Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Ján Fuksa - osobnost ST 12 / 2005
Gustav Konečný - Svět tisku

Motto: Žít a nechat žít. Nepřej jiným, co nepřeješ sobě.
Datum a místo narození:  29. března 1949 v Trenčíně
Rodinný stav:  ženatý
Děti:  syn a dvě dcery
Auto:  Nissan Terrano
Oblíbené jídlo:  kapustnica s houbami
Oblíbený nápoj:  limonádaHobby:  tiskárna, stroje

 

Pan Ján Fuksa začal podnikat v polygrafii v roce 1990. Během patnácti let vybudoval v Trenčíně moderní kotoučovou i archovou tiskárnu Merkantil, která sídlí v renovovaných objektech na okraji města, zaměstnává 60 lidí a vloni vytvořila obrat 174 mil. Sk. Když jsme procházeli jeho tiskárnou, bylo zřejmé, že má ke strojům až osobní vztah. Všechny si je totiž sám repasoval. A jak v polygrafii začínal?

Tiskařem jsem se vyučil v Bratislavě. Končil jsem v roce 1968 a učili mě ještě staří mistři, kteří pamatovali soukromé podnikání. Typograf v té době něco znamenal. Měli vztah k práci a fortel. Ti mi předali zálibu v technice a lásku k řemeslu, která mi vydržela až dodnes. Po vyučení jsem pracoval jako tiskař v Trenčíně. V roce 1989 jsem ukončil dálkové studium na polygrafické průmyslovce v Košicích a začal jsem pracovat jako vedoucí výroby a zakázkového oddělení v tiskárně Západoslovenských tlačiarní v Trenčíně.

 

Jak jste v nových podmínkách po roce 1989 zahajoval soukromé podnikání?

V roce 1990 jsem získal od bývalého Jednotného rolnického družstva v Trenčíně dva Romayory, Grafopress, kameru a malou řezačku. Ještě jako pracovník trenčínského závodu Západotlače jsem družstvu pomáhal dávat stroje dohromady a když s tiskovým střediskem končili, stroje a zařízení jsem koupil. O rok později jsem se začal věnovat výhradně soukromému podnikání. Zůstal jsem doma s dluhem 250 tisíc korun. Hned od začátku se ke mně připojil i syn. Tehdy nebylo moc zakázek. Získal jsem tisk dvou časopisů. Tiskl jsem je dvoubarevně na Romayorech. Když jsem sehnal i další zakázky, podařilo se mi dluh rychle splatit. Pracoval jsem ve dne v noci a zapojil i celou rodinu. Na Romayorech jsem potiskl měsíčně až 7 tun papíru. Stroje měly své roky, ale byly spolehlivé.

Asi po roce končila jedna tiskárna v Trenčíně a dala výpověď všem novinám, které do té doby tiskla. Chtěl jsem se do toho pustit, ale Romayory už nemohly takovou zakázku zvládnout. Během pěti dní jsem dovezl z Adastu úplně novou jednobarevku Dominant 715 a s ní jsem začal tisknout noviny. V jednom týdnu dřívější tiskárna s novinami skončila a mně se ji podařilo už v dalším týdnu nahradit.Z rušené vojenské tiskárny jsem potom odkoupil další jednobarvový Dominant ve formátu A2. Stroj se mi podařilo získat v dražbě za laciný peníz. Smáli se mi, že jsem koupil stroj na vyřazení a že budu potřebovat mnoho peněz, abych z toho šrotu udělal použitelnou mašinu. V pátek jsem stroj přivezl, nedal jsem do něj ani pět korun a v pondělí jsem na něm tiskl.

Potom přišla zajímavá zakázka, která souvisela s kupónovou privatizací. Práce si vyžádala dva vagóny papíru, ale pustil jsem se do ní. K tomu jsem ještě tiskl osm titulů novin. Potisknout na Dominantech oboustranně 40 tun papíru za dva týdny byl opravdu tvrdý chlebíček. Termín jsem splnil, vydělal jsem hodně peněz a mohl zaplatit stroje.

Zpočátku tiskárna fungovala v pronajatých prostorách a pozemek pod nimi patřil navíc jinému majiteli. Když jste v pronájmu a daří se vám, obrali by vás o poslední halíř. To všechno máme za sebou. Firma stojí dnes na vlastních nohou. Budovy i pozemky jsou naše a nikomu nejsme zavázaní. Máme pozemky i na rozšíření a další chceme v příštím roce dokoupit. V budoucnosti by k nám mohl vstoupit i zahraniční kapitál.

 

Jak jste začínal s kotoučovým tiskem?

Postupem času začaly přibývat i zakázky ze vzdálenějších míst a archový tisk přestával stačit. Pochopil jsem, že další cesta rozvoje tiskárny nevede přes jednobarvové archové stroje a Dominanty jsem prodal. Tiskárna už zaměstnávala dvacet lidí a na jednobarevkách se nemohli uživit. Koupil jsem dvě starší rotačky a sám jsem si je zrepasoval. Také tisk novin v naší tiskárně pomalu končil. Zahraniční vydavatelé skoupili místní tisk a začali jej tisknout ve vlastních tiskárnách. Musel jsem jít do barvy, a nelituji toho. Postupně následovaly další kotoučové stoje, a teď mám dva stroje Zirkon Forta 660 a Rotoman 30.

