Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Typografové z Maďarska
Krisztina Somogyi - TYPO

Na loňské konferenci ATypI v Praze, která nesla název Křižovatky civilizací, přednesla maďarská teoretička umění a typografie Krisztina Somogyi přednášku o současné maďarské typografii a grafickém designu. Její upravenou verzi přinášíme.

Když jsem dostala nabídku představit současnou maďarskou typografii mezinárodnímu publiku, bylo mi jasné, že budu muset napřed stručně nastínit okolnosti, ve kterých žijeme a pracujeme, protože pochopení kulturního kontextu je pro pochopení významu jednotlivých prací nezbytné. Z toho vyplývá, že vidím zásadní rozdíl mezi našimi možnostmi a naší zkušeností s designem a tím, co vidíme v publikacích, knihách a na výstavách západního grafického designu. Rozdílnost však není patrná pouze v tomto srovnání. Při svých cestách po východní Evropě a zvláště při opakovaných návštěvách České republiky jsem si uvědomila charakteristické rysy grafického designu v jednotlivých zemích. V obecné rovině lze říci, že naši současnou vizuální realitu formují odlišné kultury, cíle, důvody, motivace a techniky, které koexistují bez jakéhokoli viditelného uspořádání nebo priorit. Celkový vizuální obraz, který při návštěvě východoevropských měst získáme, je spíše chaotický. Všude najdeme mezinárodní loga a reklamy, staré nápisy na zdech i současný grafický design. A právě tato koexistence různých obrazů je pravdivým zrcadlem naší kultury – odráží pluralitu vkusu i názorů a dává každému možnost svobodně se vyjádřit. Tato různorodost však současně svědčí o tom, že postrádáme jakýkoli řád a že jsme ještě nedosáhli vytvoření jasného hodnotového systému. Ještě stále hledáme směr. Abych použila metaforu křižovatky, která je v názvu konference ATypI – v maďarském grafickém designu neexistuje žádná rovná dálnice vedoucí k profesnímu úspěchu. Existují jen osobní stezky, které se spojují v cestu, již můžeme chápat jako autentické hledání organických řešení. Osobní úspěchy a trocha obyčejného úsilí během uplynulých pěti let dává tušit, že se konečně začíná něco dít. Já osobně věřím, že se z nepřeberného množství současných idejí a nápadů jednoho dne přirozeně vyvine jednotná identita maďarského grafického designu.

trocha historie Bylo by nemožné vypočítat všechny faktory, které vedly k vizuální negramotnosti naší civilizace, ale jedním z důvodů je určitě výrazná diskontinuita kultury dvacátého století. Poslední období, kdy Maďaři s evropskou výtvarnou scénou opravdu drželi krok, skončilo ve třicátých letech minulého století. Po období secese, které mělo velkou celonárodní oblibu nejen mezi obyvateli měst, ale dalo vzniknout i verzi lidové, přišel modernismus, který byl pro vývoj maďarského umění velmi podstatný. Mezi pravděpodobně nejznámější umělce této doby patří mimo jiné Lajos Kassák, László Moholy Nagy, Vilmos Huszár, Sándor Bortnyik nebo Marcel Breuer. Tato moderní tradice však byla násilně přerušena. Poslední ránu jí v roce 1951 zasadil komunistický režim, který označil modernismus za nebezpečnou manipulaci západních štváčů a jako jediný možný určil takzvaný socialistický realismus; ten od té doby převládal nejen v architektuře, ale i v designu. Prestiži designu neprospěl ani fakt, že byl v rukách propagandistických oddělení velkých zestátněných podniků.

Bylo by však velkou chybou označovat čtyřicet let socialismu za homogenní období – najdeme zde období úpadku, ale i období zlepšení, kdy bylo čas od času možné myslet i jednat po svém. Některé kulturní instituce, publikace a poloveřejné umělecké události poskytly výtvarným umělcům příležitost k experimentu a autentickému vyjádření. Vzhledem k tomu, že hlavní proud neoficiální kulturní scény šedesátých a sedmdesátých let byl v naší zemi zaměřen více na verbální než na vizuální umění (mezi řádky bylo vždy možné najít skryté významy), není žádným překvapením, že nejzajímavější oblastí grafického designu byla plakátová tvorba. Musím zmínit několik tvůrců plakátů, kteří se ve světě proslavili svým vysoce intelektuálním a osobním přístupem k výtvarnému zpracování díla. Patří mezi ně například József Árendás, Ferenc Baráth, Dóra Keresztesová, István Orosz, Péter Pócs, Sándor Pinczehelyi, Károly Schmall nebo Krzysztof Ducki, který se narodil v Polsku.

