsou jenom redakce, ale jeho nedílnou součástí jsou i další činnosti, jako třeba marketing, inzerce, odbyt, distribuce, předplatné atd. Já jsem si toto všechno v praxi vyzkoušel, a tak když jsme diskutovali nad tímto tématem, dr. Sehnal mi řekl: „Dobře, tak napiš osnovy a my ten obor otevřeme.“ Tak jsem si sedl, ty osnovy jsem napsal, předal mu je a potom jsem na to zapomněl. Ale on asi za dva roky přišel a sdělil mi, že mu to ministerstvo školství povolilo, a zeptal se mě, kdy mohu přijít učit. Byl jsem ale tehdy pracovně plně vytížený, takže to hned nešlo, ale on mi dal půl roku. Během té doby jsem si tedy všechno zařídil tak, abych mohl 1x týdně vyučovat, a dokonce jsem si mohl vybrat obor, který bych chtěl učit. Tak jsem si zvolil ekonomiku vydavatelství a dr. Sehnal sestavil z externistů zbytek týmu vyučujících. První ročník, který na VOŠ grafické začal tento obor studovat, v letošním roce obhajoval své závěrečné diplomové práce. V současné době studují obor vydavatelská činnost na VOŠG již tři ročníky a bude tomu tak i nadále, takže toto své dítě nemohu opustit. Máte pravdu, ve své pedagogické činnosti budu pokračovat i v důchodu. Protože ale rád učím, ale nerad zkouším, nechci být učitelem­‑profesionálem, chci tuto činnost brát jako hobby. Baví mě to a svým způsobem tím i reaguji na oprávněné výtky, že ti starší, kteří by měli předávat znalosti a zkušenosti mladým, se tomu obvykle brání.

 

Kde jste vlastně získal zkušenosti s vydavatelskou činností? Vzděláním jste přece technik.

Já jsem měl to ohromné štěstí, že v době mého působení v ČTK jsem měl skvělé ředitele, kteří mě nechali podnikat. V roce 1986, když vznikl ekonomický experiment Štrougalovy vlády, jsme se do něj přihlásili, a tak už v tom roce jsem měl možnost se v praxi naučit, co celá řada lidí ještě dnes dokonale nezná, tedy co je bilance a výsledovka. Část dosaženého zisku z činnosti jsem totiž dostával přímo do mezd, takže jsem se velmi rychle musel naučit počítat a chápat rentabilitu. Další ohromnou výhodou bylo, že jsem nemusel dělat obchody přes tehdejší podniky zahraničního obchodu, které byly naprosto zbytečným mezičlánkem, ale přímo, protože ČTK měla oprávnění k zahraničně­‑obchodní činnosti. Díky tomu jsem se naučil jak financování, tak uzavírání obchodů, a musím říci, že jsem potom po roce 1989 měl komparativní výhodu, protože jsem uměl kapitalistickou ekonomiku i obchod. A při vydávání časopisu 100 + 1 jsem se naučil také marketing, inzerci, distribuci atd. Průmysl tištěných médií považuji za jeden celek a jsem přesvědčen, že člověk působící v této oblasti nemůže být dobrým technikem, když neví, jak funguje vydavatelství, a nemůže být dobrým ředitelem vydavatelství, když neví, jak funguje ekonomika a jak pracuje tiskárna. Já jsem si za těch 35 let mého působení v oboru prošel prakticky všechny vedoucí funkce jak ve výrobní sféře, tak také ve sféře vydavatelské, snad jen mimo činnosti novináře. Na tu se necítím, to přiznávám.

 

Dlouhou dobu jste byl ale také aktivně činný v orgánech profesního Svazu polygrafických podnikatelů a pokračujete v tom i nadále.

Ve svazu jsem nepracoval od jeho založení, protože majitel MRV Bohemia si zpočátku nepřál, aby tato společnost byla jeho členem, a trvalo mi zhruba tři roky, než se mi podařilo vysvětlit mu funkci našeho svazu. Někteří velcí zahraniční majitelé vydavatelských podniků si totiž myslí, že výsledky činnosti SPP pro ně neplatí a nejsou závazné. To se ale mýlí a možná by se divili, kdyby svaz své úkoly neplnil, což by na ně v plné míře dopadlo. Ale možná na to také časem přijdou. Já jejich důvody, proč tam nechtějí být, chápu, protože určité povinné členství v komorách například v Německu brání do určité míry v podnikání. Síla odborů a svazů je tam totiž příliš velká na to, aby se dalo hovořit o 100% svobodě podnikání. U nás to funguje sice trochu jinak, ale ty zkušenosti z Německa jsou důvodem, proč zahraniční majitelé brání firmám, aby do SPP vstoupily, a to je škoda. My jsme tam ale po určité době vstoupili, protože mi bylo jasné, že bez toho to nepůjde, a aktivně jsme se účastnili práce svazu. V loňském roce jsem ale v rámci ukončení mé činnosti v polygrafickém oboru z SPP vystoupil. Ovšem na přání řady kolegů z oboru jsem od ledna letošního roku ve svazu opět začal působit ve funkci předsedy dozorčí rady SPP, protože si myslím, že jestli něco umím opravdu dobře, tak je to hlídání peněz.

 

Pro Svět tisku připravil Ivan Doležal


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Adresáře a profily (4. 1. 2006 - )
× Yoshiharu Komori - osobnost ST 12 / 2008 (24. 12. 2008 - Gustav Konečný)
× Ing. Miroslav Zoubek - osobnost ST 1 / 2009 (31. 1. 2009 - Gustav Konečný)
× Vladimír Sázavský - osobnost ST 2 / 2009 (22. 2. 2009 - Gustav Konečný)
× Thomas J. Vacchiano Jr. - osobnost ST 3 / 2009 (4. 4. 2009 - Ivan Doležal)
× Ing. Jan Minář - osobnost ST 4 / 2009 (2. 5. 2009 - Ivan Doležal)
× Ing. Richard Bulíček - osobnost ST 5 / 2009 (27. 6. 2009 - Ivan Doležal)
× Frank Melzer - osobnost ST 6 / 2009 (8. 8. 2009 - Gustav Konečný)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.