Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Stabilizovaná Minolta A1
Roman Křivánek - Svět tisku // březen 2004

Současný trh digitálních fotoaparátů se dostal do situace, kdy prakticky neexistuje uživatel, pro kterého by nebyl „k mání“ kvalitní digitální fotoaparát podle jeho potřeb. Na pultech (a v inzerátech) najdeme miniaturní levné (a ne vždy kvalitní) přístroje, ve vitrínách prodejen postávají kvalitní kompaktní fotoaparáty střední třídy disponující i šesti megapixely.

V místech, kam ruka zákazníka nedosáhne, jsou pak digitální zrcadlovky, určené pro ty nejnáročnější. Zkrátka každý, kdo má potřebu vlastnit digitální fotoaparát, si může vybrat. Stačí si jen utřídit požadavky, protože když chceme fotoaparát pro exteriérové fotografie z dovolené, asi bude stačit malý a relativně levný kompakt. Pokud však chceme fotografovat také umělecká zátiší nebo interiérové portréty, budeme se asi poohlížet po nějaké digitální zrcadlovce, která disponuje širší paletou funkcí a nastavení, ale díky své hmotnosti a případnému dodatečnému vybavení se na případných toulkách krajinou pěkně pronese. Na druhou stranu jsou parametry těchto profesionálních fotoaparátů natolik zajímavé, že si jen málo fotografů může dovolit tuto kategorii zcela ignorovat. Ne každý si ale může dopřát takovou skutečně profesionální zrcadlovku. To si evidentně uvědomili i výrobci, a tak vznikla jakási „mezitřída“, tedy amatérské přístroje s parametry blížícími se profi zrcadlovkám. Jedním z modelů zapadajících do této kategorie je i Minolta A1.

 


Minolta DIMAGE A1

 

První pohled

Na fotografiích tento fotoaparát působil velice masivním a profesionálním dojmem. Bylo proto trochu zklamáním, když jsme Minoltu A1 poprvé drželi v ruce, protože ve skutečnosti je mnohem menší, než se na fotografiích tváří. Pro někoho to může být příjemné, ale pro fotografa, který je zvyklý na masivní fotoaparát, spíš naopak. Nicméně tento dojem je subjektivní a rozhodně bychom jej nebrali jako hlavní argument při výběru fotoaparátu.

 

Zrcadlovka bez zrcadla

Minolta má svůj objektiv vestavěný napevno, není tedy možné jej vyměnit za jiný. To také znamená, že se nebude jednat o zrcadlovku v pravém slova smyslu. Hledáček fotoaparátu je tvořen TTL displejem (EVF) s úhlopříčkou 11 mm. Rozlišení hledáčku je přibližně 235 000 pixelů, což sice stačí pro náhled fotografovaného objektu, ale samotný fakt, že jde o displej, prakticky znemožňuje manuální zaostřování s pohledem skrz hledáček. Nejmarkantnější je to zejména při silnějším protisvětle nebo špatných světelných podmínkách, kdy je obraz v hledáčku výrazně „digitální“. Pomocí zvětšení náhledu je sice možné si při ostření trochu vypomoci, ale zrcátko je zrcátko. Na druhou stranu skutečnost, že nejde o klasickou zrcadlovku, umožňuje během fotografování přepínat mezi hledáčkem a velkým zadním LCD displejem, což u klasické zrcadlovky nelze. To pomůže zejména v případech, kdy nechceme nebo nemůžeme držet fotoaparát „na oku“. Zajímavostí je automatické přepínání mezi hledáčkem a zadním displejem – pokud se díváme do hledáčku, přístroj automaticky vypne zadní displej. Jakmile ale oddálíme fotoaparát od oka, obraz v hledáčku se vypne a displej na zadní straně přístroje se naopak zapne. Tato funkce je nejen velice pohodlná, ale také výrazně šetří baterii, protože není nutné hlídat zapnutí či vypnutí displeje. Při fotografování se v EVF hledáčku zobrazují prakticky všechny informace týkající se nastavení přístroje, včetně tzv. Live histogramu. To klasická zrcadlovka prostě umět nemůže.

Příjemná je možnost vyklopení nejen zadního LCD displeje, ale také malého hledáčku, což rozhodně usnadní fotografování v neobvyklých situacích. Bohužel zadní LCD displej je možné naklánět pouze v horizontálním směru, a to ještě velice omezeně, takže o fotografování „za rohem“, na výšku nad hlavou či u nohou si můžeme nechat jen zdát.