po roce 1989 V roce 1989 pochopitelně nastala velká změna. Grafický design jako moderní profese vznikal v chaotických změnách doprovázejících přechod od socialismu k brutálnímu kapitalismu. Design byl šťastně oproštěn od politických závazků, ale mezera byla brzy zaplněna novými komerčními záměry. Zhruba během jednoho roku tehdy došlo k nastolení zcela nové situace: mezinárodní reklamní agentury v Maďarsku jedna po druhé otevíraly své pobočky a zkušení designéři ze staré školy měli problémy s adaptací na nové poměry; mnozí z nich přišli o zakázky, protože trh dával přednost mladým počítačovým grafikům, kteří navíc mluvili aspoň trochu anglicky. Počítače a jazykové schopnosti zvítězily nad vizuální gramotností. Časy, kdy všechna díla posuzovala centrální komise, byly konečně pryč, ale nová svoboda nedávala přednost kvalitě. Prestiž designu byla stále velice nízká, grafický design byl považován za levný nástroj reklamy, který vynáší velké peníze mladé generaci s počítačovými znalostmi. Na čas se design stal jednoduchou cestou pro ty, kdo s čistým svědomím snižovali profesionální standard, aby servilně vyhověli naprosto nevzdělanému klientovi. Pochopení, které vede k prodeji dobrého designu, není v Maďarsku samozřejmostí. Přijetí designu je naopak možná tím nejproblematičtějším faktorem v rozvoji naší profese. Nebylo také žádným překvapením, že se na konci minulého tisíciletí začal vkus lidí zásadně lišit – základní modely chápání toho, co je a co není dobré, byly postaveny na hlavu. Počátek celého problému najdeme v obecné výchově k vizuální gramotnosti, která je stále spíše zaměřena na seznamování dětí s velkými uměleckými díly, než aby podněcovala jejich kreativní přístup k vizuálnímu fenoménu jako celku. To také staví designéry a ostatní tvůrce komunikující skrze vizuální stránku světa do obtížné situace – když se snaží prodat svou práci, ocitnou se tváří v tvář dilematu vyplývajícímu z rozdílu mezi tím, co designér považuje za profesionálně dobré, a tím, co jeho klient akceptuje. Nerada bych, aby tyto řádky vyzněly příliš negativně, protože se v průběhu posledních deseti let maďarský grafický design vyvíjí velmi pozitivním směrem. Zvyšuje se jak úroveň, tak i počet dobrých designérů. Vzpomínám si, že když jsme v roce 1994 se Zsoltem Czakó organizovali první Výstavu experimentální typografie v Pécsi, nebylo snadné najít maďarské designéry, kteří by zapadali do naší koncepce. Bylo to období velkého celosvětového typografického boomu a v Maďarsku si grafici teprve kupovali své první macintoshe. Když o dva roky později zahajoval Rick Poynor druhou Výstavu experimentální typografie v Pécsi, měli jsme už zhruba desítku velmi zajímavých maďarských účastníků. A dnes už je dobrých grafických designérů a typografů kolem stovky – čas od času se scházejí, společně vydávají různé knihy a publikace, jako je například Postscript, Dáblin nebo Trakta, které sami založili a sami je i financují. Tyto aktivity poskytují zajímavý obrázek o tom, jak představitelé této profese smýšlejí o svém postavení ve společnosti a pomáhají pochopit charakteristické rysy našeho grafického designu.

