Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Pavel Šenk - osobnost ST 2 / 2006
Gustav Konečný - Svět tisku

Kdo pracuje v polygrafii, měl by se aspoň pětkrát za život rekvalifikovat

Datum a místo narození: 6. ledna 1954 ve Zlíně
Rodinný stav: ženatý
Počet dětí: 2 synové
Auto: Mercedes E Classic
Oblíbené jídlo: krkonošské sejkory
Oblíbené pití: bílé víno
Záliby: sportovní střelba, turistika

 

Pan Pavel Šenk zahájil své působení v polygrafii ve Zlíně. Po roce 1989 patřil k zakladatelům společnosti Moraviapress v Břeclavi. Dnes je jednatelem společnosti Reproprint s tiskárnami v Praze a Zádveřicích u Zlína. V našem rozhovoru jsme se nejprve dotkli okolností, z nichž se zrodil vztah Pavla Šenka k polygrafii...

Vztah k oboru jsem podědil po otci, který se ale dostal k tiskařině náhodou. Vystudoval v třicátých letech ve Zlíně Baťovu obchodní akademii. Když v roce 1936 zaměstnanci v Baťově tiskárně stávkovali, museli za ně mladí absolventi zaskočit a nastoupit do tiskárny. Měli jako pomocníci nahradit kvalifikované pracovníky. Dopadlo to samozřejmě katastrofálně, náhradníci v tiskárně pokazili, co se dalo. Po týdnu vyjednávání se tiskaři vrátili do práce, ale někteří absolventi v tiskárně zůstali. Tak se dostal k polygrafii můj otec a v oboru pracoval až do roku 1971. Já jsem potvrdil, že jablko nepadá daleko od stromu. V polygrafii působím od patnácti let.

 

Vy jste se ve Zlíně narodil, vyučil se a pracoval jste tam. Říká se, že existuje něco jako genius loci Baťova města. Pociťoval jste něco podobného?

Určitě ano. Já jsem v roce 1973 absolvoval čtyřletý učební obor ofsetový tiskař. Učili jsme se s předstihem jako dva silné ročníky pro tiskárnu Grafie, která byla potom dobudována v roce 1976. Nyní je na stejném místě firma Graspo CZ. V našich ročnících se formovaly silné osobnosti, na které můžete dnes narazit v polygrafickém průmyslu po celé republice. V Grafii jsem pracoval jako tiskař, později jako strojmistr. Koncem 70. let jsem byl u toho, když se u nás zaváděl rotační ofset, konkrétně stroje Zirkon. V té době jsem v Brně odmaturoval v oboru polygrafie. Později jsem pracoval jako vedoucí nákupu. Vždycky mě zajímaly nové věci, které hýbaly oborem. Polygrafie vyžaduje celoživotní vzdělávání. Když na sobě člověk pracuje, postupuje dopředu, jinak si jenom hraje na podnikání. Zaujalo mě motto ze Senefelder-Schule v Treuchtlingenu: Pokud je vám padesát a jste celý život v polygrafii, musel jste se už pětkrát rekvalifikovat.

 

Jak začala etapa vaší kariéry, spojená s firmou Moraviapress Břeclav?

Krátce po revoluci mě na jaře 1990 navštívil dr. Kovařík z Břeclavi, vydavatel regionálního časopisu Malovaný kraj. Chtěl postavit malou tiskárnu, která by tiskla časopis a lokální zakázky. Doba byla velmi hektická, přímo nabitá myšlenkami něco zbudovat. I když na začátku byla úvaha o malé tiskárně pro národopisný časopis, začali jsme přemýšlet o něčem větším.

Tehdy jsme ve Vídni potkali vydavatele a tiskaře pana Eduarda Haranta, který nás na začátku velmi ovlivnil. Když jsme porovnali trh v západní Evropě a u nás, zjistili jsme, že tady minimálně pět až osm rotaček chybí. Hlubotisk byl v zanedbaném stavu, a přesto na něm ležela tíha téměř veškeré akcidenční výroby časopisů. Kapacita rotačního ofsetu byla také nedostatečná. Okolo rotaček jsem pracoval od roku 1977 a myšlenka na novou tiskárnu s rotačním ofsetem mě nadchla. Návštěva DRUPY 1990 nás utvrdila v tom, že se naše úvahy ubírají správným směrem. Tehdy jsme byli tři dobrodruzi, kteří vyrazili na DRUPU s padesáti markami v kapse a ve Škodovce 120. Se dvěma kanystry benzínu za sedadly jsme jeli dobývat svět.

