Svět tisku | Typo | Papír a celulóza | Další produkty | Tržiště | Adresáře a profily | Společnost | Zeptejte se...


JUDr. Miloš Machurek - osobnost ST 5 / 2005
Ivan Doležal - Svět tisku

Datum a místo narození: 9. dubna 1942, Praha
Rodinný stav: ženatý, dvě děti, tři vnoučata
Auto: BMW
Oblíbené jídlo: dobré speciality, ať už z domácí nebo zahraniční kuchyně
Oblíbený nápoj: dobré víno; z červených těžší vína španělská nebo portugalská, z bílých skvělá moravská vína
Záliby: vnoučata, chalupaření, kvalitní jídlo a víno, záhady

 

V sítotiskovém odvětví polygrafického průmyslu je už dlouhou řadu let naprosto nepřehlédnutelnou postavou. Je majitelem a ředitelem pardubické společnosti Finish, zabývající se nejenom zastupováním zahraničních výrobců sítotiskových strojů, zařízení a materiálů a distribucí jejich produktů, ale také vlastní výrobou těchto zařízení v tuzemsku, a dokonce i sítotiskovou produkcí. Přednáší na odborných seminářích a konferencích, prezentuje novinky na oborových výstavách a veletrzích. Někteří lidé o něm v dobrém tvrdí, že už je jakousi legendou českého sítotisku.

 

Se sítotiskem jste spojen už téměř čtyři desetiletí, prakticky od přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jak jste se k této tiskové technice, která u nás nebyla v tehdejší době ještě příliš rozšířena, vlastně dostal?

Po maturitě na tehdejší dvanáctiletce jsem začal pracovat v takové té polovýtvarné sféře. Věnoval jsem se návrhářství, aranžování, a dokonce jsem po nějakou dobu působil i jako výtvarník na volné noze. Potom ale přišla rodina, a abych ji byl schopen uživit, musel jsem nastoupit na místo oborového inženýra do pardubické pobočky ČVTS. Na starosti jsem měl odborné skupiny Společnosti tisku, tedy ofsetovou, hlubotiskovou, dokončovacího zpracování a další, a jednoho dne mi přidali i Odbornou skupinu pro sítotisk a serigrafii. Sítotisk se u nás tehdy jako průmyslová tisková technika začal teprve rozvíjet, a součástí náplně odborné skupiny byla i serigrafie, ke které jsem měl velice blízko vzhledem k tomu, že jsem se předtím zabýval výtvarničinou. Takže jsem začal v rámci práce pro tuto odbornou skupinu organizovat různé kursy, semináře, konference, dokonce i výstavy SIKON, které byly tehdy součástí doprovodných programů veletrhu Embax. Protože mě sítotisková technika velice zaujala, začal jsem se blíže zajímat i o její podstatu a všechno, co s ní souviselo. Zkrátka jsem začal tento obor z důvodu zájmu, ale především osobní prestiže co nejpodrobněji studovat ze všech tehdy dostupných materiálů. Navíc to byla velice zajímavá práce, protože sítotisk začal být v tehdejší době ve větší či menší míře využíván v celé řadě průmyslových oborů, takže jsme ve skupině měli zástupce elektrotechnického průmyslu (tištěné spoje), skláře, keramiky, plastikáře, obaláře, ale i výtvarníky zabývající se uměleckou serigrafií. Sítotisk našel tedy celou řadu různých využití, přičemž mnohde možná ani netušili, že se jedná o tiskovou techniku. Ale mnohem méně byl využíván pro klasické polygrafické účely, takže se mohu třeba pochlubit, že jsem stál u počátků širšího využívání standardizace sítotiskové techniky k tisku rastrových čtyřbarvotisků.

Díky tomuto rozšiřování využití sítotisku u nás byl po odborných informacích z tohoto oboru poměrně velký hlad, takže jsme mimo pořádání různých typů odborných konferencí organizovali i základní kursy sítotisku. A jak se časem ukazovalo, tak úspěšně, protože pokud zpočátku na konferencích, které se konaly ve dvouleté periodicitě, vystupovalo 100 % přednášejících z ciziny, postupem let je začali postupně střídat tuzemští odborníci špičkové úrovně. Nemohu opomenout velký podíl, který měl na zvyšování odborné úrovně těchto akcí předseda odborné skupiny Vladimír Jiříček. Ten byl zároveň mým velkým vzorem.

