Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Panasonic Lumix DMC FZ10
Roman Křivánek - Svět tisku // duben 2004

Po poloprofesionální zrcadlovce od Canonu a skvěle stabilizované Minoltě se nám dostala do rukou novinka firmy Panasonic, digitální fotoaparát s označením Lumix DMC FZ10.

Na ty, kdo o světě digitální fotografie už něco vědí, může značka Panasonic působit jako jednoznačně komerční záležitost. Společnost Matsushita – Panasonic je ve veřejném světě přece jen „evidována“ spíše jako tvůrce videorekordérů, televizorů a ostatních výrobků „klasické“ spotřební elektroniky. Ale fotoaparáty? Měl někdo možnost setkat se s klasickým kinofilmovým fotoaparátem této značky? Nejspíš ne. Na první pohled se tedy může zdát, že se firma, která s fotografií nemá pražádné zkušenosti rozhodla vstoupit na trh, který je v současné době velmi zajímavý a má obrovský potenciál, a doufá, že se její známé jméno ujme i mezi spotřebitelskou veřejností. Jenže i když laici mají většinou výrazně nižší nároky než profesionálové, jsou pryč doby, kdy stačilo samotné jméno firmy jako záruka kvality. Uživatelé jsou zhýčkaní a také mají k dispozici nepřeberné množství testů a recenzí. Zkrátka mají z čeho vybírat. Co by tedy těmto potencionálním zákazníkům mohl nabídnout Panasonic?

 

 

Objektiv

Jednoznačně první věcí, které si každý na fotoaparátu Lumix FZ10 všimne, je obrovský objektiv o vnějším průměru přibližně 75 mm. Tento objektiv sám o sobě dává tušit, že Lumix FZ10 není jen tak nějakou „automatickou hračkou“. A pokud si k tomu přičteme (a přečteme) název výrobce objektivu – Leica, situace se ještě více „zaostří“. Firma Leica zde dodala Panasonicu objektiv, který je v mnoha parametrech téměř unikátní. Nese název DC Vario-Elmarit a honosí se dvanáctinásobným optickým zoomem s rozsahem f=6,0–72,0 mm (odpovídá rozsahu 35–420 mm kinofilmu). Velice vysoká světelnost objektivu F 2,8 je konstantní v celém rozsahu zoomu, což rozhodně není obvyklé. Kromě těchto parametrů ovšem disponuje objektiv vynikajícím optickým stabilizátorem Mega O.I.S, který velice účinně potlačuje chvění vznikající zejména při velkých zvětšeních. I amatérský fotograf ví, že při velkých přiblíženích je velice obtížné udržet fotoaparát v klidu, zejména pokud fotografujeme „z ruky“. Kromě toho je stabilizátor Mega O.I.S. užitečný i při fotografování za špatného osvětlení nebo v makro režimu, tedy v situacích, kdy se také projevuje chvění ruky. Oproti fotoaparátu Minolta A1 je tato stabilizace zapojována automaticky, tedy v okamžiku již zmíněných podmínek (velký zoom, špatné podmínky či makro režim) a není tedy třeba žádného zapínání či vypínání. To je podle našeho názoru lepší, protože si jen těžko dokážeme představit uživatele, který má k dispozici stabilizátor obrazu a nemá jej zapnutý.

 

Ostrý jako břitva

Objektiv Leica má kromě již uvedených výhod ještě jednu, a tou je velice dobře a hlavně ergonomicky vyřešené manuální ostření. Na objektivu je přepínač automatického a manuálního zaostřování s tím, že při používání manuálního zaostřování si uživatel může nejprve zaostřit automaticky posunutím tohoto přepínače do zcela krajní polohy. To způsobí dočasné automatické zaostření, a v okamžiku, kdy přepínač pustíme, se opět vrátí ostření manuální. To se provádí prstencem na objektivu, tedy stejně jako u většiny manuálních a kinofilmových fotoaparátů. Jediným záporem, který jsme našli, je poměrně malá šířka prstence ostření – přibližně 1 cm. Jelikož na objektivu jako takovém nejsou – kromě přepínače ostření – žádné ovládací prvky, mohli jeho tvůrci rozšířit ostřící prstenec třeba na dvojnásobek a tím učinit manuální ostření pohodlnější.