Nápad založit malou tiskárnu se přeměnil na projekt velké firmy. Postupně uzrála myšlenka založit v Břeclavi tiskárnu, a tak v červenci 1990 vznikla akciová společnost Moraviapress. Do nově založené firmy v Břeclavi jsem jako zaměstnanec nastoupil v lednu 1991. Měli jsme pozemek a projekt první etapy výstavby tiskárny. Začínali jsme s výkopovými pracemi, když bylo zrovna -15 °C. Doba byla historicky zcela mimořádná a nám, kteří jsme byli na vrcholu sil, umožnila, abychom se pustili do takto velkých projektů.

 

Jak jste získávali počáteční kapitál?

První úvěr na koupi pozemku v Břeclavi nám poskytl pan Harant ve Vídni. Vytrhl papír ze sešitu a napsal, že si pánové Kovařík, Šenk a Albrecht půjčují 700 000 šilinků a zavolal svému finančnímu řediteli, aby nám je dal. Projekt si ovšem vyžádal daleko větší kapitál, který jsme neměli. Proto jsme jednali s jednou švédskou a dvěma rakouskými firmami o přistoupení k projektu. Nakonec jsme se spojili s rakouskou společností Goldmann.

 

Jaká byla tehdy situace na trhu?

Trh se zpočátku dobýval poměrně snadno. Kapacit v rotačním ofsetu nebylo mnoho. Další podniky ovšem vstupovaly na trh se svými rotačkami a asi od roku 1996 se začaly jevit známky saturace poptávky. Trh byl na začátku také hodně zamořen těmi, kteří neměli peníze, ale chtěli vydávat a neměli jistotu, že produkt prodají. Trh nebyl vyprofilovaný. Bylo potřeba jezdit po Evropě a přemýšlet, co bude za několik let. Kdo měl informace a cit pro chování na polygrafickém trhu a byl trochu vizionář, věděl, co a kdy má udělat.

 

Investičním vrcholem za vašeho působení v Břeclavi byly dvě rotačky M-600...

Rotačky byly prvními velkými stroji, které se kupovaly jako nové. Znamenaly zahájení druhé etapy rozvoje tiskárny. Nechtěli jsme již volit starší nebo generálkované stroje, ale zaměřili jsme se na moderní techniku. Dvě rotačky M-600 v tandemu byl dobrý krok správným směrem, který dostal společnost Moraviapress v Břeclavi na špičku kotoučového tisku v České republice.

 

Po několik letech jste podobný krok zopakoval v Reproprintu, ale k tomu se ještě dostaneme... Jak začal váš rozkol s firmou Moraviapress?

Nejednalo se o rozkol, byla to spíš otázka vizí – kam jsem chtěl směřovat já a jak viděl budoucnost majoritní vlastník Goldmann. Když z představenstva odstoupil kolega Josef Albrecht a přišel dr. Georg Hotar, který reprezentoval rakouskou větev, a když jsem viděl, kam směřují některé kroky, řekl jsem si, že by bylo lepší u toho nebýt. Šlo o rozdíly v názorech na další strategii firmy. Ve společnosti jsem měl na starosti techniku a obchod. Je normální, že se představy o firmě mezi vlastníky i manažery někdy rozcházejí. Nechal jsem se vyplatit a na počátku roku 2001 jsem z firmy odešel. Ve stejné době odcházeli z firmy i někteří další lidé, kteří nyní zastávají manažerské pozice v české i slovenské polygrafii. V Břeclavi jsem byl deset let a dva měsíce. Myslím, že se nám podařilo postavit poměrně dobře vedený podnik. Když jsem odcházel, měla tiskárna obrat 1,8 miliardy Kč při slušném zisku a podílu na trhu.

 

Odkdy se datuje vaše spolupráce s Reproprintem?