Ovšem teorie je pouze jednou stránkou každé problematiky a praxe je stránkou druhou. Brzy se proto projevila potřeba vybudovat středisko pro praktickou výuku sítotisku. A tak jsem po nějakou dobu vždy dopoledne úřadoval v kanceláři a odpoledne jsou se převlékl do montérek a vysekával, zdil, obkládal, zkrátka připravoval prostory pro budoucí centrum praktické výuky, mnohdy až dlouho do noci. Mnohem složitější to ale bylo s technologickým vybavením tohoto střediska. Naprostá většina potřebných zařízení a strojů totiž pocházela výhradně z cizích devizových států a šance na přidělení nějakých valut byla prakticky nulová. Nakonec se mi ty peníze podařilo sehnat jakousi neoficiální cestou, prostřednictvím plateb za inzeráty zahraničních výrobců otiskované v našem odborném časopise Sítotisk a serigrafie, a na zařízení střediska přispělo i několik tehdejších velkých podniků, jež sítotisk využívaly. A když bylo středisko, o němž mohu bez rozpaků říci, že jsem ho vybudoval takřka vlastníma rukama, hotové, musel jsem se naučit s těmi zařízeními a stroji zacházet, abych následně mohl své zkušenosti předávat účastníkům kursů. To pochopitelně znamenalo další večery a noci strávené v práci, která se mi stala koníčkem, a i později jsem využíval každou příležitost ke hledání nových postupů, vymýšlení nových řešení, zkrátka k experimentování se sítotiskem.

 

Potom ale totalita padla, takže pro vás bylo všechno mnohem jednodušší.

To bych neřekl, zpočátku to totiž bylo přesně naopak. Hotové a dobře zavedené a rozběhnuté středisko praktické výuky sítotisku nebylo možné převzít a zprivatizovat, a já jsem byl pevně rozhodnutý založit svoji vlastní firmu, takže jsem ho musel opustit a začít všechno budovat znovu úplně od začátku. Nejprve jsme v roce 1990 s několika kolegy z ČVTS založili firmu Vědeckotechnický informační servis a pod její hlavičkou začali pořádat odborné konference a různé další podobné akce, ale mne moje náklonnost k sítotisku neopustila a opět jsem se mu začal věnovat stále více a více. Takže jsem zase brzy stál před úkolem vybudovat a vybavit sítotiskový provoz, tentokrát už ale svůj vlastní. Když jsem začal vybavovat šablonárnu, moc peněz jsem nazbyt neměl, abych si mohl koupit osvitovou jednotku z dovozu, takže jsme ji s několika spolupracovníky postavili sami a fungovala dokonale – nad všechna očekávání. V souvislosti s tím se zrodil nápad, že když umíme takovéto zařízení udělat pro sebe, mohli bychom je vyrábět i pro jiné, zkrátka na prodej. Tuto myšlenku jsme začali realizovat a sortiment zařízení pro sítotisk, která jsme sami zkonstruovali a začali vyrábět, se pomalu rozšiřoval. Brzy se do něj zařadil vakuový kopírovací rám a další zařízení. Například naše první zařízení na napínání sít, které, sice už v inovované podobě, dodnes vyrábíme a prodáváme dokonce i do zahraničí, třeba do Německa a Polska, začalo vznikat tak, že jsem jednomu zámečníkovi, který ovšem neměl nejmenší představu, o co se jedná, nakreslil jen tak tužkou na papír svoji základní představu. Ten podle nákresu zhotovil konstrukci korpusu a potom postupně podle popisu vyráběl další a další součástky, až vznikl finální produkt. My jsme zkrátka národem improvizérů – doba totality nás k tomu vychovala, tehdy si totiž musel skoro každý umět zhotovit nebo opravit prakticky všechno. No a tímto způsobem jsem od počátku budoval společnost Finish, tedy její výrobní část, až do současné podoby.

 

Finish, v. o. s. patří ale i mezi nejvýznamnější tuzemské distributory strojů, zařízení a spotřebních materiálů pro sítotisk.

