Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


ColorManager04 - nátiskový RIP společnosti Fujifilm
Kamil Třešňák - Svět tisku

Ačkoliv jsou ICC profily široce rozšířeným standardem, existují i alternativní cesty. V případě digitálního nátisku jde zejména o technologii společnosti GMG, založenou na barevných profilech mx4/mx5.

ColorManager04 společnosti Fujifilm je, jak lze dovodit z předcházející zmínky o typu profilů, OEM verzí aplikačního nátiskového balíku ColorProof04 německé společnosti GMG GmbH & Co. KG. Společnost Fujifilm tento nátiskový systém v řadě teritorií dodává samostatně i jako doplněk ke svým CtP zařízením a nátiskové tiskárně PictroProof II. Mezi oběma produkty jsou přirozeně určité odlišnosti, nikoliv v základní funkčnosti, ale typicky například v pojmenování modulů, dodávaných konfiguracích či rozšiřujících souborech. Svět tisku obdržel k dlouhodobému vyzkoušení jak Fujifilm ColorManager04, tak posléze i GMG ColorProof04. Tuto časovou souslednost zachováme, a na popisu programu ColorManager04 si nejprve ukážeme koncepci a hlavní rysy aplikace, zatímco prostřednictvím testu ColorProof04 následně přiblížíme čtenářům podrobnější technické detaily celého řešení. Z velké části vše, co bude dnes uvedeno o systému ColorManager04, totiž platí téměř beze změny i pro ColorProof04 a naopak.

Základní instalace nátiskového systému ColoManager04 se skládá ze čtyř klíčových komponent:

• ColorManager: vlastní aplikace sloužící jako hlavní uživatelské prostředí, v němž uživatel definuje parametry tiskáren, hot-foldery, pravidla pro optimalizaci využití tiskového archu při nátisku, kalibruje tiskárny, spouští tisk jobů, a ze kterého také volitelně spouští komponenty Profile Editor a SpotColor Editor. K tisku ColorManager přijímá soubory ve formátu CT/LW, TIFF a TIFF/IT;

• Profile Editor: aplikace pro tvorbu a editaci barevných profilů mx4 a mx5 a kalibračních souborů mx3, přizpůsobujících digitální nátisk konkrétním tiskovým podmínkám;

• SpotColor Editor: aplikace pro definice knihoven přímých barev;

• RipServer: RIP, interpretující postscriptové a PDF soubory do formátů, podporovaných ColorManagerem.

Funkčnost programů základní sestavy může být dále rozšiřována. Typicky například o DotProof Option, který za příplatek umožní pracovat s (rozrastrovanými) 1-bitovými soubory, určenými pro osvit plátu, a vytvářet z nich digitální nátisk se simulací tiskového bodu. Konkrétní dodávané konfigurace se ovšem mohou v závislosti zejména na obchodní politice dodavatelů měnit, a výše uvedený přehled základní instalace je proto nutné chápat v „technickém“ slova smyslu, nikoliv jako výčet aplikací a funkčností, které je za všech okolností možné získat za cenu základní sestavy. ColorManager běží pod operačními systémy Windows 2000 Professional nebo Server, Windows 2003 Server a Windows XP Professional (použití s verzí Windows XP Home je možné s určitými omezeními, vyplývajícími například z chybějících síťových modulů).

Hardwarové nároky jsou střední až vyšší: jako nejnižší je požadován procesor Intel Pentium III a 256 MB paměti, na opačné straně výkonového spektra se nacházejí nároky verze DotProof Option, pro kterou je doporučena konfigurace Pentium HT Dual Xeon 2,53 GHz a vyšší s 1 GB paměti. Na redakčním počítači s procesorem Pentium4 na frekvenci 2,5 GHz a 768 MB paměti běhal celý systém svižně, s rychlostí vyhovující provozním nárokům běžné praxe.

 


Okno kalibrace tiskárny po posledním cyklu

 

Koncepce řešení

Profily typu mx4 a mx5 představují v segmentu digitálního nátisku alternativu k ICC profilům a principiální odlišnost těchto profilů od ICC standardu se promítá i do celé koncepce aplikací, které jsou kolem nich vystavěny, byť se běžný způsob obsluhy RIPu samozřejmě od standardních postupů nijak podstatně neliší. Pro přesnost je nutné dodat, že ColorManager nabízí i možnost svůj vlastní engine „přemostit“ a pracovat se standardními ICC profily; lze ale právem očekávat, že v praxi bude varianta tisku přes ICC profily upozaděna.