typografické vzdělávání V průběhu času se také měnila role škol, zvláště pak Univerzity výtvarného umění a designu v Budapešti (MIE), která je stále aktivnější. Z iniciativy této instituce vznikla v Budapešti nezisková galerie Ponton, kde se nevystavují pouze školní klauzury, ale také design (včetně typografie, knižní tvorby atd.) z celého světa. Galerie tak pomáhá budovat dobré jméno oboru. Došlo také ke změně v osnovách univerzity, které ukazují, že existuje stále větší a větší hlad po grafických profesionálech. Posun zájmu od tradičních řemesel směrem k současnému designu je natolik markantní, že univerzita uvažuje o změně jména. Z grafického úhlu pohledu je třeba také zmínit, že v rámci MIE je vyučován speciální kurz typografie – rok a půl dlouhé studium pro profesionály, kteří se věnují typografické praxi –, což je pro rozvoj typografie velmi důležitý opěrný bod. Grafický design a typografie jsou rovněž vyučovány na Vysoké škole výtvarných umění v Budapešti a na několika soukromých školách. Je však bohužel smutnou pravdou, že v rámci žádného vyššího vzdělání nenajdeme hlubší a systematickou výuku designu písma, takže typografům nezbývá než se sebevzdělávat a sbírat osobní zkušenosti v zahraničí. Navzdory tomu však zaznamenáváme rostoucí zájem o písmo. Nezvyšuje se jen počet typografických výstav, ale už před šesti lety si Oszkár Boskovitz coby první student zvolil písmo jako téma diplomní práce. Tím se zapsal do historie a od té doby si každý rok volí písmo jako téma své závěrečné práce minimálně jeden student MIE. Abych poskytla věrnější obraz maďarské typografie, vybrala jsem pět designérů ze tří generací a představím jejich práce z oblastí, které jsou pro maďarský design charakteristické. Další informace o nich najdete na stránkách www.font.hu pod odkazem betűtervezők – maďarští typografové –, nebo na www.plusminus.hu, kde svou práci představuje přes čtyřicet typografů a grafických designérů.

revivaly Možná nebyla nakonec historická diskontinuita dvacátého století tak zásadní, možná je to obecný maďarský znak, ale je jisté, že národní dědictví hraje v současném maďarském designu významnou roli. Nicholas Kis (1650–1702) je jednou z našich nejvýznamnějších historických osobností. Tento výjimečný učenec, který se v tiskárně v Blaue v Nizozemsku naučil ryteckému umění a rytí písmových matric, se vrátil do Maďarska, kde svou úspěšnou dráhu začínal, aby zde vytiskl Bibli (1685) a Nový Zákon (1687). Tento písmař je vzorem pro mnoho současných typografů, hlavně pro Gábora Kóthaye a Amondóa Szegiho, kteří jsou zakladateli písmolijny Fontana Fonts, jež produkuje primárně historizující fonty.

Gábor Kóthay je znám díky návrhům písem všech historických období, takže jejich prostřednictvím můžeme sledovat vývoj stylů v typografii. Písmo LaDanse bylo inspirováno reprintem knihy se se-znamem písem v tiskárně ve městě Nagyszombat v Tyrnaviae. Tato publikace vyšla poprvé v roce 1773 a najdeme v ní všechna tehdy v tiskárně dostupná písma na jedné straně stránky a na druhé straně s ručně psanými poznámkami jezuitského mnicha. Písmo LaDanse vzniklo právě digitalizací jeho rukopisu. Je to velmi elegantní, oduševnělé písmo, a jak jeho název napovídá, z textu vysazeného písmem LaDanse máte celkový dojem lehkého pohybu jako z tanečnice se stuhou. Další inspirací z této brožury je barokní antikva, která byla částečně navržena Nicholasem Kisem, částečně jeho následovníky. Gábor nejdříve digitalizoval Kisovo písmo pod názvem Tyrnavia a později vytvořil jeho reinterpretaci v písmu Aquamarin.

Amondó Szegi sdílí nadšení svého kolegy pro historii. Jeho písmo Xodus (pozdější Nexodus) je přímo inspirováno abecedami Nicholase Kise. Původní arménské znaky vytvořil Kis v Amsterodamu v roce 1685 a o tři roky později navrhl znaky gruzínské, ale žádné z těchto písem nebylo prý nikdy použito. Obě se ztratila a dochoval se pouze jediný tiskový vzorek. Z těchto písem Szegi vycházel a Kisovu azbuku převedl do latinky. Nový font nazvaný Nexodus obsahuje také sadu ligatur, ornamentů a znaků zvěrokruhu. Dalším z Szegiho dobře prodávaných písem je Telegdi, které bylo inspirováno reprintem ročenky univerzitního vydavatelství v Nagyszombatu, v níž nalezl nekompletní sadu písem navrženou Abbotem Nicolausem Telegdim (polovina šestnáctého století). Osobní minulost a mystický kulturní fenomén hrály vždy v životě Amondóa Szegiho důležitou roli. Například font Zentes zavedl Amondóa zpátky do jeho rodného města Szentes. Byl překvapen, když zjistil, že je na znaku tohoto malého městečka ležícího uprostřed maďarské pusty vyobrazena palma. A tato palma se stala hlavním motivem rodiny písem Zentes. Je to úplně nové písmo, které ještě není dokončeno.