 

Objektiv

Jak jsme už zmínili, objektiv Minolty A1 je vestavěný napevno. Jeho parametry jsou 7,2–50,8 mm, což odpovídá 28–200 mm kinofilmu. Řečeno jazykem laika, objektiv má sedminásobný optický zoom. Objektiv samotný je tvořen celkem šestnácti elementy v třinácti skupinách. Jeho světelnost je v rozmezí f 2,8–3,5, což je poměrně slušné a při maximální otevření se hodnota clony zastaví na čísle f 11. Efektivně je řešeno ovládání zoomu kroužkem na objektivu. Zoomování je tak plynulé a není tolik náchylné na citlivost jako u běžných „páčkových“ ovládání u klasických kompaktů. To sice znemožňuje ovládání fotoaparátu jednou rukou, nicméně přístroj sám o sobě tak není koncipován a každý fotograf ví, že jednou rukou se prostě kvalitně fotit nedá. Totéž platí i pro manuální ostření, které se provádí kroužkem u samého těla přístroje. Přístup ke kroužku ostření je ale zčásti omezen vestavěným bleskem, a tak ti, kdo jsou na manuální ostření levou rukou zvyklí, budou mít asi trochu problémy. Copak nebylo možné kroužky ostření a zoomu trochu posunout směrem od těla přístroje?

 


Minolta pěkně vykreslí i velice vzdálené objekty

 

Snímací CCD

Základem elektroniky fotoaparátu je CCD snímač s rozlišením 2 568 x 1 928 pixelů. Efektivní rozlišení přístroje je tak 5,3 miliónu pixelů. Přeloženo do „tiskového“ rozlišeni, můžeme s fotoaparátem pořizovat snímky o velikosti přibližně 22 x 16 cm při rozlišení 300 dpi. To v současné době není mnoho, zejména pokud vezmeme v úvahu, že na trhu jsou fotoaparáty s rozlišením šest miliónů pixelů a více. Fotografie je možné ukládat v režimech JPEG (tři úrovně kvality komprese), TIFF a také v „holém formátu“ RAW. S fotoaparátem lze samozřejmě pořizovat krátké videoklipy ve formátu MPEG (MOV) o velikosti 320 x 340 pixelů.

 

Proti třesoucím se rukám

Zajímavou funkcí přístroje je funkce Anti-Shake. Ta umožňuje elektronickou redukci třesu při snímání a zajišťuje ostré fotografie i v okamžiku, kdy není možné použít stativ. Tato funkce se aktivuje malým tlačítkem na zadní straně přístroje. Na displeji nebo v hledáčku se pak zobrazují tři „pacičky“, podle toho, jak je funkce Anti-Shake účinná. Modrá „pacička“ znamená, že systém Anti-Shake je zapnutý a funkční, žlutá pak znamená, že čas expozice je příliš dlouhý, aby Anti-Shake mohl účinně fungovat. Pokud máme naopak tento stabilizátor vypnutý a nastavíme příliš dlouhý čas expozice, symbol bílé „pacičky“ nás informuje že by bylo vhodné Anti-Shake použít, protože jinak bude zřejmě obraz rozostřený.

 

Spousta tlačítek

Již první pohled na fotoaparát nás přesvědčí, že jeho tvůrci se v tlačítkách doslova vyžívali. Tělo přístroje je doslova poseto ovládacími prvky, které jsou ale rozmístěny velice logicky a v každém okamžiku jsou dostupné. Horní strana přístroje obsahuje jen otočný ovladač pro volbu režimu fotografování, spoušť a malé kolečko pro nastavování hodnot při práci v polo- nebo plně automatickém režimu. Posledním prvkem na horní straně je LCD displej, obsahující základní údaje o režimu a nastavení fotografování, počtu a kvalitě snímků a stavu baterie. Na přelomu horní a zadní strany je jedno malé tlačítko pro zoom při prohlížení pořízených snímků a tlačítko pro informace o daném snímku, případně vyvolání histogramu.

Na zadní straně fotoaparátu nalezneme hlavní vypínač, spojený s přepínačem pro režim fotografie, videoklipů a prohlížení záznamů, a pod ním tlačítko pro nastavení vyvážení bílé barvy. Nastavení hlavního menu umožňuje klasický křížový ovladač.

Dalšími tlačítky jsou pak ovladač manuálního nebo automatického přepínání mezi velkým LCD displejem a hledáčkem, tlačítko pro mazání snímků a již zmíněné tlačítko pro aktivaci Anti-Shake.V pravém horním rohu je pak otočný ovladač, který ve všech režimech duplikuje otočné kolečko nad spouští na přední straně, pouze v případě zcela manuálního režimu funguje jako nastavování clony, přičemž kolečko nad spouští nastavuje hodnotu času.