To je pravda, ale ani rozběhnutí této činnosti nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Počátkem devadesátých let jsem sice už měl potřebné kontakty na všechny nejvýznamnější výrobce a dodavatele všech komodit pro sítotisk a samozřejmě jsem je oslovil, ale praktický výsledek to žádný nemělo. Jak se ukázalo, všechny tyto společnosti, které k nám dodávaly svoje produkty už v předchozích letech, měly poměrně silné napojení na tehdejší podniky zahraničního obchodu a nejevily ochotu tyto kontakty opustit. Takže jsme se museli vydat tou složitější a náročnější cestou a začít dovážet a nabízet produkty výrobců, kteří nebyli na našem trhu do té doby zastoupeni. Prosazovat jejich stroje a zařízení ve výrobních provozech našich sítotiskáren bylo samozřejmě těžší, ale uspěli jsme, a teprve když viděli, že jsme úspěšní, začali i ti renomovaní výrobci projevovat o zastupování zvýšený zájem, takže jsme si mohli naopak začít vybírat my, koho budeme zastupovat a koho ne. Souběžně s tím jsme ale v té době zahájili a postupně rozšiřovali i výrobu některých vlastních zařízení pro sítotisk a zjistili jsme, že jsme schopni vyrábět často lepší a hlavně levnější produkty než byly ty, které jsme dováželi. Takže naše nabídka byla upravována i na základě těchto zkušeností.

 

Z vašeho vyprávění vyplývá, že jste se většinu svého života zasvětil především sítotisku. Vy máte ovšem i právnické vzdělání. Co vás vedlo ke studiu práv?

Právnickou fakultu jsem absolvoval ještě v dobách totality a k dálkovému studiu na této fakultě mě přivedla snaha poznat a hlavně pochopit, jak tento společenský systém funguje, respektive jak vůbec může fungovat. Domníval jsem se, že by mi studium práv k tomuto poznání mohlo pomoci, a až později mi došlo, že se snažím pochopit nepochopitelné. Rigorózní zkoušky na doktorát jsem si pak udělal až v průběhu devadesátých let. Nicméně, přestože jsem se právnické praxi nikdy aktivně nevěnoval, nabyté znalosti mi do dneška pomáhají při řízení podniku, i když na vyřizování právních úkonů máme najatou firmu. Já sám bych na to totiž vůbec neměl čas.

 

Historii i současnost sítotisku máte v malíčku. Přednášíte ji na různých odborných konferencích a seminářích i na odborných školách. Jak ale vidíte budoucnost této tiskové techniky?