Mnohá ze Szegiho a Kóthayových písem jsou v nabídce písmolijen T-26, Psy/ops a P-22 a také na jejich vlastní stránce www.jobart.hu. a www.fontanatype.hu.

György Szőnyei se v oblasti grafického designupohybuje už několik desetiletí, Chartpack napří-klad v roce 1989 zakoupil jeho rodinu písem Labyrinth, v roce 1996 získal zvláštní cenu za svůj návrh znaků Kanji. Pro Szőnyeie je významným zdrojem inspirace další historické období – počátek dvacátého století. Jeho font Archian vytvořený pro displeje počítače byl ovlivněn moderní architekturou: verze Boogie-Woogie je přímo inspirována posledním dílem Pieta Mondriana, ve kterém obraz tvoří přerušované vertikální a horizontální linie, a další hravá verze pojmenovaná Wilmos odkazuje ke jménu designéra maďarského původu Vilmose Huszáre, který mimo jiné navrhl logo pro DeStijl. Dalším písmem ze Szőnyeiovy dílny, které bych ráda zmínila, je Transylvanian script. Na tomto písmu začal pracovat poté, co v knihovně své ženy nalezl reprint Knihy balad sesbíraných Károlyem Kósem. Tento slavný maďarský architekt, spisovatel a designér, který přenesl lidovou transylvánskou architekturu do urbánního prostředí Budapešti, sestavil zmiňovanou knížečku v roce 1906 jako zásnubní dar pro svou nastávající. V ručně psané knížce použil písmena, která vídal na dřevěných náhrobcích ve svém rodném kraji. Kós si toto písmo tak zamiloval, že jej používal po celý život, zvláště na svých architektonických výkresech. O sto let později pak přišel György Szőnyei, který se rozhodl písmo digitalizovat. Dlouho původní knížku studoval do nejmenších detailů, až nakonec vybral nejlépe navržené znaky a z nich složil abecedu. Písmo ještě není úplně dokončeno, Szőnyei zatím použil pouze znaky, které byly v originálním textu. 

design a výtvarné umění Kromě zájmu o historii je dalším důležitým znakem maďarského designu jeho silné napojení na výtvarné umění. Tuto tendenci můžeme pozorovat v životě typografů, ve zmíněných publikacích i v samotných navrhovaných písmech. Výtvarné umění a design nejsou striktně rozděleny, designéři vždy mají i umělecké vzdělání. György Szőnyei je hlavně výtvarný umělec, Gábor Kóthay studoval na Vysoké škole výtvarných umění a písmo začal používat jako doplněk svých obrazů, Amondó Szegi byl po mnoho let znám jako aktivní malíř v politicky zainteresovaném sdružení Inconnu Group. Szőnyei má tedy pro navrhování písma stejný důvod jako pro malování obrazů, motivace u něj nemá funkční charakter, ale vzniká z potřeby estetického vyjádření. Výtvarného východiska si v tvorbě Kóthaye a Szegiho všimneme díky stylovým hrátkám s písmem a bohaté dekoraci mnoha jejich fontů (například Zanizibar a Mantra). Oba také s oblibou používají iniciály s květinovým ornamentem, stínované a negativní verze a ornamenty vůbec (například v písmu Aquamarin a Glosso).

mladá generace Když jsem představila tři mezinárodně uznávané osobnosti maďarského grafického designu, ráda bych zmínila také dva tvůrce z nejmladší generace. Jejich tvorba má blíž k modernímu pojetí designu – zaměřili se více na jeho vnitřní hodnoty. Oszkár Boskovitz a Péter Csatai vystudovali MIE a do navrhování písem se pustili s velkým nadšením. Písma obou autorů nejčastěji používají jejich kolegové designéři v publikacích, jako je například Pesti Est, což je publikace orientovaná na volný čas.

