Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Digitální nátisk a norma ISO 12647-7
Kamil Třešňák - Svět tisku

Po jednotlivých tiskových technologiích se konečně dočká i digitální nátisk. V podobě standardu ISO 12647-7 získá pevná pravidla, mimo jiné zavádějící podstatně přísnější podmínky pro vyhodnocení barevné věrnosti nátisků.

Přesný digitální nátisk je v současnosti v komunikaci mezi zadavateli a dodavateli tiskových služeb (ať už se na jednotlivých pozicích objevují koncoví klienti, agentury nebo tiskárny) prakticky nezbytností, a certifikovaný digitální nátisk se i díky tomu stává tahounem trhu, alespoň pokud hovoříme o období zhruba posledních dvanácti až osmnácti měsíců.

Technologie pro implementaci certifikovaného nátisku dospěly do stádia, kdy je pořízení pracoviště certifikovaného digitálního nátisku finančně dostupné a jeho následný provoz je uživatelsky jednoduchý. Je-li někde možné hledat problém, pak asi v určité nejednoznačnosti metodiky nátiskování samého i následně ve vyhodnocování přesnosti nátisku vůči zvolenému standardu.

 


Nově doporučený měřící target IT8.7/4, zde v podobě pro přístroj X-Rite DTP70

 

Jak jsme několikrát upozornili, neexistuje doposud všeobecně závazný standard vyhodnocování přesnosti nátisku. Stávající praxe si vypomohla tím, že za všeobecně uznávaný přijala soubor podmínek vycházející z doporučení, která uvádí norma ISO 12647-2. Tato doporučení se sice týkají nátisku jako takového, to znamená, že nejsou implicitně vázána na digitální nátisk a jeho specifika, přesto poskytují alespoň základní vodítko co se týče akceptovatelných odchylek barevnosti simulace primárních barev a simulace barevnosti podložky. Takto získaná kritéria jsou doplněna limity pro průměrnou odchylku a maximální odchylku (stále myšleno mezi nátiskem a simulovanou tiskovou technologií), vyhodnocené z měření všech polí kontrolního proužku (obvykle je použita Fogra Media Wedge, obsahující 46 barevných polí). Jak ukazuje soudobá praxe, jedním ze základních problémů právě popsaného způsobu vyhodnocení jsou relativně nízké nároky na přesnost. Zejména povolená maximální odchylka ∆E 10 pro soubor všech polí proužku jednoduše nemusí zaručit přesnost odpovídající současným nárokům (a to nebereme v potaz případný nepříznivý souběh s povolenými odchylkami vlastního simulovaného procesu); paradoxní přitom je, že moderní profesionální nátiskové systémy splňují výše uvedené nároky s velkou rezervou.

Uvedená „bílá místa“ by měla vyřešit samostatná norma ISO 12647-7, zaměřená speciálně na problematiku přímého nátisku z digitálních dat (nátisk mimo tiskový stroj). Norma přitom nejen zvyšuje nároky na přesnost simulace, specifika digitálního nátisku se projevují i v podrobných deklaracích dalších ukazatelů, jako je například stabilita výtisku nebo jeho odolnost vůči mechanickému poškození. Norma je sice zatím stále v přípravě, nedávno byla ale zpřístupněna draft verze, na kterou velmi rychle zareagovali i všichni vedoucí dodavatelé nátiskových systémů; je ovšem na místě připomenout, že deklarace finální verze se mohou od zde popisované draft verze lišit.

 


Podoba nového certifikačního štítku (screenshot EFI); štítek musí být podstatně větší, aby obsáhl všechny normou vyžadované či doporučené informace

 

Vyhodnocované podmínky

Jak jsme řekli, norma citelně zpřísňuje podmínky pro certifikovaný nátisk (budeme používat tento zjednodušený termín – na mysli samozřejmě máme takový nátisk, který úspěšně prošel certifikací, tj. během certifikace vykázal odchylky pod mezními limity). Základní změny, které se bezprostředně projeví při měření a v hodnotách na certifikačním štítku, jsou:
• maximální odchylka všech polí proužku ∆E max 6 (snížení z původní hodnoty ∆E max 10),
• průměrná odchylka všech polí proužku ∆E 3 (snížení z původní hodnoty ∆E 4),
• maximální odchylka primárních barev ∆E 5 (beze změny),
• maximální odchylka simulované barvy podložky ∆E 3 (beze změny),
• maximální odchylka primárních barev ∆H 2,5 (nová podmínka),
• maximální odchylka šedivých polí (gray 10, 20, 40, 60, 80, 100) ∆H 1,5 (nová podmínka).