 

Zoom opět elektricky

Variantou by bylo přidat na objektiv kroužek pro zoom, stejně jako například u Canon EOS 300D nebo u Minolty A1. U Lumixu FZ10 je zoom vyřešen stejně jako u většiny ostatních fotoaparátů nižší nebo střední kategorie, tedy pomocí dvoupolohového ovladače na horní straně přístroje. Tento ovladač je propojen s objektivem elektronicky, což podle našeho názoru není zcela ideální, zejména v okamžiku, kdy potřebujeme rychle přiblížit nebo naopak oddálit fotografovaný objekt. Musíme totiž čekat, než zoom najede do patřičné polohy. Do plného zoomu to trvá téměř čtyři sekundy - a to není málo. Je to škoda, protože jak jsme již uvedli, ostření na prstenci objektivu je velice příjemné a fotoaparát by nabízel lepší ovladatelnost, kdyby na prstenci byl umístěn i kroužek pro zoom.

 

Blesk na krátko

Tomuto kroužku by ale musel trochu ustoupit vestavěný blesk, což by podle našeho názoru nebyl problém, protože samotné „tělo“ blesku je poměrně velké s ohledem na samotnou velikost zábleskové plochy. Ta má rozměry přibližně 20 x 5 mm, což není mnoho. Také intenzita záblesku a jeho dosah nejsou příliš vysoké, zřejmě s ohledem na kvalitní objektiv s vysokou světelností. Technické specifikace sice udávají dosah až 4 metry, ale na základě vlastních zkušeností můžeme tuto hodnotu o jeden metr snížit – na vzdálenost 4 metrů je účinnost blesku téměř nulová. Blesk se otevírá malým tlačítkem na zadní straně fotoaparátu, není tedy nutné jej manuálně zvedat. Samozřejmostí je ale kolébka pro připojení externího blesku, což malou účinnost toho vestavěného přinejmenším kompenzuje. Pokud by bylo po našem, zkrátili bychom vestavěný blesk o jeden centimetr a uvolněné místo použili pro prstenec zoomu. Ale jde o subjektivní názor, protože mnoha uživatelům bude elektronický zoom plně vyhovovat.

 

Málo formátů

Trochu zklamáním byla velikost samotného CCD snímače fotoaparátu, který má pouze čtyři milióny pixelů, největší rozlišení je tak 2 304 x 1 728 obrazových bodů. To je v době, kdy jsou zcela běžné fotoaparáty se šesti milióny pixelů a postupně se na trh dostávají i „osmimegapixely“, málo. Při fotografování lze zvolit mezi čtyřmi velikostmi obrazu s tím, že každá velikost může být ukládána ve dvou různých kompresích. To je ale málo. A co je ještě horší, fotoaparát neumožňuje ukládání v nekomprimovaném TIFF formátu ani v „holém“ RAW. A to je další, ještě větší nedostatek, zejména přihlédneme-li k tomu, že do přístroje lze vkládat i 1GB SD paměťovou kartu. Pokud vezmeme v úvahu relativně nízké rozlišení CCD snímače, byla by přítomnost TIFF či RAW formátu rozhodně přínosem. Stručně řečeno, Panasonic volbu CCD snímače a způsobu ukládání podcenil.

