Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Vstupní a výstupní zařízení v DTP studiu
Kamil Třešňák - Svět tisku

Trh periferií, určených pro DTP a grafické studio, se po hardwarové stránce poměrně výrazně ustálil, a tak jedinou atrakci představuje rychlá inovace grafických LCD panelů.

Kvalitní a spolehlivá zařízení jsou nepostradatelná pro každodenní provoz DTP studia všech velikostí. Moderní trh se vyznačuje velkou mírou vyrovnanosti mezi jednotlivými výrobci i technologiemi. Klíčové parametry jsou často obdobné i v případě, že se technologie, ukryté uvnitř zařízení, podstatně liší. Následující text přináší stručné shrnutí stavu na trhu v jednotlivých kategoriích.

 

Monitory

Monitor je bez nadsázky klíčovým prvkem DTP a grafického studia, a jeho postavení se s příchodem stále dokonalejších zobrazovacích technologií i nadále upevňuje. Mít spolehlivý a přesný monitor zároveň znamená mít konkurenční výhodu díky nižší chybovosti, značným časovým úsporám a možnosti využívat pokročilé postupy, jako je například barevný softproofing nebo vzdálené korektury. Velmi rychlý vývoj na trhu grafických monitorů a řada technologických novinek přitahuje k monitorům značnou uživatelskou pozornost, proto jim i my věnujeme odpovídající prostor.

Základním rysem současnosti je, že po zhruba ročním přechodném období se konečně na trhu monitorů pro grafické aplikace plně prosadily LCD panely. To přirozeně neznamená, že by z nabídky vymizely všechny profesionální CRT monitory. Naopak stále platí, že právě nyní se díky tvrdé konkurenci ze strany LCD naskýtá dobrá příležitost zakoupit kvalitní CRT monitory vyšší třídy za příznivé ceny. Nabídka se ovšem zužuje a některé dříve tradiční modely již byly staženy z produktových řad; to platí například pro CRT monitory Eizo (prodávané v tuzemsku těsně před stažením z trhu za velmi nízké ceny, bohužel jen velmi krátce) a také pro Sony Artisan, který se zvláště v zahraničí stal téměř kultovním monitorem. Situace je ale velmi odlišná v jednotlivých geografických regionech: například NEC v Německu podle oficiálních stránek CRT v běžné nabídce nemá, zatímco v USA je stále ještě na stránkách NEC běžně nabízen pověstný širokogamutový 22” Mitsubishi Diamondtron s gamutem 97,6 % AdobeRGB (jde o jediný dostupný CRT monitor s rozšířeným gamutem, překonávající ostatní modely podobně, jako dvojice panelů Eizo CG220 a NEC 2180 SpectraView Reference překonává „běžné“, byť třeba kalibrovatelné LCD panely). V této nejvyšší kategorii není cenový bonus nijak závratný, CRT monitor NEC/Mitsubishi se prodává za 5 000 dolarů proti 5 600 dolarům za LCD Eizo; cena nového LCD NEC s LED podsvícením je pochopitelně podstatně vyšší, v současnosti činí (podle oficiální stránky NEC) 6 750 dolarů. Mnohem výraznější rozdíl lze pozorovat u monitorů se standardním barevným rozsahem (přibližně sRGB), kde kvalitní kalibrovatelný LCD stojí (velmi zhruba) 2 000–2 500 dolarů, zatímco velmi dobré CRT monitory lze pořídit za ceny kolem 500 dolarů.

Pokud jde o tuzemský trh, střední a vyšší třídu CRT monitorů zastupují zřejmě již jen značky Samsung a Iiyama (s cenami přibližně od deseti do dvaceti tisíc korun), a na trhu momentálně zůstal jediný výrobce, který svůj CRT monitor deklaruje jako špičkový grafický přístroj – tím je LaCie s modelem LaCie 22 Electron Blue 4 s prodejní cenou těsně pod 30 000 Kč bez DPH; i jeho dostupnost je ale omezená a na dotaz. Stručný pohled na ceny je jednoznačný, LCD panely, bez váhání použitelné pro náročnou grafickou práci, startují s cenami zhruba kolem 50 000 Kč bez DPH, a vzhledem k situaci na trhu patrně nelze čekat razantní pokles (narozdíl od nejjednodušších LCD panelů s cenami již na hranici cca 6 000 Kč). Proto pokud si odmyslíme ostatní praktické výhody, bude kvalitní CRT monitor ještě chvíli sice málem raritní, ale zato cenově výhodnou investicí.