Na pravé straně fotoaparátu nalezneme otočný přepínač pro nastavování hodnot ISO (100–800), aktivaci nastavení bílého bodu, změny rozlišení, nastavení systému ostření a také možnost uložení pěti předvoleb nastavení fotoaparátu. Zajímavé je tlačítko, nesoucí trochu zavádějící název Efekt. To umožňuje při fotografování nastavovat kontrast, jas a barevnou sytost snímků. Tyto efekty se však spíše hodí až po stažení snímku do počítače, a tak je fotografové asi příliš nevyužijí. Pod tímto přepínačem pak nalezneme rozhodně důležitější ovladač, a sice nastavení volby automatického nebo manuálního ostření.

 


Fotografie v interiéru bez blesku nebyly žádným problémem

 

Průběžné zaostřování

Co se ostření týká, má Minolta A1 jednu velkou zajímavost, která rozhodně stojí za zmínku. Každý si zcela jistě všimne šesti malých kovových destiček na úchytu pro pravou ruku. Jde o čidla uchopení fotoaparátu. Ta, je-li tato funkce aktivována, umožňují neustále doostřování (a také měření expozice) fotoaparátu.

 

Blesk

Zajímavé je u Minolty A1 otevírání blesku, které není na rozdíl od jiných přístrojů nijak automatizováno. Ve chvílích, kdy chceme fotografovat s bleskem, zkrátka musíme pěkně rukou otevřít vestavěný blesk. Žádná pružina, žádné automatické vyskočení. Jediné, co nám fotoaparát „oznámí“, je fakt, že by bylo dobré blesk otevřít. Na jednu stranu je to nevýhoda, protože si informace o nutnosti blesku nemusíme na displeji nebo v hledáčku všimnout, ale na druhou stranu je mnoho případů, kdy ostatní fotoaparáty při použití automatického režimu neustále „vyklápějí“ blesk, a ne vždy je to žádoucí.

 

Intervaly a sekvence

Skvělou funkcí je možnost intervalového snímání. Když například chceme vyfotografovat východ slunce, stačí jen nastavit intervaly, ve kterých má přístroj snímat. Nastavení odstupu mezi jednotlivými snímky se může pohybovat od třiceti sekund do jedné hodiny a celkový počet snímků se může vyšplhat až na 240.

Další zajímavou funkcí je možnost snímání sekvence tří snímků s tím, že každá z fotografií bude mít trochu jiné nastavení hodnoty expozice. Tento rozdíl v hodnotách expozice je možné nastavit v krocích po 0,3 nebo 0,5 expozičního stupně. To znamená, že první fotografie je standardní, druhá je o danou hodnotu expozičního stupně podexponovaná a třetí o tutéž hodnotu přeexponovaná. Tento způsob je naprosto ideální pro všechny, kdo ještě nemají expozici takříkajíc „v oku“ a obávají se, že by automatické nebo manuální nastavení expozice nebylo ideální.

 

Jak se fotografovalo?

Již od první chvíle práce s Minoltou A1 bylo znát, že jde o kvalitní přístroj, na jehož vývoji se podíleli profesionálové. Všechny ovládací prvky jsou v místech, kde bychom je očekávali, a tím pádem v dosahu prstů. Tedy prstů toho, kdo má malou ruku. Jak již bylo řečeno, tělo přístroje je trochu menší než skutečné profi fotoaparáty, a tak chvíli trvá, než si uživatel zvykne.

Na druhou stranu má ale Minolta A1 velké množství velice užitečných prvků, jež výrazně usnadňují fotografování. Například otočný přepínač pro rychlou volbu velikosti snímků je podle našeho názoru velice užitečný, protože není nutné neustále „navštěvovat“ menu. Totéž platí i o nastavení režimu ISO - můžeme sice použít automatický, ale ve většině případů je lépe nastavit tuto hodnotu ručně. Příjemně je také vyřešeno nastavení hodnoty bílé barvy, kdy není nutné pořizovat zvláštní snímek. Stačí jen zamířit fotoaparát na bílý papír a stisknout tlačítko nastavení bílého bodu (vedle přepínače pro volbu automatického nebo manuálního ostření), a přístroj si uloží toto nastavení do paměti. Taková nastavení lze uložit celkem tři a kdykoliv mezi nimi přepínat. Trochu nás zamrzela hodnota makra, která se pohybuje až od 30 do 60 cm při normálním (širokoúhlém) režimu a od 25 do 60 cm při režimu teleobjektivu. Už jsme si zvykli, že je makro účinné již od několika centimetrů, a tak je 250 milimetrů přece jen trochu moc. To by měl fotoaparát umět i normálně. Takže ten, kdo rád fotografuje broučky, mušky a ostatní drobotinu, si bude muset nechat zajít chuť. První dny jsme podrobovali přístroj testování v interiéru, a to jak s denním osvětlením, tak s klasickými světly i s bleskem. Rozhodně nejlepší výsledky byly při použití externího záblesku, pro který je na levé straně fotoaparátu připraven samostatný konektor. Pokud jsme zkoušeli fotografovat jen s denním osvětlením nebo s interním bleskem, byly snímky poměrně neostré a příliš zrnité. Trochu pomohlo manuální nastavení nižší hodnoty ISO, ale ani tak nebyly snímky ideální. Zcela odlišnou zkušenost jsme ale získali při zkouškách v exteriérech. Tam Minolta skutečně excelovala. Všechny fotografie (s manuálním i automatickým nastavením) byly jasné, syté a ostré. Při použití bodového ostření a krátkých časů se nám podařilo vytvořit velice působivé snímky. Akumulátor, který se s fotoaparátem dodává, má poměrně vysokou výdrž a podařilo se nám s ním vyfotografovat skoro 300 snímků v nejvyšším rozlišení.