Petr Samohýl vybudoval tiskárnu Reproprint v Zádveřicích u Zlína a jelikož Moraviapress neměl archové stroje, spolupracovali jsme už od roku 1994. Reproprint pro nás tiskl obálky a zajišťoval lakování. Tiskárna se uměla přizpůsobit potřebám Moraviapressu. V té době nebyl ještě dostatek kapacit v kvalitním archovém ofsetu. Petr Samohýl byl první, kdo dokázal v roce 1995 investovat do pětibarevky Heidelberg ve formátu B1, a to v době, kdy se podmínky na trhu začaly přitvrzovat. Kooperovali jsme s několika archovými tiskárnami, nejvíc právě s Reproprintem. Když jsem se rozešel s firmou Moraviapress, dostal jsem pět nabídek. Jedna z nich byla od Petra Samohýla.

 

Kdy jste začali v Reproprintu přemýšlet o kotoučovém tisku?

Naše úvahy o rozšíření tiskárny o kotoučový tisk začaly poté, když jsem dal ve firmě Moraviapress výpověď. Petr Samohýl by sám do rotačního tisku nešel. Reproprint v Zádveřicích byl výrobně orientovanou firmou, která žila asi z poloviny z kooperace pro Moraviapress a druhou polovinu kapacity vyplňovala vlastními zakázkami. Úmysl investovat do rotaček souvisí úzce s Prahou. Již předtím koupil Petr Samohýl ve Vysočanech objekt s úmyslem zbudovat v Praze malou tiskárnu s pětibarvovým strojem Heidelberg ve formátu B2.

Když jsme se potom spojili, dospěli jsme k závěru vybudovat kotoučovou tiskárnu, protože rotačková produkce má na trhu ještě určité růstové šance. Vyhodnotili jsme situaci tak, že prostor pro další tiskárnu s kotoučovým ofsetem na trhu ještě je, a to zejména, nebo dokonce výhradně v Praze. Projekt jsme totálně překopali z malé archové tiskárny na velkou kotoučovou.

 

Jak jste vybírali kotoučové stroje?

Jednali jsme se všemi dodavateli rotaček. Orientace na Heidelberg vyplynula z Petrových zkušeností v archovém tisku a z mých poznatků o kotoučových strojích. Netroufal bych si doporučit nákup second-handů bez garance, proto jsme začínali s rotačkami Web 16, které byly generálkované u výrobce. První rotačka pocházela ze severního Německa, druhá byla z Anglie. Obě byly v Reproprintu nainstalované ještě v roce 2001. Já bych si život bez rotaček asi těžko dovedl představit. Archový ofset mě také zajímal, ale byl pro mě méně známý po obchodní a profesní stránce. Jestliže se člověk dvacet let pohybuje okolo rotaček, tak ho to profesně poznamená. Když jsme v roce 2001 projektovali novou tiskárnu, odhadli jsme, že si nové kotoučové stroje budeme moci dovolit v dohlédnutelném a reálném horizontu asi pěti let. Nehrajeme si na žádné pětiletky, ale investiční etapu, která nám umožnila nainstalovat dvě nové rotačky M-600, jsme ukončili právě v závěru roku 2005.

 

Skoro to vypadá tak, že kamkoliv přijdete, následují vás dvě rotačky M-600 v tandemu...

Považuji je za skutečně výborné stroje. Nechtěl jsem se jich vzdát, v roce 2001 jsme si je naplánovali a teď si je chci znovu užít tady v Praze. Bude následovat rozvoj tiskárny v Zádveřicích, která byla trochu opomíjená. Letos se musíme také pustit do budování podniku jako celku. Ze strmého růstu firmy je nutné vytvořit určitou podnikovou kulturu, stabilizovat podnikání a zklidnit řídící procesy. Musíme se soustředit na produktivitu, personální politiku, komunikaci uvnitř firmy i navenek, obchod, kalkulace a mnoho dalších oblastí. Systém řízení firmy je stejně důležitý jako stavba nových strojů. Když se podíváme na vývoj v Německu, Rakousku a Francii, které prošly v polygrafickém průmyslu krizí vyvolanou přebytkem kapacit, očekáváme velmi brzy stejný problém na českém trhu. Připravené firmy budou lépe odolávat potížím. K tomu je nezbytné mít doma výrobní procesy v pořádku a znát ekonomiku jednotlivých zakázek. Někdy lze i na nejlepším zákazníkovi prodělávat.

 

V kotoučovém tisku se pohybujete už pěknou řádku let. Jak byste zhodnotil jeho stav?