Obecně je ale jasné, že i na českém trhu získaly grafické LCD panely jasně dominantní postavení a z předběžných údajů od prodejců vyplývá, že si uživatelé v překvapivě vysoké míře pořizují i drahé kalibrovatelné modely; a zřejmě nikoho asi nepřekvapí, že aktuálním lídrem tuzemského trhu s grafickými LCD panely je značka Eizo, o razantnější prosazení se v posledním roce snaží ještě tradiční dodavatel vyspělých CRT monitorů LaCie a spolu s ní i firma NEC; ta se snaží zúročit nejen postavení silného dodavatele v korporátní a domácí sféře, ale i zkušenosti jednoho z mála skutečných výrobců vlastních LCD obrazovek. O všech zde zmíněných značkách a jejich produkci jsme ve Světě tisku v průběhu roku podrobně psali, zveřejnili jsme jak technické údaje, tak výsledky testů, proto zájemce o podrobnější popis odkazujeme na PDF archív a dále se budeme věnovat spíše obecnějšímu pohledu.

 


Širokogamutový monitor NEC SpectraView Reference 21

 

Samostatnou zmínku si zaslouží sám fenomén širokogamutových panelů. Je zřejmé, že nejde o „vynález“ LCD panelů, zdá se ale, že moderní technologie umožní dosažení širokých gamutů mnohem pohodlnější cestou, a to znamená ve výsledku i s nižšími náklady (přirozeně nikoliv nyní, kdy jsou tyto monitory zatím stále exkluzivitou, vhodnou pro kritické aplikace). Ze situace na trhu lze dovodit, že monitory s rozšířeným gamutem se mohou stát podstatně dostupnějšími i v relativně krátké době. Podobnou analogii vidíme u ostatních technologií; dobrým příkladem jsou například panely Eizo, kde postupně i nižší modely přebírají vyspělé vlastnosti grafických speciálů (10-bitová LUT, 14-bitové zpracování barev).

Každý z aktuálních modelů jde za širším gamutem jinou cestou (od čehož si lze slibovat rychlejší diverzifikaci modelů a rychlejší nástup konkurenčních modelů), přesněji se liší „část“ cesty: v obou případech byly použity speciálně upravené filtry, propouštějící v panelu světlo k pozorovateli (tím není řečeno, že stejné – tak podrobné informace k dispozici nejsou), zásadně se ale liší podsvětlovací systémy obou přístrojů. Společnost Eizo použila v modelu CG220 podsvětlovací trubice s upraveným, přesněji lze říci obohaceným, emisním spek­trem. Výsledkem kombinace širšího spektra a „posunuté“ charakteristiky filtrů je širší gamut, v tomto konkrétním případě expandující zejména v oblasti zelených odstínů, téměř se vyrovnávající gamutu prostoru AdobeRGB, v současné době tvořícího praktický standard pro předtiskovou výrobu.

Jiný systém podsvětlení zvolila společnost NEC v modelu NEC 2180 SpectraView Reference. Namísto trubic využívá panel systém podsvětlovacích LED diod. Jde sice o technologii v počítačových monitorech zatím poměrně novou a lze říci neznámou, obecně ale nikoliv experimentální či neověřenou. Panel NEC využívá technologii americké společnosti Lumileds, která se nejrůznějším aplikacím osvětlení LED diodami věnuje již řadu let. Osvětlovací diody Lumileds nalezneme v automobilovém průmyslu, v přenosných svítilnách pro speciální i běžné účely, nebo nejnověji třeba v LCD televizích – nová řada televizí společnosti Sony Qualia těží z LED podsvícení (typu Luxeon) podobným způsobem jako 2180 SpectraView Reference, když mimo jiné předstihuje CRT televizory širším gamutem (přes 105 % NTSC proti cca 75 % NTSC, plné pokrytí AdobeRGB).