 

V tiskárně ale máte i další rotačku Forta...

Vybudovali jsme repasní středisko a jsme schopni dělat i na zakázku. Příkladem je právě další Forta, kterou připravujeme pro zákazníka v Čechách.

 

Jak postupujete při vytipování opotřebeného stroje?

Tipy získávám na Internetu a potom jezdím po Evropě. Zajímá mě historie stroje. Kdo a jak na něm tiskl. Někdy stačí pohled ne zvnějšku, ale zevnitř stroje, abych viděl, jak je stroj opotřebený. I když není stroj na první pohled zvenku udržovaný, neznamená to, že je vychozený. Dva stroje Zirkon Forta 660 jsem dovezl z Francie. Tiskárna vyhořela a do opravy rotaček se nikdo nechtěl pustit. Rotomana jsem koupil v Německu, v Brémách. Nabídek je dost, někdy je problém si vybrat. Je rozdíl, jestli koupíte archový stroj třeba za 200 nebo 300 tisíc euro, anebo na nákup vynaložíte 40 až 50 tisíc euro a vložíte do opravy vlastní rozum a práci šikovných spolupracovníků.

 

Jak u vás potom obvykle probíhá repase?

Všechno si děláme víceméně sami. Když stroj dovezeme, do týdne musí být perfektně vyčištěný. Používáme i otryskání ledem. Náhradní díly obvykle nekupujeme, protože jsou velmi drahé, ale vyrobíme si je ve vlastní dílně sami. Porovnával jsem ceny náhradních dílů nakupovaných a z vlastní výroby. Cena je někdy i šestkrát nižší. Když máte vlastní servis a vychováte si lidi k tomu, abyste zvládli repasi, ušetříte takové položky, že byste se divil. Cizí mechanik si v Německu ještě ani nesedne do auta a už má pro vás účet, přestože zatím nic neudělal. Když přijede sem, může vás to stát i 200 tisíc za dva dny, což jsou pro nás obrovské peníze. Z tohoto důvodu si servis a údržbu děláme víceméně sami. Repasi provádíme velmi důkladně. Obvykle zahrnuje rozsáhlou výměnu všech, třeba i částečně opotřebovaných dílů, výměnu válců a náhradu všech ložisek. Na některé zásahy jsme si zavolali firmu, ale často jenom proto, abychom se určitý zásah naučili sami provádět.

 

Přece jenom existují díly, které nemůžete bez speciálních technologií vyrobit...

Všechny díly lze vyrobit nebo opravit. Mám výborného spolupracovníka, který se věnuje strojařině – máme k ní oba dobrý vztah. Dost věcí, jež by často trvaly tři čtyři dny, jsme spolu opravili přes noc. Na elektriku se zase specializuje můj zeť. Dřív jsem musel volat jednoho specialistu z Bratislavy, nyní si už všechno uděláme sami. Na Pováží je navíc mnoho továren, bývalých zbrojovek, které nezlikvidovaly špičkové technologie, mají potřebné stroje a umějí vyrobit doslova všechno. Naštěstí je ve firmách už mnoho lidí, kteří přemýšlejí, jak i neobvyklým požadavkům vyhovět. Teď si už vyrábíme díly, jež nejvíc podléhají opotřebení, do zásoby, takže i v případě poruchy je prostoj minimální.

 

Když máte ovšem strojní vybavení většinou repasované vlastními silami, vyjde vás relativně levně a můžete si dovolit udržovat nízké ceny...

Když nějaká firma prodává například repasovaný stroj na dokončující zpracování za dva milióny a 400 tisíc, já koupím stejný za 300 tisíc a do opravy vložím dalších 300 tisíc, mám náklady na pořízení čtyřikrát nižší. Každá koruna je dobrá. Trh tlačí tiskárny do nízkých cen, ale jak mají potom vytvořit nějaký zisk na obnovu strojů? Naše ceny odpovídají nákladům a situaci na trhu. Když k nákladům přidám přiměřený hrubý zisk, nejedná se o dumpingové ceny. Jestliže si někdo koupí rotačku za 200 miliónů, musí se hodně otáčet, aby se mu investice vrátila.

Z Merkantilu buduji rodinnou firmu. Ekonomiku stále nepouštím z ruky – bez mého podpisu se zatím nic neobejde. Koruny se těžce vydělávají, ale rychle rozutečou. Merkantil se orientuje na tisk veškeré produkce, nejsme jednostranně specializovaní. Vím, co bych chtěl tisknout nejraději, ale dneska je taková situace, že musíte dělat všechno.

 

Jaké máte problémy se zaměstnanci?