Fungování ColorManageru se opírá o následující tři druhy souborů: mx3, představující kalibrační soubory tiskárny, a mx4/mx5, což jsou barevné profily. První je určen pro tónové tisky (contone, tisk v běžném rastru nátiskové tiskárny, simulující jen barevnost tisku), druhý pro tisk barevně věrných nátisků se simulací tiskového rastru. Číslice v názvu souboru odkazuje k „dimenzi“ algoritmu (souřadný systém převodu v matematickém smyslu). Profily mx5 obsahují contone segment, neboť jsou vytvářeny jako nadstavba z barevně odladěných profilů mx4.

Základní odlišnost lze s určitým zjednodušením popsat v jedné větě: zatímco ve světě ICC profilů jsou barevné přepočty prováděny v podstatě standardním způsobem přes nezávislý prostor (často Lab), dochází u mx4/mx5 profilů k přímé konverzi mezi dvěma CMYK prostory – mezi prostorem simulovaného tisku a prostorem nátisku. Proto také některé zdroje hovoří o device-link profilech, je ale třeba chápat, že nejde o device-link mezi dvěma ICC profily a že samotné převodní mechanismy (zmíněné vícedimenzionální algoritmy) nejsou přirozeně zveřejněny.

V praxi to znamená, že pokud chceme simulovat tiskový proces, vycházíme zásadně z dat, naměřených na tiskovém archu. Pokládáme přitom za samozřejmé, že je tiskový arch vytištěn za standardních a opakovatelných podmínek. Pro tvorbu profilů jsou užívány běžné targety (např. ECI2002), cílem „převodního“ profilu je přímo, bez přepočtů přes Lab, dosáhnout na nátiskové tiskárně barev, odpovídajících originálnímu tiskovému archu.

Důležitým důsledkem je, že mx4/mx5 profily nejsou univerzálně použitelnými profily finálního tiskového výstupu, a mimo jiné je nepoužíváme pro simulace na monitoru ani pro generování CMYK výtažků ve fázi předtiskové přípravy. V tomto smyslu jde o jednoúčelový systém, speciálně vyvinutý pro digitální nátisk; rovněž je důležité si uvědomit, že barevné profily nejsou zcela univerzální, pro každé konkrétní pracoviště jsou vytvářeny či zpřesňovány znovu.

Velmi podstatným rysem celého řešení je iterační způsob zpřesňování nátisku. To platí jak pro kalibrační soubor tiskárny, tak i pro barevné tiskové profily, které jsou v uzavřené měřící smyčce postupně modifikovány. ColorManager04 tak dosahuje obecně velmi solidní přesnosti, byť kvalitativní limity použitého hardwaru přirozeně libovolně překračovat nelze.

Systém je celkově pojat jako produkční řešení, náročnější na odbornost při zavádění, zatímco běžný provoz klade na obsluhu nátiskového pracoviště jen minimální nároky. Během instalace je nejprve provedena kalibrace tiskárny, po níž následuje vytvoření barevných profilů. Tvorba barevného profilu je složitější, k dispozici je řada editačních funkcí, zato samotná kalibrace tiskárny je velmi jednoduchá. Důvod je nasnadě: v rutinním režimu se obsluha téměř nestará o nastavení RIPu a jen kontroluje přesnost nátisku. Pokud se přesnost během času sníží, provede obsluha podle pokynů iteračního algoritmu rekalibraci tiskárny, a jestliže nenastal žádný fatální problém, barevnost se po rekalibraci navrátí do požadovaného limitu.

 


Během tvorby profilu je k dispozici podrobná statistika odchylek

 

Kalibrace tiskárny

Každé kombinaci tiskárny a papíru odpovídá příslušný kalibrační soubor typu mx3. Jeden každý kalibrační soubor je vytvořen vždy pro přesné konkrétní nastavení tiskárny, zahrnující zejména rozlišení nebo typ inkoustu či způsob rastrování. Součástí standardní instalace jsou kalibrační soubory pro podporované tiskárny, během kalibrace jsou ale zpřesňovány pro konkrétní tiskové podmínky.