O celém řešení byly zatím zveřejněny jen stručné informace, za pozornost stojí, že podsvětlovací systém není koncipován, jak bychom mohli očekávat, jako „plošná“ matrice LED diod. Diody tvoří linii, umístěnou podél strany monitoru, a jejich světlo je pomocí speciálního zrcadla a rozptylné desky rovnoměrně rozvedeno po celé ploše panelu. Diodová linie obsahuje střídavě červené, zelené a modré diody (RGB), které společně vytvářejí bílé světlo, bohatší než světlo běžně používaných prosvětlovacích trubic v LCD panelech (jak prokazují i spektrální průběhy v primárních barvách). Podstatnou výhodou uvedeného systému je, že dovoluje modifikovat nejen jas podsvětlení, ale díky nezávislému řízení jednotlivých diod lze přímo upravit i barevnou teplotu podsvícení. Teoreticky (pokud bude vše fungovat podle očekávání, zatím jsme měli možnost vyzkoušet jen předprodukční vzorek) jde o svého druhu přelomový krok, protože nebude třeba měnit barevnou teplotu pomocí interních barevných přepočtů a filtrace (zjednodušeně řečeno), ale změna bude „nativní“, bez nutnosti provádět interní barevné korekce (LUT, profilu atd.).

Napříč odbornou veřejností je během posledních měsíců vedena debata, zda je možné nové širokogamutové monitory zcela přesně měřit stávajícími sondami, a návazně, zda lze soudobé aplikace použít pro tvorbu profilů těchto monitorů. Velmi stručně řečeno jde v případě měřící sondy o to, zda je schopna měřit i v oblastech, kam širokogamutové monitory expandovaly. Situace se liší podle toho, zda jde o kolorimetrickou sondu nebo spektrofotometr. Kolorimetr může být – vzhledem k tomu, že měří světlo přes optimalizované filtry – ovlivněn posunem primárních barev do neočekávaných oblastí ve větší míře než spektrální fotometr; na druhou stranu lze předpokládat, že právě modifikací těchto filtrů bude možné, v případě potřeby, sondu pro měření širokogamutového monitoru optimalizovat. Je dobré dodat, že naše první zkoušky ukázaly na nepříliš průkazné rozdíly mezi měřením kolorimetrem a spektrofotometrem (a na malé odchylky ve výsledných profilech), pro získání přesných výsledků by ovšem bylo nutné provést mnohem podrobnější testy. V každém případě lze ale očekávat, že se trh určité naznačené nejistoty klientů chytí a časem se dočkáme sond, jež budou výrobci deklarovat jako přizpůsobené pro měření právě širokogamutových LCD panelů; zatím se ale k tomuto tématu nikdo z producentů oficiálně podrobně nevyjadřuje. Dodejme jen, že obdobný problém může teoreticky nastat i u aplikací pro tvorbu profilu monitoru (kde se může poloha primárních barev dostat mimo rozsah, s nímž aplikace počítala).

Pro koho mají širokogamutové monitory význam? Celosvětově je zřetelný velký zájem zejména všude tam, kde se i přes svou relativně vysokou cenu mohou tyto monitory poměrně rychle zaplatit – typicky jsou to například fotobanky, reklamní fotografové, ale i grafická a předtisková pracoviště, pro něž je důležité, že širokogamutový monitor je schopen obsáhnout prakticky celý barevný rozsah ofsetového tisku (platí pro tisk podle ISO, ne plně pro Euroscale atd.), a tak lze provést softproofing mnohem přesněji než při použití jiných, třeba i špičkových monitorů (s gamutem na úrovni sRGB).

 

Skenery

S nástupem digitálních fotoaparátů přišly skenery o podstatnou část cílových uživatelů v profesionální i domácí sféře, přesto nemůže být zatím řeč o ústupu ze scény. Fotografování na filmový materiál je stále v řadě případů nezastupitelným řešením, a kromě nově vznikajících snímků existuje mezi domácími i profesionálními uživateli snad nevyčerpatelná zásoba archivních materiálů, jež postupně prodělávají digitalizaci; že jde o velmi zajímavý a lukrativní segment trhu, o tom svědčí i nejrůznější technologie, zaměřené na restauraci mechanicky poškozených či vybledlých a barevně nevyrovnaných starších fotografií a filmů (odstranění prachu a škrábanců, ale i retuš roztržené fotografie, vyrovnání posunutých barev a další). Bez těchto systémů, založených jak na hardwarové, tak i na softwarové bázi, by si asi žádný současný výrobce nedovolil skener prodávat (je třeba říci, že nejde o prosté lákání zákazníků, po letech vývoje fungují tyto korekční nástroje velmi dobře).

