Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...

Profesionální digitální fotoaparáty
Kamil Třešňák - Svět tisku // září 2003

Průnik digitální fotografie do profesionální sféry je hotovou věcí. Pro všechny oblasti fotografie, od reportáží až po náročnou studiovou práci, existují modely, které požadavky fotografů plně uspokojí. Podívejme se, jaké přístroje jsou v současnosti na trhu.


Digitální zadní stěny nacházejí uplatnění i jakou příslušenství studiových fotoaparátů

Pro přesnost musíme hned v počátku dodat, že pojem profesionální fotoaparát sám o sobě příliš velkou vypovídací hodnotu nemá. Profesní potřeby agenta realitní kanceláře uspokojí kompaktní přístroj v ceně do 20 000 Kč (možná i s velkou rezervou), za přístroj pro ateliérové snímky ale zaplatí fotografické studio mnohonásobek této sumy (ceny se sice mění, ale lze říci, že v současnosti začínají na asi 100 000 Kč, dražší přístroje pak stojí několikanásobek této sumy).
Ani špičkové přístroje ale není možné vtěsnat do jednoduchých přihrádek. Rozdíly jsou ve způsobu záznamu obrazu, v technologiích obrazových snímačů i v optimálních podmínkách pro nasazení přístroje. Technologické rozdíly a odlišné způsoby použití vedou k poměrně velké různorodosti v technických detailech, a tím i k různosti v požadavcích uživatelů. Pro některé fotografy (či pro typ práce) je důležitá přenosnost přístroje nebo rychlost pořízení a uložení snímku, jiní vyžadují maximální prostor pro uložení fotografií, a to i bez možnosti použít počítač; pro někoho je důležité vysoké rozlišení, pro jiného chování snímače při velmi dlouhých expozičních dobách nebo dosažitelná barevná věrnost. Není proto snadné přístroje ani třídit, ani porovnávat. My jsme se namísto toho rozhodli připravit stručný pohled na aktuální nabídku trhu ve dvou hlavních, a zřejmě i nejpopulárnějších, kategoriích; mluvit budeme o digitálních zrcadlovkách a digitálních zadních stěnách. Vzhledem k šíři nabídky a různorodosti jsme sestavili souhrnnou tabulku dostupných modelů. Tabulku, která názorně ukazuje rozdíly mezi jednotlivými modely, doplníme o stručný výklad, přibližující některé nejdůležitější pojmy, trendy a parametry.

Digitální zrcadlovky
Zatímco výrobců kompaktních digitálních fotoaparátů bychom napočítali mnoho desítek, zejména v kategorii levnějších a OEM přístrojů, produkce digitálních zrcadlovek zůstává vyhrazena jen technicky nejvyspělejším společnostem. V tom ostatně vývoj kopíruje i stav na trhu analogových fotoaparátů; zrcadlovky, analogové i digitální, jsou zkrátka většinou fotografů vysoce ceněny.
Je ovšem na místě poznamenat, že není zrcadlovka jako zrcadlovka. Připomeňme si, že název je odvozen ze zrcadla, které uvnitř fotoaparátu odráží obraz, vytvářený objektivem, do hledáčku. Co si dnes pod tímto pojmem představíme, je jedna z variant - jednooká zrcadlovka. Pro přístroj je charakteristické, že je osazen jedním objektivem; zrcadlo, jež odráží obraz do hledáčku, se v okamžiku expozice bleskově sklopí a obraz dopadne na film - v případě digitálního fotoaparátu na snímací čip.
Z toho je jasné, proč se pro klasické zrcadlovky vžívá též z angličtiny převzaté označení SLR - Single Lens Reflex. Kromě toho jsou totiž na trhu i přístroje s elektronickým hledáčkem (EVF). Tyto přístroje v mnoha ohledech zrcadlovky připomínají, zásadní rozdíl je ale v tom, že fotografovaná scéna je uvnitř hledáčku zobrazena na miniaturním elektronickém displeji, umístěném velmi blízko oka fotografa. Ačkoliv jde technika kupředu velmi rychle, zatím elektronické hledáčky zdaleka nedosahují rozlišení a ostrosti, jaké nabízejí hledáčky klasických zrcadlovek. V poslední době se objevují hlasy, že se koncepce pravé zrcadlovky přežila, že není třeba vytvářet obraz v hledáčku opticky, když jej lze do poslední chvíle pozorovat prostřednictvím snímacího členu. Právě vysoká kvalita optického náhledu je asi hlavním argumentem pro silnou popularitu pravé digitální zrcadlovky, a to přesto, že v hledáčku nelze pozorovat obraz generovaný snímacím členem.
Výše uvedené informace se vztahovaly k obrazu v hledáčku. Všechny modely pochopitelně obsahují navíc ještě kontrolní displej (prakticky vždy ho najdeme na zadní stěně). U pravé zrcadlovky nelze displej použít pro živý náhled scény, protože zrcadlo brání dopadu obrazu na snímač (to neplatí pro modely s polopropustným hranolem namísto zrcadla). Displej je přesto potřebný - pro komunikaci s přístrojem (parametry, předvolby) a pro prohlížení a třídění již pořízených snímků (důležité při práci v exteriéru).


