Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


Sítotiskové rámy a sítovina
Patrik Thoma - Svět tisku

Podobně jako u ostatních tiskových technik, také v oblasti sítotisku se můžeme setkat s celou řadou materiálů, u nichž kvalita a správné dodržení technologických postupů mohou výrazně ovlivnit výslednou kvalitu tisku.

U sítotisku mezi ně bezesporu patří rámy a v neposlední řadě také použitá sítovina. V následujícím článku se proto podrobněji podíváme na tyto dva materiály, přičemž v závěru si nastíníme problematiku jejich spojování, tj. napínání. Vzhledem k tomu, že jde o velmi specifický technologický postup, který překračuje rámec tohoto článku, budeme se napínání sítoviny na sítotiskové rámy věnovat i v následujících vydáních Světa tisku.

 

Sítotiskové rámy

Základním nosným prvkem celého síta jsou rámy, do nichž se posléze upíná sítotisková tkanina. Za dobu existence sítotisku prošly tyto rámy logickým vývojem, a to především v druzích materiálů, z nichž jsou vyráběny. V počátcích se rámy vyráběly ze dřeva – měkké rovné dřevo vyhovuje pevnostně, ale nemá dostatečnou tvarovou stabilitu při mokrých procesech, proto se postupně začalo přecházet ke kovovým rámům. V současné době se téměř výhradně používají hliníkové slitiny, jež vykazují velmi dobrou pevnost při nízké hmotnosti. Oproti ocelovým rámům pak mají výhodu nejenom v již zmiňované lehkosti, která je důležitá zejména u sít velkých rozměrů, ale také v tom, že u hliníkových slitin nedochází ke korozi, což pochopitelně zvyšuje životnost sítotiskových rámů. Kovové rámy se dnes používají jenom u některých specializovaných druhů výroby – ty jsou však z celkového pohledu na sítotisk zanedbatelné.

Stejně jako se vyvíjela snaha o zvolení vhodného materiálu, probíhaly také postupné úpravy profilů rámů. Zde se přitom přihlíželo jak k lehkosti celých rámů, tak především k jejich pevnosti. Při napínání síta totiž dochází k velkým tlakům působícím na jejich konstrukci. V některých případech se dokonce můžeme setkat s napínacími silami, pohybujícími se okolo hranice 50 N/cm, což při velikosti síta 1 x 1 metr představuje napínání v obou směrech takovou silou, jako by na rámu spočívalo břemeno o hmotnosti 500 kg.

 


Při výrobě rámů se používají různé hliníkové profily, zajišťující dostatečnou pevnost

 

Sítotiskové rámy se do pravoúhlé konstrukce nejčastěji svařují. Sváry přitom musejí být dostatečně přesné a kvalitní, aby nedocházelo ke vzniku trhlin, případně k deformaci napnutého síta. Kromě této bezesporu dominantní technologie se můžeme setkat také s některými dalšími systémy spojování profilů; jedním z nich je například systém CornerLock, u něhož jsou jednotlivé části spojovány v rozích speciálními zámky s kolíčky. U nás se však tohoto principu nevyužívá. Druhou variantou, kterou můžeme najít např. u sítotisku textilní konfekce, jsou tzv. samonapínací rámy. Samonapínací rámy jsou v principu dvojí, navíjecí a s posuvnými rohy a lištovým zámkem k upevnění sítoviny bez lepení. Jejich hlavní nevýhodou je problematická rovnoměrnost napnutí sítoviny v rozích rámu, jejich váha (obvykle jsou dost těžké), a v neposlední řadě i poměrně vysoká cena. Na druhé straně poskytují možnost operativní výměny sítoviny nezávislou na napínacím servisu, a také následné a opakované dopínání sítoviny při vyšších hodnotách napětí. Příkladem aplikace může být vícebarevný tisk plastisolovými barvami technikou mokrá do mokré.