Momentálně nejpopulárnějším samostatným systémem je technologie Digital ICE, vyvinutá společností Applied Science Fiction, která je nyní součástí firmy Kodak (Austin Development Center). Právě Digital ICE (přesněji řečeno jde o skupinu technologií, není ale naším cílem jednotlivé komponenty znovu popisovat) je příkladem kombinace hardwarového a softwarového vyhodnocení defektů fotografie a jejich odstranění, a je v současnosti v různých podobách formou OEM implementována ve stolních skenerech Epson a Microtek, filmových skenerech Kodak, Nikon, Konica-Minolta, BenQ i Umax a v některých digitálních minilabech (protože nasazení technologie vyžaduje hardwarové konstrukční úpravy skeneru, je Digital ICE dostupná jen pro vybrané modely každého z výrobců).

Alternativou jsou čistě softwarové nástroje, jejichž hlavní výhodou je právě nezávislost na konkrétním hardwaru skeneru. Obvykle jsou součástí firemního skenovacího softwaru (to je příklad programu Epson Scan), již několik let je navíc za nepsaný standard možné považovat skenovací program SilverFast, který rovněž obsahuje vlastní výkonné rutiny pro automatické opravy skenů. Za nevýhodu bývá pokládáno riziko určité degradace obrazu (například mírného roz­ostření během softwarového odstraňování prachu a škrábanců); míra degradace je ale velmi individuální a v řadě situací je zmíněné poškození okem nepozorovatelné.

Nasazení výše uvedených automatických korek­čních technologií je obvykle provázeno násobným prodloužením snímacích časů, zejména pokud je například využita i metoda víceprůchodového skenu pro snížení šumu (urychlení práce nového modelu Epson Perfection 4990 Photo ale ukazuje, že i zde je prostor ke zlepšování), zároveň je ale kompletní sken i s retuší hotov ve většině případů podstatně rychleji, než kdyby byla následná retuš prováděna ručně; přirozeně jsou výjimky, poruchy obrazu, s nimiž si automatika jednoduše neporadí, podstatná většina skenů ale bude vykazovat výbornou kvalitu.

 


Profesionální skener Epson Perfection 4990 Photo

 

Rovněž ve smyslu parametrů a výsledné obrazové kvality lze hovořit o tom, že současné stolní skenery dosahují výsledků, plně dostačujících pro profesionální práci (rozdíly mezi značkami i jednotlivými modely téže značky přirozeně existují). Současným standardem profesionální třídy stolních CCD skenerů je rozlišení 3 600 dpi, nová generace skenerů nabízí 4 800 dpi; nárůst rozlišení ale není provázen stejně velkým nárůstem ostrosti skenů a navýšením detailů, zde skenery zatím narážejí na limity jednotlivých komponent. Stejně tak lze za standard považovat možnost skenovat do 48-bitových barev (16 bitů na kanál, některé skenery používají 36-bitovou hloubku, tedy 12 bitů na kanál), vzhledem k šumu CCD prvku je ovšem využití celého dynamického rozsahu, plynoucího z bitové hloubky, v nejlepším případě problematické; velmi málo se situace mění v dosahované denzitě, kde sice deklarované hodnoty mírně rostou, pohříchu ovšem zejména spíše jako důsledek rozšiřování bitového rozsahu (podrobněji jsme nejen o bitové hloubce, ale o všech parametrech skenerů a jejich vzájemných vztazích a limitech psali nedávno, včetně vysvětlení předchozích dvou tvrzení).

