Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...

Certifikovaný ofsetový tisk a digitální nátisky
Kamil Třešňák - Svět tisku

Certifikace tisku podle normy ISO 12647 představuje podstatný krok směrem ke standardizaci tiskového procesu, certifikované nátisky zase přinášejí uživatelům vyšší míru jistoty shody nátisku s příslušným referenčním (simulačním) profilem. Často se tak vnucuje na pohled logický závěr, že certifikovaný nátisk znamená velmi přesnou simulaci certifikovaného tisku.

Současnou společnou vlnu zájmu o certifikace tiskového procesu a věrné digitální nátisky žene hned několik synergických trendů. Příprava tiskových standardů sama o sobě novinkou není, stejně jako není nová ani potřeba standardizovat vlastní tiskový proces, ať již se řídí jakýmkoliv normativem. Co je ovšem v širším regionu nové, je zvýšená iniciativa asociací i komerčních subjektů, jako jsou například ECI, FOGRA či Altona, které spolu s ISO a příslušnými výbory velmi aktivně pracují na propagaci standardu ISO 12647 a do značné míry tak vytvářejí evropskou protiváhu fenoménům, jako jsou zejména SWOP a GraCol (jakkoli lze proti právě provedenému přirovnání vyslovit i řadu námitek). Jestliže jeden z předchozích pokusů o „evropský“ standard, tzv. Euroškála, v širším povědomí degradoval do nastavení profilu v grafickém programu, tvořícího alternativu k automaticky nastavenému profilu SWOP, právě výše jmenované organizace mají klíčový podíl na tom, že ISO 12647 se naopak konečně prezentuje v prvé řadě jako standard, přinášející závazné podmínky nejen do počítače v grafickém studiu, ale rovněž do tiskové místnosti.

Významným a dnes již chronicky známým trendem je rovněž přechod na nejrůznější formy CtP, který (byť nejen on) s sebou nese potřebu využívat pokročilé metody digitálních kontraktačních nátisků (a to nejen tzv. hard-proofů, tedy výtisků, nejčastěji provedených na inkoustové tiskárně, ale i soft-proofů, to znamená náhledů, provedených na monitoru).

Certifikovaný tisk, tedy tisk ve shodě s normou ISO 12647, představuje pro tvorbu digitálního nátisku vítanou oporu, ne všichni si ale dostatečně uvědomují, že nejde o pevnou jistotu. Podívejme se, kde mohou vznikat hlavní disproporce a jaký může být jejich společný dopad.

 


Do jaké míry jsou „stejné“? Výtisky ze dvou odlišných strojů ve dvou různých tiskárnách, v obou případech ve shodě s ISO 12647, demonstrují relativitu pojmu „dobrá shoda“

 

Certifikovaný ofsetový tisk

Druhá přepracovaná revize standardu ISO 12647 se od předchozího vydání mimo jiné liší v tom, že si potřebu shody nátisku a finálního tisku klade přímo za jeden z explicitních cílů, když ale přitom hovoří o co nejpřesnější možné shodě. To je důležité zvláště v terminologickém smyslu, protože pro celý standard je příznačné, že v jednotlivých sekcích operuje se dvěma pojmy, „musí“ a „mělo by“. Na jejich rozlišení je třeba dávat pozor, neboť skutečně vyznačují podmínky (či parametry), kterých tiskový proces musí dosáhnout (v prvním případě), nebo naopak kterých dosáhnout nemusí (v druhém případě), to vše samozřejmě za situace, kdy jde stále o certifikovaný tiskový proces. Řada parametrů má v tomto smyslu charakter doporučení, nebo mají jen orientační význam – to je v některých případech ve standardu přímo uvedeno, v jiných to ovšem „jen“ vyplývá z výše uvedených souvislostí.

Poznamenejme, že ve všech sekcích standardu ISO 12647 jsou definovány desítky parametrů a postupů, které je nutné dodržet během tisku, ale i předtiskové přípravy, případně přípravy tiskové formy, ať již prostřednictvím CtP nebo i z filmů. Pro představu jde například o tvary tiskového bodu autotypického rastru, o minimální denzity litografického filmu či požadované minimální rozlišení osvitové jednotky. Všechny tyto definice stojí ovšem spíše v pozadí; lze říci, že vymezují soubor pravidel, obecně nutných pro kvalitní tisk, na nichž jsou pak vystavěna podrobnější pravidla, teprve jejichž aplikace je odpovědná za vizuální shodu s ISO 12647.