Digitální zadní Sinar

Dalším často diskutovaným tématem jsou rozměry obrazových snímačů - zejména v případě digitálních zrcadlovek mají totiž rozměry snímacího prvku důležité praktické důsledky.
Jednou z velkých výhod digitálních zrcadlovek je totiž možnost využít širokou základnu kvalitních výměnných objektivů, jež lze připojovat ke klasickým zrcadlovkám (konstrukce fotoaparátů je velmi příbuzná v digitální i analogové verzi, objektivy jsou kompatibilní). Problém nastává v případě, kdy je snímací člen rozměrově menší než políčko filmu, pro které byl původně objektiv určen (24 x 36 mm pro standardní kinofilmovou zrcadlovku) - což je vzhledem k náročnosti výroby snímačů celkem častý případ. Protože objektiv zobrazí menší výřez, chovají se všechny objektivy, jako by měly o něco delší ohnisko. To je nepříjemné zejména v případě, že potřebujeme fotografovat se širokoúhlým objektivem, protože objektiv ztrácí úhel záběru. Pokud tedy přepočítací koeficient činí například 1,3, bude se objektiv o ohniskové vzdálenosti 35 mm chovat jako objektiv s ohniskem 46 mm, a to je podstatný rozdíl (čistě matematicky tyto vztahy platí pro všechny přístroje, prakticky jde o problém zejména zrcadlovek, vzhledem k ohromnému množství výměnných objektivů).
Jak vidíme v připojené tabulce, rozměry snímacích členů se podle značky a typu liší; některé přístroje se mohou pochlubit i plným rozměrem kinofilmového políčka. V takovém případě lze s fotoaparátem použít veškeré objektivy, určené pro analogový ekvivalent (samozřejmě nebereme v úvahu vliv konkurenčních systémů bajonetů, AF systémů apod.).

Závěrem nesmíme v této souvislosti opomenout koncepci 3/4 snímačů. Jde o snímače, jejichž úhlopříčka dosahuje 3/4 hodnoty úhlopříčky kinofilmového políčka. Snímače jsou tedy menší, a pro optimální výsledky by fotoaparáty této řady měly být doplněny o speciálně navržené objektivy. Za vznikem koncepce a pokusem o její prosazení jako standardu stojí zejména společnost Olympus, jaký bude její osud ale nelze zatím odhadovat. Společnosti jako Canon, které disponují rozsáhlou základnou výměnných objektivů, ale zřejmě příliš aktivně novou koncepci podporovat nebudou.


Zadní stěna PhaseOne na fotoaparátu Mamyia 645

Zadní stěny
Seznam výrobců digitálních zadních stěn je ještě výrazně užší, vzhledem k vysoké technologické náročnosti i k zřejmě enormním nákladům na vývoj.
Digitální zadní stěny jsou samostatné moduly, užívané jako příslušenství k fotoaparátům dalších výrobců. Obsahují samotný snímač a veškerou elektroniku, potřebnou pro zachycení, zpracování a uložení obrazu, zbývající funkční celky (optika apod.) obsahuje tělo fotoaparátu.
Obecně mohou být digitální stěny osazeny dvěma hlavními druhy snímacích prvků. První variantou jsou lineární snímací prvky (známe je ze skenerů, například trilineární prvky Kodak). Lineární snímací prvek se musí při snímání pohybovat, proto je tento typ stěny označován jako skenovací. Stěny jsou přirozeně určeny jen pro fotografování nepohyblivých scén.
Druhou základní možností jsou plošné snímací prvky. Ty jsou samozřejmě výrazně větší než prvky užívané v levnějších přístrojích, a disponují mnohem vyšším rozlišením. Například špičkový snímací prvek Kodak, použitý v stěně Sinarback 54, má rozměry 38,8 x 50 mm (formát 4:3) a dosahuje rozlišení 4 080 x 5 440 obrazových bodů (to je celkem přes 22 miliónů pixelů o délce 0,009 mm).
Stěny s plošnými prvky již mohou snímat scénu v tzv. One-shot módu (což není přirozeně nic jiného, než označení běžného způsobu snímání celé scény v jednom okamžiku). Jak známo, konstrukce prvku se musí vyrovnat s faktem, že snímací buňky "vidí" černobíle. Nejčastěji jsou nad jednotlivými buňkami prvku umístěny barevné filtry (R, G, a B), a každá buňka tak snímá jen část barevného spektra, zatímco kompletní obraz je teprve následně dopočítán.
Protože při dopočítávání není do důsledku využito celé rozlišení, nabízejí fotoaparáty i další snímací módy. Principy se liší podle typu a výrobce, často jde o různé způsoby postupného snímání v jednotlivých základních barvách celou plochou snímače, a následné složení obrazu. Často výrobci užívají "triku", kdy je senzor během expozic posunut (například Sinar, prostřednictvím speciálních piezo destiček). Výsledkem všech těchto technologií je zejména vyšší dosažitelné rozlišení, zachycení drobnějších detailů, případně dokonalejší podání barev - ovšem výměnou za možnost snímat akční scénu.


Pro obsluhu digitálních fotoaparátů a úpravy snímaných obrazů jsou k dispozici speciální aplikace (Capture One DSLR)

Digitální zadní stěny lze prostřednictvím standardních rozhraní připojit k většině fotoaparátů na střední a velký formát (namátkou Mamiya, Contax, Zenza Bronica, Hasselblad, Linhof, Rollei). Zejména při studiové práci jsou přístroje často ovládány přímo z počítače. V takovém případě fotograf pomocí software řídí expozici, provádí barevné korekce apod. Naopak, některé přístroje jsou pro plnou nezávislost na počítači doplněny o vysokokapacitní moduly pro ukládání snímků.

Svět výkonných profesionálních fotoaparátů je jednou z nejatraktivnějších oblastí v širším slova smyslu pojaté polygrafie. Proto jsme považovali za přínosné přinést alespoň stručnou informaci o jeho hlavních reprezentantech, byť se trochu vymyká běžnému zaměření našeho časopisu.

Pro Svět tisku připravil Kamil Třešňák

Souhrnou tabulku dostupných modelů s jejich rozdíly, stručným výkladem a parametry najdete v časopise Svět tisku 9/2003.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.