Základní schéma procesu kalibrace se skládá ze čtyř fází: nastavení parametrů tisku a kalibrace, tisk měřícího obrazce, proměření výtisku a zpřesňující výpočet; tři poslední probíhají v uzavřené smyčce, dokud není dosaženo požadované přesnosti kalibrace.

Parametry kalibrace zahrnují stanovení požadovaných limitů přesnosti kalibračního souboru a přesnější nastavení měřícího přístroje. Pokud jde o měřící přístroje, jsou podporovány všechny běžné spektrální fotometry, nyní nově i včetně posledních modelů společnosti X-Rite (ruční DTP20 Pulse a chart reader DTP70), parametry jsou definovány opět v závislosti na modelu přístroje – zejména jde o četnost kalibrací v závislosti na množství proměřených polí a použití UV filtru. Limity přesnosti kalibrace jsou vyjádřeny prostřednictvím odchylky ∆E. Uživatel definuje ∆E průměrnou a ∆E maximální, do jejichž dosažení je nutné kalibrační cyklus opakovat.

Vlastní kalibrace začíná vytištěním první série terčů. Terč nelze měnit, aplikace používá vlastní typ, skládající se z cca 540 polí. Po vytištění je celý terč proměřen a ze všech polí je spočtena průměrná a maximální odchylka mezi očekávanou a naměřenou barevností; aktuální verze ColorManageru nově uvádí hodnoty pro soutisky primárních barev CMY a pro K odděleně. Užitečné je, že kromě těchto souhrnných hodnot si lze nechat zobrazit i výpis naměřených hodnot a odchylek ve všech tištěných polích. Analýza výpisu může napovědět, jak je přesnost rozložena, zda je například průměrná hodnota ovlivněna několika ojedinělými výstřelky v jinak v zásadě přesném tisku, nebo naopak je vyšší průměrná odchylka vygenerována celkově nižší přesností kalibrace. Pokud jsou překročeny limitní požadované hodnoty, provede ColorManager zpřesňující výpočet kalibračního soubor a cyklus tisku a měření se znovu opakuje.

V praxi se doporučuje volit limity přesnosti s rozvahou, příliš přísné požadavky mohou v lepším případě výrazně prodloužit dobu kalibrace, v horším případě nebude možné zadaného cíle dosáhnout. Samotný iterační proces umožňuje obecně docílit velmi dobrých výsledků, především je ale dosažitelná přesnost funkcí kvality tiskárny a použitého nátiskového papíru. Ve většině situací by nemělo být problémem dosáhnout velmi příznivých limitů ∆E průměrná 1/maximální 3.

Během praktických testů, které jsme v redakci prováděli na tiskárně Epson Stylus Pro 4000 na papír Fujifilm IPPSG (semi glossy proofingový papír), jsme již v prvním měření (to znamená se standardně dodávaným kalibračním souborem a před optimalizací) dosáhli přesnosti ∆E průměrná 1,76 a ∆E maximální 5,24. Analýza všech polí ukázala, že drtivá většina se „vešla“ do limitní odchylky ∆E, zvýšení obou ukazatelů zapříčinilo několik málo měření. Obecně byly přesněji vytištěny soutisky primárních barev, větší odchylky vykázaly „černé“, a tento trend zůstal zachován i v dalších krocích, byť se odchylky numericky snižovaly. Druhé kolo přineslo odchylky ∆E 0,89/2,74 a zpřesnění jsme zaznamenali i při třetím cyklu, kdy odchylky dosáhly velmi dobrých hodnot ∆E průměrná/maximální 0,58/1,83 (konkrétní výsledky se mohou pro různé kombinace tiskáren, inkoustů a médií lišit). Po dosažení limitních hodnot je kalibrační cyklus ukončen a opravená verze kalibračního souboru je uložena jako mx3 kalibrační soubor, platný pro dříve definované tiskové podmínky.