Když jsem přecházel do kotoučového tisku, neměl jsem ani jednoho tiskaře na rotačku. V minulosti existovalo na Slovensku pouze několik málo firem, jež měly rotačky: Bratislava, Martin, Žilina, Košice – a dost. Krajské a okresní tiskárny byly dříve budované s knihtiskovými stroji. Přijal jsem jednoho pracovníka z Martina, který měl zkušenost s rotačkami. Pomáhal mi syn a další dva zaměstnanci, původem strojaři. Školili jsme se na vlastních chybách. Pustili jsme se do výchovy vlastních lidí. Teorii se učili ve škole v Trenčíně a u nás byli na praxi. Dnes přijdou vyučenci ze školy a někteří neznají základy řemesla. Vychovali jsme patnáct tiskařů a mj. šest strojmistrů. Některé mi sebraly jiné tiskárny. Dnes už máme stabilizovaný tým šedesáti lidí, v němž je devadesát procent zaměstnanců, jež jsme si vyškolili sami. Máme 14 tiskařů. Výchova tiskaře stojí obrovské peníze, které vám nikdo nevrátí, když zaměstnanec odejde. Trápíte se s ním jako s malým děckem a konkurence vám ho nakonec přeplatí.

 

Jak si zajišťujete zakázky?

Netiskneme jenom pro agentury, ale máme i vlastní obchod. Tiskneme pro Slovensko, Česko, Maďarsko a Rakousko. Pracujeme přes agentury i přímo. S některými agenturami spolupracujeme od začátku. Vytvořil se mezi námi vztah důvěry. Na přímý obchod máme teď dva lidi, kteří se umí vrátit oknem, když je zákazník vyhodí dveřmi. Hodně pracujeme s českými partnery, nejen odběrateli, např. dodavatel barev a chemikálií se nám jeví lepší než konkurence na Slovensku.

 

Před lety jste archový tisk opustil a teď se k němu znovu vracíte...

Všechno se točí okolo peněz a pro kompletní zpracování zakázky potřebujeme i archový tisk. Mě navíc baví fajnová práce a dobrý ofsetový tiskař na archovém stroji je trochu jako umělec.

 

Archové stroje jste kupoval také jako opotřebené?

Co je to opotřebený stroj? Tvrdím, že jsou to nové stroje. Roland MP 300 má natočeno 5,5 miliónu obratů a Heidelberg Printmaster GTO-52-5 stál dva měsíce v jedné pražské tiskárně.

 

Od svého stolu máte přes kamerový systém přehled o všech strojích, a když vidíte nějaký problém, hned tam běžíte. Nejste těmi stroji trochu až posedlý?

Víte, já jsem těch posledních patnáct roků strávil prakticky jenom v tiskárně. Někdy jsem byl ve firmě i 24 hodin denně. Tiskárna je jako malé batole. Když vás práce baví a neděláte ji jenom pro peníze, tak hodiny ve firmě nepočítáte. Vztah k řemeslu mám od vyučení. Doba se ale mění a vzpomínky na staré fajnšmekry už dnešní generace tiskařů mít nebude. Teď už tiskárna jede sama. Bydlím pět minut cesty od podniku. Ráno přicházím okolo šesté hodiny a ve firmě jsem asi do šesti večer. Ale potom ještě podle potřeby kontroluju práci po telefonu. Zákazník je pán a musí mít práci v termínu, i když zakázku předtím třeba sám zdrží.

 

Máte nějaké záliby kromě tiskárny? Chodíte třeba na procházky do přírody?

A kdy? Není čas. Víte co? Byl jsem za těch patnáct roků pět dní v Chorvatsku i s cestou. Snad někdy příště.

 

Pro Svět tisku připravil Gustav Konečný

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 12 / 2005.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Bernhard Schreier - osobnost ST 5/04 (23. 6. 2004 - Gustav Konečný)
× Richard B. Black - osobnost ST 6 / 2004 (8. 7. 2004 - Ivan Doležal a Martin Jamrich )
× Eijiro Hori - osobnost ST 9/2004 (2. 10. 2004 - Ivan Doležal)
× Gerd Finkbeiner - osobnost ST 12 / 2004 (24. 1. 2005 - Gustav Konečný)
× Ing. Ladislav Záhumenský, CSc. - osobnost ST 1 / 2005 (24. 2. 2005 - Gustav Konečný)
× Ing. Vladimír Poříz - osobnost ST 2 / 2005 (2. 4. 2005 - Ivan Doležal)
× Prof. ing. Eduard Stehlík, CSc. - osobnost ST 3 / 2005 (24. 4. 2005 - Gustav Konečný)
× Dipl.-Ing. Albrecht Bolza-Schünemann - osobnost ST 4 / 2005 (15. 5. 2005 - Gustav Konečný)
× JUDr. Miloš Machurek - osobnost ST 5 / 2005 (19. 6. 2005 - Ivan Doležal)
× Franz-Georg Heggemann - osobnost ST 6 / 2005 (3. 7. 2005 - Gustav Konečný)
× Bent Busk Pedersen - osobnost ST 7-8 / 2005 (13. 8. 2005 - Ivan Doležal)
× Sue Wood - osobnost ST 9 / 2005 (1. 10. 2005 - Gustav Konečný)
× Dušan Velímský - osobnost ST 10 / 2005 (5. 11. 2005 - Gustav Konečný)
× Bob Brown - osobnost ST 11 / 2005 (26. 11. 2005 - Gustav Konečný)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.