 

Filmy

V dnešní době je zcela samozřejmá možnost nahrávání krátkých videoklipů. V případě Lumixu FZ10 je možné nahrávat videoklipy o rozlišení 320 x 240 pixelů. Videoklipy se ukládají ve formátu QuickTime. Milý je fakt, že videoklipy mohou mít libovolnou délku – omezením je pouze velikost paměťového média, a jsou ozvučené. To znamená, že fotoaparát nám může sloužit i jako malá digitální kamera, i když výstupy jsou vhodné maximálně pro přenos po e-mailu nebo pro umístění na www stránkách. Nicméně i zde jsme nalezli poměrně velký nedostatek. Jde o to, že při snímání videosekvencí není možné použít zoom. Není nám jasný důvod, protože videoklip přece není nic jiného než sada snímků a objektiv samotný by na to neměl mít vliv.

 

Jednoduché ovládání

Oproti předchozím dvěma modelům (Canon a Minolta) obsahuje fotoaparát Lumix FZ10 výrazně méně ovládacích prvků. Ty jsou soustředěny pouze na zadní a zčásti na horní straně přístroje. Nahoře je již zmíněné ovládání zoomu a také přepínání jednotlivých fotografických režimů. Posledním tlačítkem je volba sekvenčního snímání. Ta sama o sobě je velice zajímavá, protože umožňuje celkem dvě rychlosti snímání. První, pomalejší, umožňuje pořízení dvou snímků za sekundu v plném rozlišení. Zajímavější asi bude druhé – rychlé snímání, které uloží až 4 snímky za sekundu rovněž v plném rozlišení. Za pomoci tohoto rychlého snímání můžeme získat velice zajímavé záběry zejména rychle se pohybujících předmětů, kdy si nejsme jisti, zda „stihneme“ vyfotografovat objekt právě v té pozici, ve které bychom chtěli.

 

Zadní strana přístroje obsahuje v první řadě velký LCD displej s úhlopříčkou 5 cm a rozlišením 130 000 obrazových bodů. Displej slouží pro prohlížení hotových snímků i pro přímé fotografování, a kromě základních informací (clona, čas, blesk atp.) je možné na něm zobrazovat tzv. „live histogram“. Nad displejem jsou přepínače pro zapnutí či vypnutí přístroje, pro přepínání mezi zobrazením v EVF hledáčku nebo na velkém LCD displeji, pro zobrazování informací na displeji (či v hledáčku) a pro aktivaci manuálního režimu expozice. V dolní polovině je pak tlačítko pro vstup do menu, a další pro mazání snímků a klasický křížový ovladač. Tento ovladač slouží nejen pro pohyb v menu, ale v závislosti na režimu fotografování také pro nastavování dalších parametrů.

 

Manuálně složitě

Z výčtu ovládacích prvků je zřejmé, že fotoaparát byl koncipován tak, aby jeho ovládání bylo co možná nejjednodušší a aby jeho uživatel neměl problémy s velkým množstvím ovládacích prvků. Jenže podle našeho názoru se záměr firmy příliš nepodařil, protože zdvojení, či dokonce ztrojení funkcí některých tlačítek práci s fotoaparátem poměrně dost komplikuje. To platí zejména v případě, kdy chceme fotografovat v plně manuálním režimu. Jde většinou o situace, kdy jsou světelné podmínky natolik specifické, že by automatika fotoaparátu nemusela fungovat tak, jak bychom chtěli. Jenže právě v tomto okamžiku chybí tlačítka nebo kolečka. Pokud totiž chceme manuálně nastavit hodnotu clony nebo času, případně obojí, nestačí pouze přepnutí do manuálního uživatelského režimu, jako je tomu u většiny přístrojů. Je nutné stisknout tlačítko „exposure“ a pak teprve pomocí křížového ovladače nastavovat hodnoty. Jejich korektnosti napomáhá stupnice, která se zobrazuje na displeji. Jenže v okamžiku, kdy snímek vyfotografujeme, se nastavení expozice vypne, a tak pokud chceme nastavovat expozici pro další snímek, musíme tlačítko „exposure“ stisknout znovu. Jinak se místo hodnoty rychlosti závěrky dostáváme do aktivace samospouště a místo nastavení hodnoty clony se objevuje nastavování celkové hodnoty expozice (+/-). Pokud fotografujeme ze zapnutým LCD displejem, pak to není takový problém, ale jakmile máme oko na hledáčku, pak je rychlé ovládání expozice skoro nemožné. Řešení, aplikované na profi fotoaparáty, tedy jedno nebo dvě kolečka pro nastavování těchto hodnot, má rozhodně něco do sebe, a také z ergonomického hlediska je výrazně lepší.