Slabinou fotoaparátu jsou dynamické fotografie, kdy je třeba rychle reagovat a zachytit pohybující se předměty (auta, letadla atp.). Tam se negativně projevuje poměrně dlouhá prodleva mezi stisknutím spouště a skutečným otevřením závěrky. V praxi to může znamenat, že než předmět vyfotografujeme, bude už možná pryč. V takových případech je dobré využívat sekvenční snímání, kdy můžeme během jedné sekundy pořídit tři snímky. Bohužel rychlost reakce závěrky je známou bolestí digitálních fotoaparátů.

Samozřejmě jsme vyzkoušeli také manuální zaostřování a je třeba konstatovat, že ačkoli zobrazení v displeji není zcela ideální, dařilo se nám zaostřovat poměrně spolehlivě. Kromě vizuálního přiblížení fotografovaného předmětu totiž fotoaparát také zobrazuje vzdálenost zaostření. Pokud jsme tedy schopni odhadnout vzdálenost fotografovaného objektu, můžeme zaostřit relativně přesně.

Poslední poznámka se týká již zmíněného velkého množství ovládacích prvků. Ne že by to byla chyba, ale drobný problém někdy vznikne při uchopení fotoaparátu - občas se nám stalo, že jsme omylem stiskli to či ono tlačítko, případně si přepnuli režim fotografování. Tlačítka jsou totiž poměrně „na ráně“ a jejich zdvih je většinou relativně lehký.

 

Konečný verdikt

Ač jsme se snažili sebevíc, nedokázali jsme nesrovnávat Minoltu A1 s Canonem EOS 300D. Je to zcela logické, protože i když jde o zcela odlišné přístroje, srovnání, přinejmenším cenové, se doslova nabízí. Minolta na rozdíl od Canonu neaspiruje na poloprofesionální zařízení, už jen proto, že není možné používat samostatné objektivy. Také samotné tělo přístroje je „méně profi“ než u Canonu. Zkrátka, Minolta A1 je amatérský fotoaparát, který nabízí velice širokou škálu využití. Manuální režim a režimy s upřednostněním závěrky či clony umožňují vytvářet fotografie, které by se s klasickým kompaktem pořídit prakticky nedaly. Velká slabina přístroje je, jak jsme již uvedli, v pořizování dynamických fotografií a fotografií rychle se pohybujících předmětů, kdy časová prodleva mezi stisknutím spouště a samotným vyfotografováním je příliš velká na to, abychom mohli spolehlivě fotografovat například závodní auta. Také velký displej trochu zklamal, protože pouze horizontální vyklápění nestačí. Oproti tomu nás potěšila možnost vyklápění hledáčku, který významně pomáhá při fotografování „odspodu“. Nicméně Minoltě musíme přičíst k dobru přítomnost sluneční clony, jež se k fotoaparátu dodává a může významně pomoci při fotografování s protisvětlem.

Nelze než konstatovat, že Minolta A1 je velice podařený fotoaparát disponující obrovskou škálou funkcí a nastavení, se kterým dokáže fotografovat každý. Ani on se sice nevyhnul drobným problémům a nedostatkům, dá se však na ně zvyknout a počítat s nimi.

 

Pro Svět tisku připravil Roman Křivánek


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Canon EOS 300D (30. 1. 2004 - Roman Křivánek)
× Profesionální digitální fotoaparáty (15. 1. 2004 - Kamil Třešňák)
× Digitální fotoaparáty Canon EOS-1D a EOS-1Ds v praxi (15. 1. 2004 - Jan Wilda Drnek a Ivan Doležal)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.