Jak vidíme, k lepší přesnosti přispívají hned dva kroky. Za prvé snížení povolených limitů, zejména dříve skutečně velmi velkorysého limitu pro maximální naměřenou odchylku. Za druhé je nově zavedena odchylka ∆H, která vyjadřuje příspěvek odchylky v odstínu barvy k celkové hodnotě chyby, a je tak mimo jiné velmi dobrým ukazatelem kvality reprodukce v neutrálních tónech. Pozor na záměnu – ∆H rozhodně není jednoduchý rozdíl mezi dvěma odstíny v barevných souřadnicích Lch (tj. mezi úhly obou barev) – ostatně tento úhel je zvykem značit jako „malé h“. Vzorce pro výpočet ∆H lze nalézt na Internetu. Změněným podmínkám se musel konsekventně přizpůsobit i certifikační štítek, který bude podstatně obsáhlejší, a kromě rozšířené sady podmínek bude zřejmě obsahovat i více faktických informací o konkrétním nátisku; v této souvislosti dodáváme, že norma myslela i na standardizaci dodatečných informací, uváděných přímo na samotném nátisku.

Jako dodatečnou k výše uvedeným doplňuje návrh normy i podmínku pro nárůst tónové hodnoty. Podle podmínky by odchylka barevnosti měřená na jednobarevných polotónových CMYK polích neměla být větší, než jaká odpovídá rozdílu 5 % mezi cílovým a simulovaným nárůstem tónové hodnoty. Zda tato podmínka bude rovnocennou součástí certifikačního měření, nebo zůstane dodatečným ukazatelem, případně užívaným pro stanovení přesnosti samotného nátiskového systému (viz dále), ukáže teprve finální verze normy.

 


Definiční soubory pro certifikaci nátisku podle draftu ISO 12647-7 v adresáři GMG ProofControl_o4

 

Kvalita nátiskového systému

Jak jsme naznačili, norma se věnuje i definici podmínek pro samotný nátiskový systém a způsob práce s ním. Cílem je samozřejmě zejména stanovení jednotné platformy, ke které budou systémy srovnatelné a na jejímž základě bude možné udělovat certifikaci i nátiskovým systémům jako takovým.

Mimo jiné tak norma definuje množství dalších pojmů a hodnot, souvisejících se standardizací celého procesu – jen namátkou jde o doporučenou formu digitálních dat pro nátisk, pravidla pro volbu lineatury, úhlů točení a tvaru tiskového bodu (kde to má smysl), opakovatelnost nátisku v rutinním provozu (stabilitu „den za dnem“), dobu, za kterou povrch výtisku dosáhne mechanické stability a odolnosti vůči poškození, nebo přesnost registrace při tisku. Poznamenejme zde, byť nejde o podmínku pro certifikaci systému, že kromě pokynů a podmínek pro numerické vyhodnocení přesnosti obsahuje návrh normy i dodatek, který poměrně podrobně popisuje metodiku vyhodnocení vizuální shody nátisku s tiskem prostřednictvím posouzení nátisků a tiskových archů skupinou expertů. Podrobné rozvádění všech těchto detailů by zde nebylo účelné, nehledě na možnost dalších změn před vydáním finální verze.

Pro účely certifikace systému lze využít podmínky normy, které se vztahují na měření ze všech polí měřícího targetu; podle normy je nově doporučen target IT8.7/4. Ze všech měření je vypočtena průměrná odchylka ∆E (podle normy nesmí překročit hodnotu 4), dále nesmí maximální odchylka na 95 % polí překročit hodnotu ∆E 6. Stejně tak je na celém měřícím targetu měřena odchylka tónové hodnoty (viz výše), která nesmí překročit 5 %.