Clonu je možné nastavovat v hodnotách F 2,8–8,0, rychlost závěrky pak od 8 s do ½ 000. To ale není mnoho, zejména rychlost závěrky není příliš „kreativní“ a zcela chybí možnost jejího manuálního otevření. Také nejkratší závěrka není nijak závratná. Obdobné je to i v případě citlivosti ISO, která začíná na 50 a končí na 400.

 

Auto Bracketing

Stejně jako u Minolty A1 je i u Panasonicu Lumix FZ10 možnost pořízení série tří snímků s rozdílnou expozicí nebo časem. Tato funkce nachází uplatnění zejména v případech, kdy si nejsme zcela jisti nastavenou hodnotou expozice (času), protože zobrazení na LCD displeji není možné brát jako naprosto přesné. Přístroj po stisknutí spouště pořídí v rychlém sledu tři snímky, přičemž je možné nastavit rozdíl v expozici (času) ve třech úrovních – 1/3, 2/3 a 1 hodnoty expozice (času). Nastavení hodnoty, stejně jako aktivace Auto Bracketingu, se provádí pomocí křížového ovladače.

 

Efekty a kreativita

Přestože prakticky všichni výrobci digitálních fotoaparátů vkládají do svých přístrojů funkce efektů a kreativní programy, myslíme si, že by byl dobré od nich upustit. Důvod je nasnadě. Všichni, kdo vlastní digitální fotoaparát, disponují také počítačem a alespoň nějakým základním programem pro úpravu fotografií. Koneckonců většina výrobců fotoaparátů takovýto program ke svým přístrojům přikládá. A pokud někdo chce například černobílou fotografii nebo fotografii se „starým“ nádechem, pak si tento efekt aplikuje raději v počítači s tím, že původní barevnou fotografii bude mít stále uloženou. Chápeme, že mnoho fotoaparátů umí přímo tisknout na barevné tiskárny bez toho, aby bylo nutné je připojovat k počítači, ale jen malá část vlastníků digitálních fotoaparátů tuto funkci použije. Většina si nejprve prohlédne a upraví své snímky v počítači.

To samé platí i o možnostech ořezávání, otáčení nebo zmenšování snímků, a stejně tak i pro trojnásobný digitální zoom, který ve výsledku nabízí 36-násobné přiblížení, ale použít se prakticky nedá.

 

Doplňky v základu

V základním vybavení je kromě fotoaparátu samotného samozřejmě také nabíječka akumulátoru (LiOn), propojovací kabely pro PC i Mac a TV, kabel pro přímé napájení fotoaparátu pomocí nabíječky, 16MB SD karta – což je vzhledem k velikosti CCD snímače a velikosti jednotlivých fotografií poměrně málo, a také přídavná sluneční clona. Po jejím namontování se z fotoaparátu stane doslova „dělo“ a jeho vzhled se výrazně zprofesionalizuje.

 

Jak se fotografovalo?

Držení přístroje je relativně dobré, ale přece jen bychom si uměli představit maličko větší tělo. I zde, stejně jako v případě Minolty A1, je poměrně malá pravá část fotoaparátu a prsty pravé ruky se nemají kam naskládat. Jinak se ale přístroj drží dobře a zejména manuální ostření je příjemné. Příjemným je myšleno jak otáčení prstence, tak automatické „přiblížení“ obrazu při jeho pootočení. Jediné, co jsme postrádali při manuálním ostření, bylo zobrazování vzdálenosti, což trochu zhoršilo náš celkový dojem, protože informace o vzdálenosti jsou velice užitečné. Na druhou stranu bylo velice příjemné „předzaostření“ přidržením přepínače AF/MF.