Za klíčové pro vizuální výsledek tiskového procesu považuje ISO 12647 tři skupiny parametrů – barevnost papíru, barevné souřadnice plných ploch výtažkových tiskových barev a křivky nárůstu tónových hodnot (tedy parametr, obecně známý pod starším označením nárůst tiskového bodu). My se zastavíme u prvních dvou, jejichž dopad na barevnost výtisku je poměrně průzračný:

• barevnost papíru – jak známo, norma ISO 12647 deklaruje pět typických papírů, z čehož zejména první dva (Paper 1, Paper 2, lesklý a matný potahovaný bezdřevý) jsou někdy pro velmi blízkou shodu citovány a užívány společně (příkladem mohou být kolorimetrické hodnoty tiskových barev, které jsou v normě pro tyto dva papíry identické); to se samozřejmě automaticky nevztahuje přímo na proces certifikace. Normativně jsou určeny kolorimetrické hodnoty papíru (CIELAB souřadnice, tedy L*, a*, b*), a to včetně příslušné odchylky, která činí ±3 v případě L* a ±2 pro souřadnice a*, b*. Ostatní parametry jsou již uvedeny jen jako informativní – to se týká plošné hmotnosti, jasu i lesku papíru, pro účely nátiskování je navíc nutné vzít v úvahu změny vzhledu výtisku po provedení dokončovacích operací;

• barevnost výtažkových barev je závazně (normativně) definována pouze pro plné plochy. Norma uvádí CIELAB souřadnice plných ploch pro pět zmíněných typů papírů (Paper 1 a Paper 2 společně), přípustná odchylka je pro všechny barvy shodná a činí E 5. Jakkoli norma uvádí i CIELAB hodnoty pro přetisky dvou barev, vytvářející sekundární barvy RGB (tedy M+Y, C+Y a C+M) i pro přetisk tří barev CMY, jsou tyto hodnoty pouze informativní a není k nim vztažena žádná tolerance. Jak vyplývá z veřejně publikovaných informací, jsou navíc barevné hodnoty přetisků v současnosti podrobně diskutovány v příslušném pracovním výboru a všeobecně se očekává, že tato pasáž normy bude změněna.

Je zřejmé, že certifikace podle ISO 12647 přináší do tiskového procesu značnou míru standardizace. Výše uvedené povolené odchylky ale naznačují, že bezpodmínečnou vizuální shodu předpokládat nelze, což podle očekávání potvrzují i praktické zkušenosti. Deklarovaná odchylka E 5 je samozřejmě kompromisem. Snaha o její snížení by zřejmě přinesla řadu komplikací, a není sporu o tom, že určitým odchylkám není možné se vyhnout. Na druhou stranu je ale nutné počítat s tím, že v současnosti povolené odchylky jsou natolik široké, že při jejich plném využití mohou dva certifikované tisky podat vizuálně zřetelně odlišné výsledky (nezapomínejme, že se vliv odchylek v jednotlivých primárních barvách může jak vzájemně „rušit“, tak bohužel i sčítat).

Je proto iluzí očekávat od certifikovaného tisku zcela standardní výsledky, bez vizuálních variací mezi jednotlivými tiskárnami nebo tiskovými stroji. Nic takového, jako univerzální výtisk podle ISO 12647, bohužel neexistuje, a to je i důvod, proč všechny zahraniční materiály hovoří o „dobré“ vizuální shodě tisku se standardem, případně nátisku s produkčním tiskem (vše je samozřejmě závislé na nárocích, které na shodu klademe).

 


Rozdílný průběh černého výtažku v profilech ECI a Adobe

 

Profil tisku dle ISO 12647

Jestliže tisk ve shodě s ISO 12647 není postačující podmínkou pro dosažení plné vizuální shody mezi nátiskem a tiskem, vyvstává otázka, jaký profil pro simulaci digitálním nátiskem použít. Pro vytvoření kvalitního profilu tisku podle ISO 12647 potřebujeme data z měření targetů, tištěných standardizovaným procesem v souladu s normou; a toho lze dosáhnout buď vlastními silami, nebo využitím generických dat či generických profilů. Pojďme se tedy podívat, jaké možnosti současná praxe nabízí a jaká jsou jejich omezení.

Jak jsme již informovali, základní relevantní data lze bez problémů získat zdarma na Internetu. Na stránkách sdružení ECI jsou k dispozici profily pro jednotlivé tiskové technologie (ISOcoated a další). Pro výpočet profilů byla použita data, proměřená během tisků pro projekt Altone Test Suite, která jsou v současnosti rovněž veřejně a zdarma dostupná na stránkách Fogra (v tomto případě jde o data, naměřená na targetu ECI2002). Profily na stránce ECI byly vytvořeny z více zprůměrovaných měření a podle oficiálních informací prodělaly blíže nespecifikovanou optimalizaci pro zlepšení souladu s ISO 12647; poznamenejme, že data sice vznikla jako součást projektu Altona, ten ale do své finální podoby prošel dalšími specifickými úpravami, výtisky podle profilů ze stránek ECI a archy z kitu Altona tedy nebudou vizuálně identické.

