Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Mikrofotobanky - řešení za „lidové“ ceny
Jan Kulveit - Svět tisku

Potřebovali jste někdy kvalitní fotografie a kliparty ve vysokém rozlišení, pro komerční použití, na dané téma, zapadající do vaší představy? Který grafik by někdy nepotřeboval. Jednou z možností kde takovou fotografii získat jsou fotobanky. Co to jsou fotobanky obecně by nejspíše bylo zbytečné popisovat, ale jeden specifický typ – mikrofotobanky – zatím v obecném povědomí není, a právě ten je tématem tohoto článku.

Mikrofotobanky jsou tedy především fotobankami, spojujícími však známý princip fotobanky s cenami v oblasti „mikroplateb“ v řádu jednotek USD, resp. desítek Kč za fotografie v plném rozlišení, s licencí umožňující rozsáhlé použití. Není divu, že v prodeji stock fotografie znamenaly revoluci srovnatelnou třeba s přechodem na digitální proces nebo nástupem royalty-free licencí – tedy spíše dosud znamenají, protože období výrazných změn dosud neskončilo, a prach bitvy o zákazníka se dosud neusadil. Jednoznačně na vítězné straně jsou přitom tentokrát grafici.

 

Jak to všechno začalo

Prodej fotografií je obor s téměř stoletou historií – první fotobanky vznikly ve 20. letech minulého století. Dlouho jejich portfolia tvořily především nevyužité zbytky z běžných zakázek, tedy v podstatě odpad. Později se ale začala stock fotografie profilovat jako samostatný žánr, a fotografové začali fotit snímky už se záměrem vložení do fotobanky.

První velkou revoluci oboru přinesla digitální éra a konsolidace trhu, kdy na počátku většinu fotografií prodávaly relativně drobné agentury, a na konci dominuje několik gigantů jako Getty Images či Corbis. Prudký rozvoj techniky a pokles nákladu při digitálním skladování fotografií oproti práci s diapozitivy se ovšem příliš neprojevil v cenách. Vznikla tak jistá nerovnováha. Na jedné straně stock fotografie byla velmi lukrativním oborem, a z hlediska fotografa naopak čím dál exkluzivnější klub s těžkými podmínkami pro přijetí. Totéž ovšem začalo platit i pro ceny licencí, neúnosné pro mnoho drobných projektů či použití v malém rozlišení na webu.

Na druhé straně nástup levné a kvalitní digitální techniky umožnil pořizovat fotografie s dostatečnými technickými parametry s minimálními náklady mnohem širšímu spektru lidí, a i mnoha fotografujícím grafikům. Část z nich omezující ceny v tradičních fotobankách přirozeně řešila vlastní fotografickou tvorbou. Scéna je tedy připravena, je zde silná potřeba dostupnější stock fotografie, rychle rostoucí skupina majitelů digitálních zrcadlovek, a především internet, umožňující distribuci fotografií s náklady velmi blízko nule.

V tento okamžik přišel Bruce Livingstone s velmi zajímavým nápadem – vytvořit stránku pro vzájemnou výměnu fotografií mezi grafiky, svépomocnou fotobanku zdarma. Tak vzniklo iStockphoto. Druhým krokem byla nutnost začít rozlišovat, kdo společnému skutečně přispívá, a kdo spíš jen využívá tvorbu ostatních – vznikl tak systém kreditů, přidělovaných autorovi fotografie při jejím stažení a použitelných pro „nákup“ fotografií ostatních. Třetím krokem byl přechod od kreditů k dolarům a zavedení plateb, přesněji tedy systém prodeje kreditů za dolary a vyplácení autorských odměn, vlastně tržiště s fotografiemi. Revoluce ve stock fotografii tak mohla začít, s iStockphotem jako první a dosud největší mikrofotobankou v čele.