My se nyní budeme podrobněji zabývat kategorií svařovaných rámů, které jsou bezesporu nejrozšířenější. Po svaření je nutné místa sváru velmi dobře začistit tak, aby byla zejména ze strany, z níž se napíná tkanina, naprosto hladká. Takto připravený rám se však ještě dále upravuje. Z napínací strany je totiž nutné kvůli lepšímu spojení se sítovinou povrch rámu zdrsnit. Zdrsňování se provádí nejčastěji dvěma mechanickými způsoby – broušením a pískováním. Pískování je přitom k rámům šetrnější, protože i po odstranění staré či poškozené sítoviny zůstává povrch drsný a není nutné jej znovu přebrušovat. Časté a nešetrné broušení může vést ke snížení životnosti rámu. Obecně je možné říci, že celková životnost rámů je dostatečně dlouhá a převyšuje hranici pěti let. Pochopitelně, že na jejich životnost má vliv celá řada faktorů, mezi nimiž bychom mohli jmenovat nejenom samotnou údržbu rámů, ale také způsob jejich aplikace (napínací síly apod.).

 


Síta jsou na rámy nejčastěji připevňována lepením dvousložkovým lepidlem

 

Při každé změně sítoviny přitom nemusí docházet k obrušování povrchu rámu. Při jeho opětovném použití je totiž možné vnitřní sítovinu vyříznout a novou nalepit na zbytky původní tkaniny na povrchu rámu. Toto řešení, které lze v některých případech opakovat i vícekrát, se však dá využít pouze při aplikaci kvalitního a především shodného lepidla a pochopitelně také za předpokladu, že původní vrstva byla kvalitně přilepena. Výhodou tohoto opětovného lepení je nejenom velmi dobrá pevnost spoje lepidlo-lepidlo, ale také prodloužení životnosti samotného rámu. Pro lepení tkaniny pak slouží speciální dvousložková lepidla, dobře odolávající ředid­lům tiskových barev a chemikáliím vstupujícím do procesu při ovrstvování sítotiskové tkaniny. Sítotiskové rámy a jejich profily se pak vybírají podle požadované hodnoty napětí tkaniny, druhu aplikace apod. Většina firem, jež se napínáním a výrobou rámů zabývají, je vybavena speciálními softwarovými nástroji, jimiž lze optimální typ profilu stanovit. Smyslem je samozřejmě výběr profilu s dostatečnou pevností a stabilitou, který díky vhodnému dimenzování nebude zbytečně těžký a ani drahý. Tiskárny mají většinou k dispozici pouze orientační tabulky, udávající určité rozmezí volby formátů pro daný typ profilu.

 

Sítotiskové tkaniny – sítovina

Sítotisková tkanina je bezesporu jedním z nejdůležitějších materiálů, vstupujících do této tiskové technologie. Jejím hlavním úkolem je nesení tiskové formy, zakotvené v mezivláknovém prostoru tkaniny, přes jehož neuzavřené otvory je protlačováno tiskové médium (barva, lak, lepidlo a řada dalších pastovitých materiálů).

V poslední době se hlavním materiálem pro výrobu stala syntetická vlákna. Je zřejmé, že stejně jako rámy, také tkaniny prošly dlouhým vývojem. Při něm se přitom sleduje celá řada parametrů, mezi nimiž bychom mohli jmenovat například vysokou přesnost tkaní, dobrou fixaci tvaru, vysokou odolnost vůči okolním chemickým vlivům a v neposlední řadě také dlouhou životnost. Postupem času se při výrobě tkanin začaly používat téměř výhradně dva základní materiály: polyamid a polyester. Je třeba poznamenat, že se v oblasti sítotisku můžeme setkat ještě s dalšími dvěma druhy, což jsou tkaniny kovové a pokovené. Nejrozšířenější jsou dnes tkaniny polyesterové, ostatní tři typy většinou slouží pro některou ze speciálních aplikací.

 


Dříve se často jako materiál na výrobu rámů používalo měkké dřevo

 

Pokovené tkaniny, jejichž základem je polyesterová sítovina, na kterou se galvanicky nanáší tenká vrstva kovu, se většinou využívají u takových aplikací, kde je vyžadována elektrická vodivost, případně eliminace elektrostatických vlivů.

Typickým příkladem takovéhoto nasazení sítotisku a pokovených tkanin je nanášení termoplastických barev na sklo. Podobné speciální využití mají také kovové tkaniny, kde je základním materiálem tenký ocelový drát. S nasazením těchto sít se můžeme setkat především v některých aplikacích průmyslové výroby a v případech, kdy je požadována nejvyšší přesnost. Tyto sítotiskové tkaniny se vyznačují velkou otevřenou plochou a malou tažností. Hlavní využití tkanin z ušlechtilých nerezových ocelí je v keramickém a elektrotechnickém průmyslu.