Navzdory personálnímu propojení a velmi úzké spolupráci mezi ISO a zmíněnými organizacemi je důležité poznamenat, že data ze stránek Fogra, stejně tak jako profily ze stránky ECI, nejsou oficiálními daty ISO – ve skutečnosti neexistuje žádný veřejně uvolněný datový set, který by představoval „ISO data“.

Datové soubory, zejména některé jejich segmenty, ze stránek Fogra jsou v poslední době (s tím, jak přibývá certifikovaných provozů a tiskárny získávají podrobnější zkušenosti a vlastní data) předmětem debaty a konfrontace odlišných výsledků (což je ventilováno například na diskusním fóru ECI). Je proto dobré si uvědomit, že jde skutečně o jednu z možných reprezentací – zároveň ale o tu zatím zřejmě momentálně nejlepší veřejně dostupnou (a to platí i pokud by nebyla zcela bez chyby).

Problémy a námitky uživatelů se projevují i v souvislosti s příslušným ICC profilem; hovoříme v jednotném čísle, protože řeč je zatím prakticky výhradně o profilu ISOcoated, se kterým je doposud nejvíc zkušeností.

Není třeba vysvětlovat, že z jedné sady naměřených hodnot lze vygenerovat profily s i poměrně odlišnými vlastnostmi. Hlavní rozdíly mohou vznikat ve způsobu implementace kompresí gamutu, tedy ve způsobu, jakým profil zpracovává data při nastavení různých reprodukčních záměrů (rendering intent), a rovněž v metodě generování černého kanálu; jednoduchým důsledkem je, že i profily, generované z identických dat, mohou produkovat vizuálně odlišné výsledky.

Způsob komprese gamutů zde probírat nebudeme (přestože rozdíly mezi jednotlivými implementacemi mohou být nezanedbatelné), pro naše účely je celá problematika zbytečně složitá, navíc je způsob tvorby profilu do značné míry dán interními algoritmy použité aplikace (přičemž přesné podrobnosti nejsou publikovány). Mnohem jednodušeji můžeme posoudit vliv způsobu generování černé. Profily, umístěné na stránkách ECI, jsou generovány při nastavení „dlouhé“ černé (long black), kdy se černý kanál zapojuje do kresby již od počátku tónové škály, což je nastavení, které má řada uživatelů v oblibě, neboť výtažky usnadňují dosažení rovnoměrných neutrálních odstínů během tisku. Podobně má ale mnoho příznivců i „krátká“ černá, kdy se profily ve světlech kreslí jen chromatickými barvami a černý výtažek se na tisku podílí až od vyšších tónových hodnot (pro zjednodušení ovšem zanedbáváme rychlost růstu černé a limity výtažkových barev). Aniž bychom se k jednomu či druhému způsobu klonili (neboť každý z nich má podle situace své oprávnění), je třeba si uvědomit, že důsledkem odlišného způsobu generování černého výtažku budou i větší či menší vizuální změny výtisku.

Pokud tedy uživateli z jakéhokoliv důvodu vlastnosti profilů ze stránek ECI (ISOcoated a další) nevyhovují, může si díky možnosti importovat reálná produkční data ze stránek Fogra vytvořit vlastní profil v kterékoliv profesionální aplikaci, které věří a s takovými parametry, jež nejlépe odpovídají konkrétním požadavkům a zvyklostem.

V praxi se s důsledky odlišného přístupu k tvorbě profilu setkají všichni uživatelé grafického balíku Adobe CS 2 (Creative Suite). Adobe postupuje obezřetně a v nové verzi je zařazen jen jeden profil pro tisky v souladu s ISO 12647: Europe ISO Coated Fogra27 (z názvu je patrné, že profil odkazuje k téže sadě hodnot Fogra jako ISOcoated). Z debaty ve fóru ECI vyplývá, že hlavními námitkami Adobe proti profilu ISOcoated byla právě dlouhá černá (černá profilu Adobe startuje na 30 %) a dále blíže neurčené potíže s podáním profilu ISOcoated ve středních tónech (profil Adobe má ve středních tónech vykazovat rovnoměrnější a světlejší kresbu, širší praktické zkušenosti ale zatím nejsou k dispozici). Abychom zůstali nestranní, ve fóru ECI se objevují jak příspěvky, vyjadřující plnou spokojenost s užitím profilu ISOcoated, tak i ty, které souhlasí s výtkami Adobe. Zásadní důsledek je ovšem jasný – digitální nátisky, simulující ISO profily ECI a Adobe, se budou viditelně lišit, bez ohledu na fakt, že oba referenční profily popisují ISO certifikovaný tisk.