V neposlední řadě myslí certifikace i na celkový gamut nátiskového zařízení (to znamená, že se zde vyhodnocuje zejména gamut kombinace tiskárna – nátiskový papír). Pro účely testu gamutu definuje norma celkem 269 barevných polí mimo gamut ISO 12647-2 (přesněji jde o subset polí vně gamutu ISO 12647-2 a ISO 12642-1). Aby systém splnil nároky na gamut certifikovaného nátiskového zařízení, musí průměrná odchylka ze všech polí mimo gamut dosáhnout maximálně hodnoty ∆E 4.

Je zřejmé, že se návrh normy pro digitální nátisk nerodí lehce. Některé z pasáží přinášejí velmi zajímavé úhly pohledu (měření odchylek na barvách vně gamutu) a příhodné nástroje (nově definovaný příspěvek odchylky odstínu k celkové odchylce ∆H), jiné pasáže ale působí poněkud kompromisně. Je například s otazníkem, proč se v normě opět – poměrně výrazně – opakuje poznámka o preferenci nátiskování přímo na finální materiál, když praxe tuto myšlenku pro její značné nevýhody (hovoříme o nevýhodách přímého digitálního nátisku) rychle opouští; všichni přední výrobci materiálů pro digitální nátisk mají dnes v nabídce velmi vyspělé papíry pro simulaci běžných tiskových papírů, včetně novinových, které nejen odpovídají barevnosti cílových podložek, ale přinášejí i odpovídající pocit při prohlížení nátisku uživatelem.

Za velmi prakticky užitečné lze naopak považovat ty části normy, které se zabývají stabilitou nátisků v kratších i středních časových intervalech a rovněž tak i opakovatelností nátisku; byť je zřejmé, že všechny profesionální nátiskové komplety svou stabilitou dnes předstihují simulované tiskové technologie, přesné ověření stability v každém případě zvyšuje důvěryhodnost systému v očích příjemců nátisku.

Jak jsme zmínili, na zveřejnění návrhu normy rychle reagovali všichni vedoucí dodavatelé nátiskových systémů (v tuzemsku zřejmě nejrozšířenější dvojice EFI Color Verifier a GMG ProofControl_o4, v širším pohledu doplněná o FujiFilm ProofReport a CGS Oris Certified Proof), kteří své aplikace aktualizovali o soubory (standardy) pro kontroly podle návrhu. To svědčí nejen o poměrně silné konkurenci na trhu, ale i o dříve zmíněném „hladu“ po přesném a sjednoceném standardu pro provádění certifikací. Certifikovaný nátisk je široce užíván i přes absenci formálního standardu, jeho zavedením se ale podstatně zvýší relevance a tím i běžná praktická důvěryhodnost certifikovaného nátisku jako nástroje pro barevně přesnou komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem tiskové služby.

 

Pro Svět tisku připravil Kamil Třešňák


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× EFI Colorproof XF - nová generace RIPu pro digitální nátisk (17. 2. 2005 - Kamil Třešňák)
× EFI Proof Box - digitální nátisk v kostce (19. 5. 2005 - )
× Nátiskové řešení EFI Colorproof XF (10. 6. 2005 - Kamil Třešňák)
× Nové verze nátiskových RIPů EFI (20. 9. 2005 - Kamil Třešňák)
× Certifikovaný ofsetový tisk a digitální nátisky (5. 10. 2005 - Kamil Třešňák)
× ColorManager04 - nátiskový RIP společnosti Fujifilm (8. 12. 2005 - Kamil Třešňák)
× ProofReport - kontrola nátisků od firmy FujiFilm (17. 3. 2006 - Kamil Třešňák)
× Praxe měření nátisků s GMG ProofControl o4 (18. 8. 2006 - Kamil Třešňák)
× EFI Designer Edition 5.1 - nová verze nátiskového a fotografického RIPu (15. 2. 2007 - Kamil Třešňák)






Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.