Výrobce u informací o přístroji Lumix FZ10 uvádí, že jde o fotoaparát určený pro ty, kdo preferují manuální nastavování hodnot fotografování. S tímto názorem lze souhlasit asi tak na 80 %. Těch zbývajících 20 % je „strženo“ za neohrabané ovládání nastavení clony a času. Jinak musíme jednoznačně potvrdit, že s fotoaparátem Lumix FZ10 je možné pořizovat lepší fotografie při využití manuálního nastavení než při automatickém režimu. Je to zřejmě dáno faktem, že vysoká světelnost objektivu není zcela synchronizována s elektronikou fotoaparátu, a výsledkem je, že jsou některé fotografie přesvětlené, i když k tomu relativně nebyl důvod. To platí zejména při snímání objektů s částečným protisvětlem, kdy si fotoaparát neumí s přebytkem světla poradit. I když má totiž 90 % obrazu normální expozici, zaměří se fotoaparát na tu část, kde je přebytek světla a podle té také přizpůsobí hodnoty. Tento fakt lze částečně kompenzovat nastavením hodnoty celkové expozice na nejnižší úroveň. Pokud ale použijeme manuální nastavení – ne nastavení s prioritou času nebo závěrky – a hodnoty nastavíme podle sebe, jsou fotografie velice působivé a je možné pořádat doslova „hrátky se světly a stínem“. Trochu vadilo malé rozmezí rychlostí závěrky (pouze zmíněná ½ 000), ale přesto bylo možné například fotografovat vodní hladinu s odrážejícím se sluncem, a dokonce ani přímá fotografie slunce nebyla špatná – i když tam by bylo dobré ještě nějakou tu tisícinu ubrat.

Zřejmě poslední dvě výhrady jsme měli k absenci límce okolo hledáčku a nemožnosti vyklopení a natočení LCD displeje. Oproti tomu skvěle jsou vyřešeny přístupy ke konektorům, jež nejsou jako u většiny ostatních přístrojů řešeny gumovými krytkami, ale snadno odklopitelnými plastovými krytkami. Ty po odklopení drží a zasunutí konektoru tak nepůsobí problémy. Totéž platí o upevnění popruhu, který není nutné složitě zastrkávat do oček na těle přístroje. Konce popruhu mají jakési karabinky, jež se snadno zacvaknou a zajistí.

 

Závěr

Panasonic Lumix DMC-FZ10 je poměrně zdařilý fotoaparát, určený pro ty, kdo se chtějí zdokonalovat ve fotografování s manuálním nastavením. Je však nutné míti na paměti, že samotné nastavování fotoaparátu je zpočátku poněkud složité.

 

Fotoaparát Panasonic Lumix DMC-FZ10
Záznamové médium SD Memory Card
Efektivní rozlišení 4 megapixely
Poměr stran obrazu 2,65 x 2
Citlivost ISO 50–400
Rozsah clony F 2,8–8,0
Rychlost závěrky 8-1/2 000 s
LCD displej barevný 2“ LCD displej typu TFT
Barevné verze stříbrná, černá

 

Pro Svět tisku připravil Roman Křivánek


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Digitální fotoaparáty Canon EOS-1D a EOS-1Ds v praxi (15. 1. 2004 - Jan Wilda Drnek a Ivan Doležal)
× Profesionální digitální fotoaparáty (15. 1. 2004 - Kamil Třešňák)
× Canon EOS 300D (30. 1. 2004 - Roman Křivánek)
× Stabilizovaná Minolta A1 (25. 3. 2004 - Roman Křivánek)
× PowerShot s novým vzhledem s rozlišením 5,0 megapixelů (12. 5. 2004 - )






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.