Pojem profesionální ovšem neznamená, že tyto přístroje produkují špičkové skeny v absolutním měřítku a jsou vhodné pro vysoce náročné, kritické úlohy; stále je třeba mít na paměti, že jde o stolní CCD přístroje. V běžné praxi se sice obvykle nesetkáme s předlohou, na kterou by výkon kvalitního skeneru vyšší třídy nestačil – obyčejné diapozitivy, zvláště kinofilmové, jednoduše samy nevykazují špičkové hodnoty rozlišení, ostrosti a denzity (a to nehovoříme o fotografiích, neboť ty obecně vykazují ještě nižší ostrost a denzitu než filmové předlohy). Typickým příkladem opačné situace jsou například středně- a velkoformátové diapozitivy, exponované špičkovými přístroji s vysokou rozlišovací schopností, používané například pro reklamní fotografii nebo archivaci uměleckých děl. Za předpokladu užití špičkového filmového materiálu s vysokou denzitou a nízkým zrnem a profesionálních objektivů s vysokou rozlišovací schopností lze získat snímky s velmi jemnou kresbou, na jejíž přesnou reprodukci již stolní skenery nestačí (přesněji řečeno, sken stolního skeneru je proti výsledku high-end přístroje zřetelně méně ostrý, působí „zamlženým“ dojmem).

Ve stručnosti lze tedy shrnout, že profesionální plošné CCD skenery dospěly do fáze, kdy jsou schopny snímat ve výborné tiskové kvalitě všechny běžné odrazné i filmové předlohy; pro náročné archivní účely, nebo je-li například nutné pracovat s výřezy obrázku ve velkém zvětšení, je nutné sáhnout po některém z high-end skenerů.

 

Tiskárny

V segmentu inkoustových tiskáren pro grafické využití, v našem kontextu jde zejména o tiskárny pro náhledy a nátisky, není poslední dobou příliš živo (narozdíl od kancelářských a domácích tiskáren a fototiskáren). Velká část modelových řad je prodávána v nezměněné podobě, případně s dílčími inovacemi, již od minulého roku (což může být samozřejmě i znamením, že i současné modely v zásadě naplňují potřeby zákazníků), a tak jedinou generační inovací jsou na jaře uvedené nové inkousty UltraChrome K3 od Epsonu.

Canon přišel s inovací u velkoformátových tiskáren řady ImagePROGRAF. Kromě nového loga a designu přinášejí nové modely technologická vylepšení: vyšší rozlišení 2 400 x 1 200 dpi a snížení objemu kapky až na 4 pl. Podle modelu jsou tiskárny k dispozici ve variantě pro dye-based i pigmentové inkousty, sada pigmentových inkoustů nyní nově obsahuje dva typy černé, Photo Black a Matte Black (inkousty nelze používat současně, tiskový driver dokáže detekovat, jaký inkoust je v tiskárně založen). Tiskárny Canon těží mimo jiné z vysoké rychlosti tisku (v normálním módu 5,4 minuty/A0), na níž mají velkou zásluhu široké tiskové hlavy s vysokým počtem trysek (např. palcová hlava modelu W8400 obsahuje 7 680 trysek).

Společnost Hewlett-Packard představila inovovanou řadu inkoustů HP Vivera s prodlouženou životností a rozšířeným barevným gamutem. Její součástí je i již dříve avizovaný systém tří šedých fotografických inkoustů (světlešedá, tmavošedá, černá), který významně zlepšuje podání neutrálních odstínů, umožňuje plynulý tisk nejslabších tónů a zejména velmi dramaticky omezuje projevy metamerie; to prokázaly i praktické redakční testy, v nichž nové fototiskárny HP velmi dobře obstály.

Profesionální uživatelé v grafickém průmyslu ale výhod nových šedých inkoustů zatím nevyužijí, šedé inkousty jsou dostupné jen v některých typech fototiskáren HP Photosmart. Inkousty, které využívá aktuální řada stolních velkoformátových tiskáren zaměřených na digitální nátisky (modely HP Designjet 30/90/130) sice nesou rovněž označení Vivera, tiskárny ale stále pracují se standardní sadou šesti inkoustů a novou sérii tří šedých v ní nenalezneme.