 


Business team – příklad typické fotografie vedoucí žebříčky počtu prodejů

 

Jak tržiště funguje

Fotografie se prodávají a nakupují. Samozřejmě (nebo, doufejme již pro většinu samozřejmě), zaplatit za stažení samotných obrazových dat by bylo k ničemu, pro další použití potřebujeme licenci. Při hodnotě jednoho prodeje na úrovni jednotek dolaru je zjevné, že v mikrofotobankách připadají do úvahy jen maximálně jednoduché a automatizovatelné způsoby licencování. Na složité individuální oceňování licencí pro konkrétní použití, podle toho kdy, kde a jaký má tiskovina náklad, v jaké velikosti se bude tisknout, lze u mikrofotobank spolehlivě zapomenout. Prakticky jediným používaným modelem je royalty-free, tedy „zaplatíte a snímek je Váš“. Můžete jej dále používat relativně libovolně, opakovaně, bez časového nebo teritoriálního omezení. Druhou stranou royalty-free je neexistující exkluzivita – stejný snímek může koupit a používat také kdokoli jiný. S mikroplatebními cenami je asi docela zřejmé, že jde o nutnost – za jeden prodej se ziskem v řádu zlomku dolaru by fotografům ani nestálo za to fotografie do fotobanky nahrávat.

Vše v mikrofotobankách je royalty-free, ale royalty-free licence mikrofotobank přece jen bývají v různých směrech diferencované. Běžným omezením „základních licencí“ je například počet výtisků u tiskového použití, omezený např. u iStockphota do nákladu 500 000 kusů, a zákazy jakékoli redistribuce např. formou tisku na přání, šablon pro webové stránky, tapet a pozadí pro počítače a mobilní telefony. Pro širší použití bývají, v závislosti na vůli fotografa, nabízené rozšířené licence, obvykle za více než desetinásobnou cenu. Omezení jsou logická i z hlediska ochrany zákazníků takříkajíc před vlastní hloupostí. Pokud stejnou fotografii používá na světě tisíce menších firem pro drobnější kampaně, zpravidla to ničemu nevadí – drobné náhodné střety, kdy stejný fotografický podklad použije konkurence určitě nastávají, ale běžně je nikdo nepostřehne. Pokud by ale fotografii z mikrofotobanky někdo použil pro skutečně rozsáhlou kampaň (např. na značku kávy), střety jsou pravděpodobné (např. s prezentací několika menších kaváren). Jistě, ne vždy to musí vadit, ale pokud i pořízení teritoriálně exkluzivní licence v klasické fotobance je drobnou částí nákladů, je nákup v mikrofotobance zbytečným rizikem.

Proč někdo vůbec v mikrofotobankách fotografie prodává, a neodpovídá kvalita minimální ceně? Jak se často stává, příliš naivní pohled v ekonomických otázkách klame – otázka, zda je výhodnější prodávat exkluzivně, málo a draze, nebo naopak levně a masově, nemá jednoznačnou odpověď. Pro fotografa nakonec není podstatnou veličinou příjem za jeden prodej jedné fotografie, ale průměrný příjem na fotografii za celé portfolio a delší časové období. A v tomto parametru jsou pro některé fotografy a portfolia mikrofotobanky i výrazně ziskovější než klasické způsoby prodeje fotografií. Příjem z mikrofotobank tak některým umožnil začít se věnovat komerční tvorbě zcela profesionálně a „na plný úvazek“ – často jde přitom o původně fotografující grafiky, tedy lidi s vlastní poměrně dobrou představou, co je použitelné. Pro daleko širší skupinu představují mikrofotobanky výrazný vedlejší příjem. A početně největší skupinou jsou amatéři, kteří většinu příjmů spíše reinvestují do fototechniky.

Na pomyslném vrcholu žebříčku lze zmínit některé „mikrofotobankové celebrity“. Uveďme Yuriho Arcuse – v jeho případě už nejde ani o profesionalismus na plný úvazek, jako spíše vedení jakési „továrny na fotografie“, čítající desítky lidí starajících se o vše, od hledání lokací, přes vizáž a styling modelů, až po konečné digitální úpravy fotografie a IT infrastrukturu. Na druhou část otázky, zda neodpovídá cena kvalitě, tak lze snadno odpovědět – ne, neodpovídá. Jen produkční náklady, např. na Yuriho fotografie jsou někdy v řádu stovek dolarů, prodej licencí za dolar dává ekonomicky smysl pouze díky velkému množství prodejů.