Otázka kulturní identity a historického kontextu je pro jejich život méně důležitá – pokud se vracejí do minulosti, vytvářejí s velkou dávkou humoru ironické retro fonty. Oszkár Boskovitz nazval svou písmolijnu Népfont (www.nepfont.hu), což je slovní hříčka odkazující na maďarskou komunistickou organizaci, a celková image Népfontu tomuto názvu také odpovídá. V Boskovitzově profesionálním životě hrají důležitou roli extrémní sport a neoficiální sdružení kolem tvorby graffiti. Pro první z nich navrhuje a sází časopis, pro druhou právě připravuje nekomerční publikaci, a při tvorbě obou projektů využívá své vlastní písmo. Pro vytvoření loga časopisu XTR MAG navrhl písmo Cassius a k sazbě titulků na vnitřních stranách používá písmo Shrapnel, pojmenované po granátech z první světové války. Tento geometrický font je pokusem o podobnost s cílovou skupinou alternativních čtenářů tohoto časopisu. Oka fontu jsou větší, než je obvyklé, a vypadají, jako by v nich šrapnel právě explodoval. Pro potřeby časopisu byly také navrženy fonty Tilos, Monostar, Moab, Wagon a Tájfun. Kromě komerční práce tráví Boskowitz hodně času studiem své profese. Jako poctu dvěma významným tvůrcům písma konce socialistické éry v Maďarsku – zesnulým Zoltánu Nagyovi a Edit Zigányové – připravuje se svolením rodiny redesign jejich písem. V průběhu složité práce na těchto fontech pocítil Boskowitz potřebu vytvoření nového, snadno čitelného písma, a tak vznikla rodina písem Tropauer, která má jak patkovou, tak bezpatkovou verzi a podle mého názoru dokládá jeho stále rostoucí respekt k typografickému řemeslu.

Péter Csatai získal vysokoškolský diplom před pouhými dvěma lety, ale jeho písma už najdeme v Maďarsku na mnoha místech. Například jedna z nejprestižnějších maďarských soukromých uměleckých škol Budai Rajziskola nedávno zakoupila z popudu vedoucího katedry grafického designu Ference Nádaie kompletní sadu Csataiových písem. Csataiovou diplomní prací bylo Acydum, písmo inspirované povrchem měděné desky rozleptané kyselinou v grafické technice leptu. Po tomto prvním pokusu zaměřil svůj zájem na nalezení správných elegantních proporcí, zvláště při navrhování oblých tvarů. Harmonie zlatého řezu je důležitým principem jeho práce. Proporce zaoblených a geometrických tvarů pro něj byly zajímavé, když vytvářel písmo Antagon, které spojuje geometrické a zaoblené konstrukční principy. Další z jeho písem, antikva Hungarum Fontainer, byla inspirována starými maďarskými lučištníky. Hlavním prvkem tohoto písma je zaoblení všech znaků. Pravým opakem písma Hungarum Fontainer jsou pak písma Cube a Octan, která byla naopak konstruována s naprostým vynecháním veškerých zakřivených tvarů. Už název Octan naznačuje souvislost s chemií: prvotní ideou pro vznik tohoto fontu byl také chemický symbol pro benzyl. Kromě tohoto spojení nám může design písma Octan připadat jako z jiného světa – ze světa amerických westernů. Péter Csatai navrhl rovněž retrospektivní font Fonster, který může být spojen linkou na dolním, horním nebo středním účaří v závislosti na volbě typografa, který s nimi pracuje.

Typografie je v Maďarsku novou profesí. Ačkoli mnohé profesní faktory mají daleko k ideálnímu stavu, úspěchy uplynulých deseti let nejsou zanedbatelné. Snahy designérů doceníme hlavně v případě, když si uvědomíme, že se tito lidé často rekrutují z řad samouků. Nově vzniklé fonty jsou důležitým příspěvkem k současné kultuře designu a mohou pomoci přitáhnout pozornost veřejnosti k tomuto základnímu prvku grafického designu. Často velice silné a individuální rysy těchto písem i jejich druhotný význam mohou pozvednout veřejné mínění o typografii v Maďarsku. Doufejme, že jednoho dne dají nové zakázky na písma typografii výrazný impulz, protože právě to v současnosti velmi postrádáme.   

[překlad: Linda Kudrnovská]

 


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články







Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.