Třetí skupinou sítovin, o nichž se zde zmíníme, jsou již výše uvedené polyamidové tkaniny, které byly dříve hojně využívány, nyní je jejich nasazení podstatně nižší. Tato polyamidová vlákna se vyznačují podstatně vyšší pružností než tkaniny polyesterové. Z tohoto důvodu se také při napínání používá podstatně menší síla.

Polyamidová tkanina je lépe odolná proti abrazivním látkám. Aplikuje se právě tam, kde je potřeba pružná šablona a kde zároveň příliš nevadí vyšší protažení síta při tisku. Jednou z hlavních oblastí pro nasazení sít z polyamidového vlákna je potisk keramiky. Dále se můžeme s těmito tkaninami setkat při potisku nepříliš rovných materiálů, kde se pružnosti využívá ke kopírování nerovností povrchu. Nevýhodou polyamidových tkanin je pak mimo jiné také to, že je není možné aplikovat pro barvové systémy na bázi vody. Ve vodním prostředí totiž může u těchto tkanin docházet k nežádoucímu bobtnání.

 


Svařené rohy sítotiskových rámů je nutné důkladně zabrousit

 

Nejrozšířenější skupinou tkanin, z nichž se vyrábějí síta, jsou dnes polyesterová vlákna. V celkových odběrech sítoviny tyto materiály tvoří více jak tři čtvrtiny celkového množství. Je proto zřejmé, že se v této oblasti můžeme setkat také s nejrozsáhlejším vývojem. Ten se přitom zaměřuje hned na několik oblastí, zejména na zvyšování pevnosti materiálu. Oproti dřívějším tkaninám nynější polyesterová vlákna umožňují použít i dvojnásobnou sílu napínání. K pevnosti se potom pochopitelně váže také schopnost sítoviny udržet si své napnutí po delší dobu. Takovéto sítoviny je tak po natištění motivu možné vícekrát omýt, odvrstvit a nanést na ně nový motiv. Druhým směrem vývoje polyesterových tkanin je úprava jejich povrchových vlastností. Zde se výrobci zaměřují především na smáčivost, kde díky úpravě těchto vlastností sítoviny již při výrobě odpadá manuální úprava síta před samotným ovrstvováním či tiskem pomocí nejrůznějších detergentů.

Dalším vývojovým směrem, s nímž se můžeme u polyesterových vláken setkat, je úprava vztahu vláken s tiskovou barvou. Povrchové vlastnosti vláken totiž mohou do jisté míry ovlivňovat průtočnost barvy skrz sítovinu. Z tohoto důvodu se začala vyvíjet tzv. dvouvrstvá vlákna, která jsou tvořena samostatným jádrem a speciální povrchovou vrstvou, zlepšující transport tiskové barvy sítovinou na potiskovaný substrát.

 

Závěr

Problematika výroby kvalitního síta rámy a tkaninami zdaleka nekončí. Na výslednou kvalitu má vliv i celá řada dalších faktorů, k nimž se budeme ve volném seriálu o sítotiskové technologii postupně vracet.

V článku například není zmíněna problematika výběru tkaniny z pohledu počtu vláken. Ten se pohybuje přibližně od 5 vláken na cm až po 180, někdy i 195 vláken na cm. Z toho vyplývá, že čím větší je počet vláken, tím jsou tato vlákna tenčí. Tloušťka tkaniny pak přímo ovlivňuje tloušťku nánosu tiskové substance. Zjednodušeně lze říci, že čím má tkanina menší tloušťku, tím je i nános tenčí a obráceně. Správně bychom však měli říci, že tloušťku barvové vrstvy ovlivňuje především barvový objem tkaniny (Vth), který nemusí korespondovat s počtem vláken – ale o tom více příště.

 

Pro Svět tisku připravil Patrik Thoma

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 7-8 / 2005.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Sítotiskový poloautomat CIMA Horizont M2 (17. 3. 2005 - Gustav Konečný)
× CIMA Horizont M1 (11. 12. 2004 - Gustav Konečný)
× Méně obvyklé techniky reklamního značení textilií (9. 9. 2004 - Ivan Doležal)
× Sítotisk – technika vhodná pro reklamní účely (6. 8. 2004 - Patrik Thoma)
× Důležitost sušení v sítotiskovém výrobním procesu (16. 3. 2004 - Ivan Doležal)
× Třičtvrtěautomaty - Magra 21 a 22 (6. 1. 2004 - Patrik Thoma)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.