 


Dobrý výběr snímků je i u populárních turistických destinací a univerzálních motivů

 

Kvalita

Zastavme se u otázky kvality podrobněji. Mikrofotobanky byly – a často dosud jsou – terčem rozličných pochyb o kvalitě nabízených snímků. Historickou příčinou jsou nejspíš poloamatérské začátky, kdy dost dobré bylo ledacos (když to autor nabídl zadarmo). Po zavedení komerčního modelu provozu ovšem požadavky na obrazovou kvalitu fotografií strmě rostly, pokročil i vývoj technologie, a tak dnešní běžný technický standard obvykle odpovídá kolekcím tradičních fotobank. Přinejmenším v hlavních mikrofotobankách prochází dnes každá fotografie často až fanatickou technickou kontrolou. Naopak s obsahovou kritikou je to horší, takže „nic neříkajících“ a těžko komerčně použitelných, byť technicky dobrých,fotografií je v mikrofotobankách skutečně dost.

Podle našich zkušeností dnešní výzvou pro mikrofotobanky už není technická kvalita, ale právě obsah – jak z kolekcí milionů fotografií nabídnout grafikovi právě ty obsahově zajímavé, a na téma, které potřebuje. Klíčovou roli přitom hraje kvalita vyhledávání.

 

Shrnutí

Po mnoha letech sporů a proměn lze dnes dost bezpečně tvrdit, že pro grafiky a webdesignéry představují atraktivní možnost získání kvalitních fotografických podkladů, zvláště při omezeném rozpočtu. U běžných námětů, které využije obrovské množství zákazníků (mladá usmívající se žena s počítačem, hovořící do telefonu, Vánoce, povedené abstraktní modré „technologické“ pozadí apod.), je nabídka rozsáhlá a kvalitní. U námětů méně masových, například fotografie měst a turistických lokací, bývá nabídka široká, ale vizuální kvalita proměnlivá, a pokud chce grafik najít skutečně perfektní snímek, musí se mnohdy probrat stohem spíše fádních fotografií „dokumentární hodnoty“.

Také je jasné, že mikrofotobanky nejsou samospasitelným řešením všech grafických potřeb. Doménou klasických fotobank zůstává rights-managed licencování a velké kampaně. Spíše v klasických fotobankách lze hledat „složitější“, originálnější a výrobně dražší snímky, na méně obvyklá témata nebo v neobvyklém stylu, i když v tomto směru jde vývoj stále rychle kupředu. Tradičním fotobankám přinesly mikrofotobanky dravou konkurenci. Na výsledku vydělává zákazník – snížením cen, pestřejší nabídkou licencí (např. Getty Images uvedla v září rights-managed licence pro webové užití za před nedávnem těžko představitelnou cenu 49 dolarů). Rozporuplnější jsou důsledky pro fotografy. Stock fotografii se nyní věnuje řádově větší počet fotografů a šanci má v podstatě každý – fotobanky posuzují kvalitu jednotlivých fotografií, pokud amatér pořídí pět výborných komerčně použitelných fotografií, v mikrofotobance je může snadno začít prodávat, zatímco většina tradičních fotobank by o jeho zastupování vůbec neměla zájem. Profituje také poměrně úzká elita typu zmíněného Yurhio Arcurse, ale pravděpodobně ztrácí část „tradičních“ profesionálů, a též různé „garážové“ fotobanky nabízející kolekce řádově desetitisíců snímků od několika málo autorů. A možná nejzajímavějším důsledkem je „rozšíření trhu“, kdy se kvalitní komerční fotografie stala zbožím dostupným pro každého. Například, myslíte, že by si někdo bez mikrofotobank kupoval fotografie k ilustraci článku na vlastním osobním blogu? K tvorbě vlastní novoročenky či letáku na školní besídku?