Ze všeho, co bylo právě řečeno, vyplývá ještě jeden dílčí závěr. Samotný tisk ve shodě s ISO 12647 neumožňuje vzhledem k nemalým tolerancím zcela přesnou predikci vizuálního výsledku, proto kde jsou nároky vyšší, je stále prostor pro zpřesnění popisu konkrétního tiskového procesu prostřednictvím ICC profilu. Certifikaci tisku podle ISO 12647 tak lze považovat za první krok, většinou zcela postačující, v případě potřeby ale zároveň poskytující výbornou základnu pro vytvoření přesných zákaznických profilů.

 

Certifikovaný digitální nátisk a jeho přesnost

Jak plyne z předchozích odstavců, certifikované nátisky to nemají lehké. Sama přesnost nátisku pro přesnou simulaci finálního nátisku ještě nestačí, zejména v případě, když nátisk vychází z referenčního tiskového profilu (což ovšem není jediná možnost, jak tisk simulovat).

Standard ISO 12647 samozřejmě pamatuje i na předpis přesnosti digitálního nátisku (poznamenejme, že kdekoliv v tomto článku hovoříme o nátisku, máme na mysli výhradně digitální nátisky i tehdy, pokud zmiňujeme jen nátisk; norma a související publikace ovšem vždy uvádějí spojení „digitální nátisk“ a odlišují tak například od situace, kdy je prováděn nátisk v tiskovém stroji).

ISO 12647 stanovuje, že by použitý nátiskový papír měl barevně co nelépe odpovídat v normě definovaným tiskovým papírům (není ovšem požadována žádná numerická odchylka), a dále předepisuje i barevnost simulovaných plných ploch primárních tiskových barev – ty by měly souhlasit s v normě definovanými barevnými souřadnicemi tiskových barev s povolenou odchylkou E 2,5 pro všechny barvy včetně černé. Za pozornost stojí, že numericky jsou sice limity přísnější, než s jakou přesností se musejí do normy „vejít“ reálné tiskové barvy, na druhou stranu je požadavek otupen tím, že není použito slovo „musí“. Aktuální praxe právě tyto hodnoty používá jako defaultní, to znamená, že jako limit pro nátisk povoluje odchylku v plných tónech tiskových barev E 2,5, pro odchylku v barevnosti papíru pak E 3; tato praxe je podpořena faktem, že jde zároveň o defaultní hodnoty v řadě aplikací, které měření a vyhodnocení nátisků provádějí (například EFI Color Verifier).

Uvedené hodnoty standardu ISO 12647 jsou všeobecně považovány za dostatečné pro nátisky, na které jsou kladeny standardní nároky. Výjimkou ale nejsou ani požadavky (obvykle ze strany klienta) na přísnější limity u náročnějších zakázek; obecně jde jen o otázku dohody zúčastněných stran, ve standardu ovšem přísnější limity nemají. Zajímavé je, že lze vysledovat i „geografické“ rozdíly, například v Británii se podle některých ohlasů zákazníci kloní k limitům E 3,0 pro tiskové barvy a E 1,5 pro papír.

 

Závěrem

Standard ISO 12647 má před sebou ještě leccos k dořešení. Přesto lze říci, že certifikace podle ISO 12647 je v našem regionu doposud asi nejlépe definovanou cestou ke standardním tiskovým výsledkům. Samotný fakt, že tiskárny pracují ve shodě s ISO 12647, ale neznamená, že se jejich výtisky nebudou (a to v některých případech velmi znatelně) lišit – na to jsou tolerance procesu příliš vysoké, a jak jsme řekli, lze si nyní jen těžko představit jejich zpřísnění. S tímto vědomím je nutné přistupovat i k simulacím tiskového procesu prostřednictvím digitálního nátisku. Za předpokladu použití generického profilu lze očekávat dosažení dobré vizuální shody mezi digitálním nátiskem a finálním tiskem; kde jsou požadavky na přesnost vyšší, je možné přistoupit k vytvoření specifického zákaznického profilu.

 

Pro Svět tisku připravil Kamil Třešňák

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 9 / 2005.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2018
Téma čísla:
Vybrané polygrafické profese
FESPA 2018
Aplikace správy barev ProductionApp
Speedmaster XL 75 Anicolor 2
Barbieri Spektro LFP qb
Reklama Polygraf 2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3. 8. 2018
Labelexpo Americas 2018
Chicago, 25.–27.9.2018
www.labelexpo-americas.com

30. 7. 2018
FachPack 2018
Evropský veletrh
obalů, procesů a technologií
Norimberk, 25.–27.9.2018
www.fachpack.de/en

1. 5. 2018
Reklama Polygraf 2018
25. ročník mezinárodního veletrhu reklamy, polygrafie, obalů a inovativních technologií
Praha, 29.–31.5.2018
reklama-fair.cz

15. 2. 2018
EmbaxPrint
27.2. - 2.3. 2018
Mezinárodní veletrh obalů a tisku

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.