Stejně jako ostatní tiskové techniky, i sítotisk bude v budoucnosti stále více a intenzivněji využívat svá specifika, tedy vlastnosti odlišující ho od ostatních tiskových technik a umožňující mu plnit zadání, která jiné tiskové techniky realizovat nedokážou. Mám na mysli třeba potisk materiálů, jež je možné jinými tiskovými technikami potiskovat jen s velkými obtížemi, jako je například sklo, kovy, dřevo, keramika atd. Ale ve stále větší míře bude využívána i jeho schopnost nanášení přesně definovaných množství a tloušťek nánosů různých tiskových substancí. Záměrně říkám tiskových substancí a ne tiskových barev, protože v mnoha případech se v pravém slova smyslu o barvy nejedná. Mohou to totiž být různé laky, vodivé pasty, glazury apod. Už v současné době je sítotisk využíván dokonce i v potravinářství k potisku čokolád a dortů různými druhy barevných polev. Podobné je to i s přesně definovanou tloušťkou nanesené vrstvy, což je velice důležité například v elektrotechnickém průmyslu, protože tuto tloušťku lze jednoduchým způsobem korigovat právě jen u sítotisku. Další oblastí, ve které sítotisk zatím nenašel náhradu nebo konkurenci, je tisk různými speciálními nebo efektovými barvami, jak jsou například barvy vypěňovací nebo barvy pracovně nazývané 3D, kdy se jejich nánosy postupně vrší na sebe, ale okrajové hrany grafiky zůstávají ostré. Tloušťka nánosu při použití těchto barev, jejichž základem je určitý druh plastizolu, může dosáhnout 3, 4, ale také až 7 milimetrů, a tímto způsobem mohou být tištěny například výložky vojenských uniforem. Tohle byly příklady oblastí, ve kterých je sítotisk zatím jedinečný, a je možné – i když s velkou rezervou – říci, že to tak zůstane i v nejbližší budoucnosti. Proč říkám s velikou rezervou: až donedávna byl výlučnou doménou sítotisku i potisk textilní konfekce, tedy nejrůznějších oděvních součástek. V loňském roce se ale objevil digitální stroj pracující na principu piezoelektrického ink-jetu, který dokáže textilní konfekci plnobarevně potiskovat stejně kvalitně a stejně rychle jako sítotisk, a přitom znatelně levněji, protože u této tiskové techniky zcela odpadají všechny náklady na zhotovení tiskových forem pro jednotlivé barvy, které jsou u sítotisku nezbytné. Přesto si nemyslím, že digitální stroje z této oblasti sítotisk postupem času zcela vytlačí. Digitální technikou je totiž možné vytisknout velice kvalitní barvotisk, ale zatím nelze tímto způsobem tisknout například různé už zmíněné speciální efektové barvy. Proto si dovedu představit sítotiskový karusel, který bude mít například nad druhou stanicí digitální „most“ podobný UV mostům v sušícím tunelu při tisku UV barvami, zajišťující vytištění dokonalé plnobarevné polotónové grafiky, a na dalších stanicích budou k tomuto obrázku sítotiskem doplňovány další efektové grafické prvky. Zkrátka, možností uplatnění sítotisku celkově ubývat nebude. Budou sice ubývat ty klasické, jako je třeba tisk malých počtů plnobarevných plakátů, tam je digitální tisk cenově efektivnější, ale využití sítotisku se jednak bude stále více přesouvat do oblastí speciálních technologií, a jednak bude tato tisková technika stále častěji kombinována s dalšími technikami, nejenom tiskovými, ale i třeba konvertingovými.

 

V průběhu celé své profesionální kariéry v oblasti sítotisku, zejména po dobu svého dvacetiletého působení v ČVTS, jste hodně času věnoval vzdělávací činnosti. V současnosti, kdy musíte řídit svoji poměrně velkou firmu, už jste tyto vzdělávací aktivity asi musel trochu omezit?

V době, kdy jsem byl zaměstnán v ČVTS, byla vzdělávací činnost, tedy organizování různých odborných konferencí a seminářů, mojí hlavní pracovní náplní. V průběhu let jsem dokonce na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologické, která se nyní nazývá Univerzita Pardubice, byl u zakládání katedry polygrafie, a částečně se mi podařilo zařadit výuku sítotiskové techniky do osnov vysokoškolského studia. Předtím tento obor u nás vyučován nebyl, i když v západoevropských státech už dlouhou dobu mezi studijní obory patřil. Já jsem ho na této vysoké škole začal externě přednášet, třikrát jsem dělal i vedoucího diplomové práce s touto tematikou, a spolupracoval jsem a dodnes spolupracuji v tomto oboru i s některými středními školami.

Po pádu totality se Odborná skupina pro sítotisk a serigrafii při ČVTS, jejímž jsem byl členem, rozhodla osamostatnit, a vznikl tak Sítotiskový svaz ČR, který se už v roce 1991 stal členem Federace evropských asociací sítotiskařů FESPA. Ve spolupráci se sítotiskovým svazem pokračuji v odborné vzdělávací činnosti dodnes, i jako majitel a ředitel soukromé firmy. Nezabývám se tedy pouze výrobou a prodejem na privátní bázi, ale i šířením odborné osvěty, takže si vlastně systematicky, systémově a rád vychovávám potencionální konkurenci. A odhaduji, že mi za těch skoro čtyřicet let mého působení v této oblasti „prošlo rukama“ takových 7–8 tisíc absolventů kursů, seminářů či předváděcích akcí.

 

Jste tedy stále velice zaměstnaný a vytížený člověk. Zbývá vám při všech těch aktivitách, jimž se věnujete, ještě nějaký volný čas? Jinak řečeno, máte mimo sítotisku i nějaké soukromé záliby nebo koníčky?