 


V mikrofotobankách se najdou i snímky s polygrafickou tématikou

 

Přehled největších mikrofotobank

Není jistě od věci podívat se jaké jsou dnes největší mikrofotobanky na trhu. Jádro oboru v současnosti tvoří 4 agentury, obsáhlejší přehled nabízí např. specializovaná stránka www.mikrofotobanky.cz.

iStockphoto (www.istockphoto.com) je nejstarší mikrofotobanka. V roce 2006 ji koupila slavná tradiční fotobanka Getty Images, ovšem iStockphoto zůstává z velké míry nezávislé. Fotografie jsou nabízeny v různých cenách, podle rozlišení. Za 3 kredity, odpovídající přibližně jednomu americkému dolaru, je k dispozici fotografie v rozlišení vhodném pro web nebo opravdu malý tisk (např. 640 x 480 pixelů). Minimální objem nákupu je 13 USD, tedy přibližně 10 fotek v malém rozlišení nebo dvě fotografie v základním tiskovém rozlišení. Pří nákupu většího množství jsou patrné množstevní slevy. iStockphoto má přes 1,7 milionu fotografií a i díky spolupráci s mateřskou Getty velmi propracované vyhledávání.

ShutterStock (www.shutterstock.cz) funguje na výrazně odlišném obchodním modelu – objedná se předplatné 199 dolarů/měsíc, a následně lze stáhnout až 25 fotografií za den bez ohledu na rozlišení. Pokud někdo využívá fotobanky pravidelně, je využití ShutterStocku obvykle cenově výhodné. Kolekce ShutterStocku čítá přes 3 miliony fotografií a ilustrací. Unikátem ShutterStocku je přijímání i „editorial“ fotografií (tedy fotografie bez placených modelů), nevyužitelných v reklamě, ale použitelných např. jako ilustrační snímky v běžných médiích.

Dreamstime (www.dreamstime.com) je fotobankou, která přišla s jinou inovací oceňování – základ je obdobný jako jinde, standardním postupem je nakoupit balíček kreditů v ceně 1 dolaru při 20 kreditech a se slevou při vyšších objemech nákupu. Cenová struktura nabízených fotografií je zajímavá – nový soubor má cenu 1 dolar. Pokud je populární, cena postupně vzroste na 3 a později na 5 dolarů. Kromě toho nabízí fotobanka po vzoru ShutterStocku cenový program na bázi předplatného. Kolekce s rozsahem 2,4 mil. fotografií rychle dohání větší konkurenci, zvláštností je sekce „in the news“ věnovaná fotografiím s tématy aktuálního mediálního zájmu.

Fotolia (www.fotolia.com) vyniká mnohojazykovou podporou a rozsahem kolekce více než 3,1 milionu fotografií (ovšem subjektivně nám připadá, že jde o umělé zvýšení množství fotografií za cenu nižších nároků na kvalitu).

 

Prakticky jak nakupovat

Na závěr se podívejme, jak probíhá vlastní nákup z lokálního českého pohledu. Žádná ze světových mikrofotobank dosud nemá českou verzi ani vlastní české zastoupení. Pokud proto chceme nakupovat přímo ve fotobance, je potřeba využít některou z možností on-line plateb. První variantou je využití platební karty s povolením internetových plateb. Využít lze i systém PayPal, kde lze založit soukromý nebo obchodní účet, který se dá následně nabít nejen kartou, ale i běžným bankovním převodem. Fotobance se platí z PayPal účtu. Obdobným způsobem funguje i systém MoneyBookers. Individuálně některé fotobanky připouštějí i platby mezinárodním bankovním převodem.

Rozhraní fotobank jsou sice v angličtině, ale jejich použití je dosti intuitivní. Větší překážkou může být vyhledávání, založené na popisech fotografií klíčovými slovy – tady se bez angličtiny nebo alespoň bez slovníku neobejdeme. Absence české verze některé mikrofotobanky využívá několik českých „dealerů“, ochotných zprostředkovat platbu a vystavit fakturu, obvykle za provizi (někdy až v řádu stovek procent).

 

Pro Svět tisku připravil Jan Kulveit


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.