 


Náhled jobu při nátisku se simulací tiskového rastru

 

Tvorba barevného profilu

Barevné profily (pro zjednodušení hovoříme dále jen o typu mx4) vznikají v aplikaci Profile Editor. Soubor měření, který je podkladem pro vytvoření profilu, můžeme získat v zásadě dvěma cestami:

• přímo z vlastního tiskového stroje. Je třeba zajistit uvedení stroje do standardního, optimálního a opakovatelného stavu a vytisknout archy, obsahující zvolený obrazec. Naměřené hodnoty jsou importovány do Profile Editoru, výsledný profil vytváří simulaci tiskového procesu na měřeném stroji;

• tvorba profilu z externích dat, obvykle podle tiskového standardu. Pro vytvoření barevného profilu simulujícího například tisk podle ISO 12 647-2 potřebujeme data, naměřená na archu, který byl vytištěn ve shodě s uvedeným standardem (příslušná data jsou ke stažení na stránkách Fogra).

Je dobré si uvědomit, kde vlastně spočívá rozdíl mezi oběma cestami. Oba postupy ve skutečnosti poměrně velmi přesně simulují tiskový proces na měřeném stroji, v druhém případě ale „nátiskujeme“ normu. Ta počítá s určitými tolerancemi a výtisk, z něhož Profile Editor vytvořil profil, byl jen jednou z povolených variací v tomto rozmezí. Jinými slovy, při nátiskování standardu nemůže z principu ani tento systém zaručit plnou vizuální shodu.

Po importu dat aplikace prostřednictvím první verze barevného profilu vytiskne (identický) target. Pole targetu jsou proměřena a použitý barevný profil je následně na základě nalezených odchylek zpřesněn. Zpřesněný barevný profil je poté použit pro opětovné vytištění targetu, který znovu slouží pro další kolo zpřesňujících výpočtů. Uzavřená smyčka se opakuje, dokud není dosaženo požadované přesnosti: za standardních podmínek je doporučeno volit limitní hodnoty ∆E průměrná 1 a ∆E maximální 3, konkrétní dosažitelná přesnost je ovšem závislá na kvalitě tiskárny a nátiskového papíru i jejich vhodné kombinace. Aplikace během měření nabízí podrobnou statistiku a výpisy měření ze všech polí, které usnadňují orientaci v procesu; k dispozici máme například třídění měření podle odchylek, výpisy odchylek přesahujících daný limit apod.

Jak vidíme, systém během této první fáze nenechává uživatele nijak ovlivnit konkrétní vlastnosti profilu. Nezasahujeme do tvorby černého výtažku (GCR atd.), nezabýváme se rendering intenty, nedeklarujeme omezení barev – shrnuto, nevytváříme simulaci tiskového procesu, ale proprietární přímý „link“ mezi tiskovým procesem a nátiskem.

Následně je pak možné barevný profil optimalizovat a editovat. I zde přináší ColorManager04 některé možnosti a postupy, které při editaci ICC profilů nepoužíváme. Mezi takové možnosti patří například simulace specifických vlastností tiskového procesu, jako jsou struktura papíru, posuny registrace či vnášení šumu při simulaci například novinového tisku; k dispozici jsou i „běžnější“ operace, jako třeba korekce gradačních křivek, selektivní barevné korekce nebo modifikace barvy papíru. K editacím barevných profilů se, stejně jako k tvorbě mx5 profilů pro simulace s tiskovým rastrem, ovšem ještě vrátíme v podstatně podrobnějším pohledu.

Nátisk prostřednictvím barevných profilů mx4/mx5 představuje reálnou alternativu k tradičnějším nátiskům prostřednictvím ICC profilů. Za jasnou výhodu lze označit vysokou přesnost nátiskového procesu, jejíž jedinou zásadní podmínkou je použití kvalitních komponent (tiskárna, papír, měřící přístroje); znamená to oslabení vlivu lidského faktoru. Navíc existuje poměrně snadný způsob, jak dosaženou přesnost dlouhodobě udržovat, což znamená, ruku v ruce s velmi snadnou provozní obsluhou, další významné body k dobru. Nevýhodou může být proprietárnost systému. ColorManager04 obecně neodstraňuje potřebu práce s ICC profily, neboť barevné profily mx4/mx5 nelze použít k přípravě výtažků ani k softproofingu na monitoru. Tam, kde jsou tyto úkony součástí workflow, je třeba používání ColorManageru04 s nasazením ICC profilů sladit. Znamená to, že ColorManager04 lze hodnotit jako vynikající nátiskový systém, ale výhodnost jeho nasazení je nutné vždy posoudit v daných souvislostech a s přihlédnutím ke konkrétnímu workflow.

 

Pro Svět tisku připravil Kamil Třešňák

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 11 / 2005.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.