Musím se přiznat, že volného času mám opravdu velice málo, ale pokud nějaký vyšetřím, jsou mými největšími koníčky má vnoučata a potom chalupaření. Máme s manželkou chalupu na Vysočině, mezi Litomyšlí a Poličkou. Stojí v takové malé osadě s příznačným názvem Vysoký Les. Ta má jen 11 čísel, skutečně přímo u lesa, a žijí tam báječní „zemití“ lidé. Když tam přijedu a vystoupím z auta, mám v první chvíli pocit, že jsem ohluchnul. Takové je tam ticho a klid. A hned vás také zahalí oblak nádherné vůně přírody, nezkažené smogem. Vytvořili jsme si tam takový azyl a „sprchu na duši“, jak tomu říkáme, kam jezdíme nabírat nové síly. Máme tam také takový svůj malý soukromý archiv skutečně dobrých vín, takže mě potom opravdu neláká odjet někam k moři nebo šplhat po nějakých skálách, jak je dnes moderní. Prostředí, v nichž může člověk příjemně relaxovat a která ho posilují, mohou být různá, a záleží vždy na každém jedinci, jaké mu nejvíc vyhovuje.

 

Pro Svět tisku připravil Ivan Doležal

 

Článek vyšel v časopise Svět tisku 5 / 2005.


Reakce na článek



Poslat reakci na článek

Relevantní články

× Ing. Ladislav Záhumenský, CSc. - osobnost ST 1 / 2005 (24. 2. 2005 - Gustav Konečný)
× Ing. Vladimír Poříz - osobnost ST 2 / 2005 (2. 4. 2005 - Ivan Doležal)
× Prof. ing. Eduard Stehlík, CSc. - osobnost ST 3 / 2005 (24. 4. 2005 - Gustav Konečný)
× Dipl.-Ing. Albrecht Bolza-Schünemann - osobnost ST 4 / 2005 (15. 5. 2005 - Gustav Konečný)






Vytisknout stránku

2017
Téma čísla:
KBA posouvá technologické hranice
Miyakoshi MLP-H
Koncept Push-to-Stop Heidelberg
EDP Awards pro Xerox RIALTO 900
Nová technologie Canon UVgel a tiskárna Océ Colorado 1640
KBA RotaJET řady L a VL
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10. 9. 2017
LABELEXPO EUROPE 2017
25.-28. září 2017, Brusel
9 hal, 650 vystavovatelů

29. 8. 2017
Tiskaři v Německu
Německá odborná asociace tiskařů a médií Bundesverband Druck und Medien (bvdm) zveřejnila statistické výsledky daného oboru za loňský rok. Celkový finanční obrat se zvýšil z 20,2 mld. EUR v roce 2015 na 21,1 mld. EUR, investice sledovaných společností dosáhly výše až 666 mil. EUR.
V oboru tisku a médií v Německu je evidováno 8 316 společností, ve kterých pracovalo 139 399 zaměstnanců.

8. 3. 2017
Moderní technologie v polygrafii
Katedra polygrafie a fotofyziky Univerzity Pardubice otevírá v roce 2017 XI. ročník licenčního studia.
Licenční studium je určeno pro další vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, kteří pracují v polygrafickém průmyslu.
Více informací ZDE.

14. 2. 2017
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Vypisuje veřejnou zakázku na dodavatele polygrafických služeb "Zajištění a dodávka tiskových, DTP a distribučních služeb pro publicitu ESI fondů".
Podrobné informace naleznete na profilu zadavatele (MMR):
nen.nipez.cz
systémové číslo: N006/17/V00000266

+++ archiv krátkých zpráv
Tisk levně - Kvalitní tisk levně

 
Vyplňte e-mail do pole a odešlete.
E-mailové zprávy budete dostávat max. 5x týdně ...
Společnost | Kontakty | Předplatné | Archivy
© 2004 - Svět tisku - Veškeré obsahy podléhají autorskému zákonu. Kopírování či jiné použití zde uveřejněných částí pouze se souhlasem spol. Svět tisku
Generuje redakční systém Buxus společnosti ui42.
Designed by BlueCube.cz.