Po roce 1990 následoval bouřlivý vývoj. Naše polygrafie a vydavatelé byli v Evropské unii už v polovině devadesátých let. Byli jsme jedni z prvních, kteří se dostali do kontaktu se zahraničním kapitálem a trhem. Pro větší tiskárny byl brzy český trh příliš těsný a musely uvažovat minimálně ve středoevropském kontextu.

My se zaměřujeme i na zakázky okolo nás a sledujeme, jaké nadnárodní řetězce do regionu přicházejí. Musíme být schopni obsloužit jejich potřeby na českém, slovenském, maďarském i polském trhu. Podnikatelé v okolních zemích reagují na poptávku podobně. Rozšiřování trhu nad rámec národních hranic se pochopitelně děje nejen v polygrafii.

Stroje a materiály se pořizují za ceny obvyklé v Evropě, práce je doposud o něco málo levnější a současně nás trh nepustí do zvyšování cen. Na náš trh zároveň vstupují zahraniční tiskárny. Některé tisknou i za nižší cenu. Období s levnou pracovní silou a zlatými českými ručičkami skončilo v polygrafii v druhé polovině 90. let. Měli bychom si hlídat trh, jak si jej hlídají Němci a Rakušané, kteří dají zakázku z domu jen velmi neradi. Řídí se heslem „Kdes vydělal euro, tam ho utrať“.

Tiskárny, které např. v Německu zkrachovaly, neměly angažovaný „mančaft“. V souboji o produktivitu prohrály. Nejlevnější tiskárny už jsou po smrti i u nás. Objeví se další pohřební věnce nebo dojde k přeskupení. Přežije několik málo velkých firem a dále podniky, které jako malé rychlé čluny proplouvají mezi velkými parníky.

 

Často jezdíte mezi Zlínem a Prahou. Kde se cítíte lépe a jak trávíte volný čas?

Doma jsem tam, kde je mi dobře. Na změny jsem poměrně zvyklý. Poprvé mě rodiče samotného vyslali do světa už ve třinácti letech. Když to čas dovolí, věnuji se i svým zálibám. Mezi mé koníčky patří nejen sportovní střelba a turistika, ale také rybaření a cestování. V zimě jezdím lyžovat do Krkonoš, v létě plavu. Vloni jsme jako skupina dobrodruhů podnikli s přáteli velkou cestu do Namibie, Botswany a Zimbabwe.

 

Pro Svět tisku připravil Gustav Konečný

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 2/2006.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Bernhard Schreier - osobnost ST 5/04 (23. 6. 2004 - Gustav Konečný)
× Richard B. Black - osobnost ST 6 / 2004 (8. 7. 2004 - Ivan Doležal a Martin Jamrich )
× Eijiro Hori - osobnost ST 9/2004 (2. 10. 2004 - Ivan Doležal)
× Gerd Finkbeiner - osobnost ST 12 / 2004 (24. 1. 2005 - Gustav Konečný)
× Ing. Ladislav Záhumenský, CSc. - osobnost ST 1 / 2005 (24. 2. 2005 - Gustav Konečný)
× Ing. Vladimír Poříz - osobnost ST 2 / 2005 (2. 4. 2005 - Ivan Doležal)
× Prof. ing. Eduard Stehlík, CSc. - osobnost ST 3 / 2005 (24. 4. 2005 - Gustav Konečný)
× Dipl.-Ing. Albrecht Bolza-Schünemann - osobnost ST 4 / 2005 (15. 5. 2005 - Gustav Konečný)
× JUDr. Miloš Machurek - osobnost ST 5 / 2005 (19. 6. 2005 - Ivan Doležal)
× Franz-Georg Heggemann - osobnost ST 6 / 2005 (3. 7. 2005 - Gustav Konečný)
× Bent Busk Pedersen - osobnost ST 7-8 / 2005 (13. 8. 2005 - Ivan Doležal)
× Sue Wood - osobnost ST 9 / 2005 (1. 10. 2005 - Gustav Konečný)
× Dušan Velímský - osobnost ST 10 / 2005 (5. 11. 2005 - Gustav Konečný)
× Bob Brown - osobnost ST 11 / 2005 (26. 11. 2005 - Gustav Konečný)
× Ján Fuksa - osobnost ST 12 / 2005 (8. 1. 2006 - Gustav Konečný)
× Tadeusz Winkowski - osobnost ST 1 / 2006 (11. 2. 2006 - Ivan Doležal)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.