Jak jsme naznačili, zatím jedinou skutečně generační výměnu přichystala společnost Epson. Nové pigmentové inkousty UltraChrome K3 vykazují širší gamut, hlavní přínosy je ale vhodné hledat jinde. V prvé řadě je sada rozšířena o další černý inkoust, velmi světlou černou (Light Light Black), to znamená, že celkem zahrnuje devět inkoustů včetně dvou alternativních černých (Photo Black a Matte Black, typ černé volíme podle typu potiskovaného média). Spolu s inkousty byly představeny i inovované modely velkoformátových tiskáren Epson Stylus Pro 4800/7800/9800, doprovázené novými drivery pro tisk inkousty UltraChrome K3 (mimo jiné nabízející podstatně rozšířené možnosti při tisku černobílých fotografií). Nové inkousty (a drivery) nabízejí viditelně lepší tisk, výtisky jsou dle firemních údajů trvanlivější a již první testy ukázaly na velmi rychlé ustálení barevnosti po vytištění (v řádu minut). Výsledkem zařazení nové černé je zejména výborné vyvážení neutrálních odstínů a snížená náchylnost k metamerii, obecně je velmi vysoko ceněna kvalita tisku černobílých fotografií (driver nabízí speciální okno s řadou parametrů pro přesné nastavení například tónování) i fakt, že jí lze díky novým driverům dosáhnout i bez složitých kalibračních procedur. Dodejme, že zároveň bude produktová řada velkoformátových tiskáren rozšířena o modely Epson Stylus Pro 4400/7400/9400, které pracují s původními inkousty UltraChrome a možností osadit zároveň dvě základní čtyřbarevné sady inkoustů pro zvýšení produkčního výkonu.

Několik málo uvedených výjimek potvrzuje pravidlo; celkově se při pohledu na současnou nabídku periferních grafických zařízení nelze ubránit pocitu určité setrvačnosti. Zatímco skenery a tiskárny prodělávají jen pozvolnou evoluci, velmi slušné dynamice se díky boomu LCD panelů těší segment monitorů. Je očividné, že právě tento obor má před sebou ještě velký inovační potenciál a že výrobci zdaleka neřekli poslední slovo.

 

Pro Svět tisku připravil Kamil Třešňák

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 10 / 2005.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Wacom Cintiq 21 a Art Maker (2. 11. 2005 - Roman Křivánek)
× Epson Perfection 4990 Photo - novinka pro profesionální pre-press i foto (3. 10. 2005 - Kamil Třešňák)
× Nový skener od Epsonu (17. 9. 2005 - Ing. Ladislav Krátký)
× NEC SpectraView Reference 21 - za hranice AdobeRGB (24. 8. 2005 - Kamil Třešňák)
× Novinky u Apple - Mac OS X 10.4 Tiger a procesory Intel (9. 8. 2005 - Kamil Třešňák)
× Wacom Graphire Bluetooth (23. 6. 2005 - Roman Křivánek)
× Eizo CG220 - test monitoru (26. 5. 2005 - Kamil Třešňák)
× LaCie 321 LCD - další grafický LCD na trhu (11. 4. 2005 - Kamil Třešňák)
× LCD monitory pro barevně náročné aplikace (29. 3. 2005 - Kamil Třešňák)
× NEC 2180UX SpectraView - LCD pro špičkové nároky (21. 3. 2005 - Kamil Třešňák)
× FlexScan L568 - další rozšíření řady SlimEdge (1. 3. 2005 - Kamil Třešňák)
× Epson Perfection 4870 Photo - vyspělý profesionální skener (18. 1. 2005 - Kamil Třešňák)
× EIZO CG220 - LCD monitor s AdobeRGB gamutem (10. 12. 2004 - Kamil Třešňák)
× Zařízení DTP studia - skenery (17. 11. 2004 - Kamil Třešňák)
× Zařízení DTP studia - monitory a tiskárny (11. 11. 2004 - Kamil Třešňák)
× LCD panel HP L2335 - 23” do kanceláře i studia (3. 11. 2004 - Kamil Třešňák)
× EIZO L768 - vyspělá devatenácka (11. 10. 2004 - ing. Václavíček)
× Microtek ScanMaker i900 - nový přírůstek do vyšší střední třídy (19. 8. 2004 - Kamil Třešňák)
× Širokoúhlé monitory - CRT, LCD, Plazma (27. 2. 2004 - Kamil Třešňák)
× Wacom Graphire 3 - jako tužkou po papíře… (16. 2. 2004 - Roman Křivánek)
× Náhledový box GTI Soft View SOFV-1e (26. 1. 2004 - Kamil Třešňák)
× EIZO CG18/CG21 – nové LCD monitory (15. 1. 2004 - ing. Radim Václavíček)
× LaCie BlueScan 48 – test skeneru (15. 1. 2004 - Kamil Třešňák)
× Microtek ArtixScan 1800f - skener do tuhých podmínek (6. 12. 2003 - Kamil Třešňák)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.