Je to jen několik dnů, co společnost Hewlett-Packard uvedla na český trh nový model velkoformátové tiskárny, nesoucí název HP Designjet 90. Po úspěšných modelech DJ 30 (maximální formát A3) a DJ 130 (A1) tak přichází na trh další z řady profesionálních tiskáren, tentokrát určená pro tisk do formátu A2. Jde o jakýsi mezičlánek mezi zmíněnými modely tiskáren s tím, že technicky jde vlastně o stejnou tiskárnu, jako je DJ 130 – s tím rozdílem, že maximální velikost potiskovaného média je „jen“ A2+.

„Devadesátka“ je od modelu HP Designjet 130 prakticky k nerozeznání

Tiskárna HP Designjet 90 designově vychází ze svých předchůdkyň a je vzhledově naprosto identická s modelem DJ 130. Cílová skupina jejích uživatelů se nachází především v grafických studiích, a také mezi poskytovateli předtiskových služeb. Její zřejmě největší výhodou – kromě A2 formátu – je zejména velká hloubka barev, což směřuje její využití také k fotografům, kteří si chtějí svá díla vytisknout v co největším formátu při zachování fotografické kvality. Samotný fakt, že jde o tiskárnu šestibarevnou – kromě klasických zásobníků CMYK disponuje ještě světle azurovou (LC) a světle purpurovou (LM) ve spojení s maximálním rozlišením 2 400 dpi a s kapičkami inkoustu o velikosti pouhé 4 pl – dává tušit, že výjezdy z tiskárny budou velice jemné a všechny plochy budou slité do jednoho jediného celku. Společnost HP také garantuje vysokou světlostálost barev při použití fotografických papírů HP Premium Photo Plus, a to dokonce až na 80 let (při umístění papíru pod sklo). Tuto informaci bohužel potvrdit nemůžeme, ale předpokládejme, že je to pravda, protože společnost HP v poslední době orientuje velkou část výzkumu právě na kvalitu a trvanlivost jednotlivých barev a potiskovatelných médií.

Tiskárnu je možné vybavit podavačem z role s řezačkou a tisknout tak na média o šířce 458 mm (18”) (podavač s řezačkou je součástí modelů HP Designjet 90r a 90gp). Při srovnání s tiskárnou HP Designjet 130nr má podavač jednu odlišnost – při zavedené roli a tisku na volné listy ze zásobníku je nutné ručně vysunout roli a pak teprve tisknout. HP Designjet 130 toto zajišťuje automaticky.

Vybalení tiskárny a instalace

Samotná krabice dává tušit, že produkt skrytý uvnitř asi nebude zrovna „kapesní“. Vždyť ve větších obalech se prodávají snad již jen lednice. Ale vzhledem k rozměrům tiskárny samotné – 890 x 415 x 220 mm (š x h x v) a hmotnosti kolem 20 kg je taková krabice zkrátka nezbytná. Pro vybalení jsou tak potřeba raději minimálně dva lidé, protože manipulace s tiskárnou není nijak snadná. Po jejím umístění na vhodné místo – doporučujeme rozhodně pevný a stabilní podklad – následuje poskládání jednotlivých částí tiskárny do sebe, tj. podavače papíru, a pokud máme model nesoucí označení r nebo gp, pak i volitelný podavač pro tisk z role. Stejně jako v případě předchozích výše jmenovaných modelů je pro montáž podavače role přiložen i šroubovák. Připojení tiskárny je možné pomocí standardního paralelního připojení Centronics IEE-1284 nebo pomocí USB 1.1 (kompatibilní s USB 2.0). Instalace tiskárny (je určena jak pro platformu PC – Windows 98 a vyšší, tak i Macintosh – Mac OS 9 a vyšší) přes obě tato připojení proběhla naprosto korektně a po několika minutách byla tiskárna připravena k provozu. V případě modelu Designjet 90gp, který jsme měli v testu k dispozici, bylo navíc ještě ethernetové (síťové) připojení pomocí přídavné karty JetDirect a bylo zcela logické, že jsme tiskárnu nainstalovali také přes tento port. Při instalaci jsme trochu „trnuli“ – vzhledem k občasným problémům, které se u některých modelů HP při síťových instalacích vyskytly – ale nutno konstatovat, že zcela zbytečně. I přes ethernetové rozhraní proběhla instalace tím nejjednodušším možným způsobem a bez sebemenších problémů.

Spolu se základním ovladačem tiskárny se do počítače instalují ještě další doplňující programy, o kterých budeme informovat v závěru tohoto článku, nicméně už zde můžeme zodpovědně říci, že je rozhodně doporučujeme nainstalovat, protože mohou výrazně usnadnit práci s tiskárnou, především její správu.

Informační stránka zobrazuje stav jednotlivých barev

Potiskované substráty

Tiskárna HP Designjet tiskne na široké spektrum materiálů počínaje obálkami, přes formáty A4, B4, A3, B3, A2 až po transparenty do velikosti 458 mm x 15,2 m. Plošná hmotnost papírů může být až 300 g při použití zadního přímého podavače. Vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici model gp, obsahující již zmíněný podavač role spolu s řezacím nožem, vyzkoušeli jsme samozřejmě i tento tisk. Musíme konstatovat, že od předchozích modelů HP zapracovalo na výrazně pohodlnějším vkládání papíru a jeho zasouvání do štěrbiny je také nyní mnohem snazší.

První tisky

Po uvedení tiskárny do provozu rozhodně doporučujeme provést základní barevnou kalibraci. Ta se „skrývá“ v jedné z instalovaných utilit „HP Designjet System Maintenance“ a nese výstižný název Calibrate Color. V podstatě se jedná o denzitometrickou linearizaci barev, probíhá automaticky a nepotřebuje žádné externí zařízení. Po jejím spuštění se otevře okno Exploreru, ve kterém si každý uživatel pohodlně spustí kalibraci tiskárny. Ve své podstatě jediné, co musí udělat, je nastavit druh papíru a kvalitu tisku, případně ještě vybrat odpovídající zásobník. Po odkliknutí se spustí samotná kalibrace, jejímž výsledkem je A4 výtisk s barevnými CMYK poli, která si tiskárna nejen vytiskne, ale také překontroluje a následně pak upraví interní barevnou kalibraci. Ve výsledku to znamená, že si do svého vlastního firmwaru přidá informaci o této kalibraci a při každém dalším tisku na daný typ papíru již s touto kalibrací počítá. Není tedy nutné při dalších výjezdech „dohledávat“ nějaký barevný profil – kalibrace je přidána přímo do hardwaru tiskárny. Tuto kalibraci můžeme spustit několikrát a vytvořit tak upravený profil pro každý druh papíru.

Tisk a jeho nastavení

V případě, že se uživatel rozhodne tisknout klasickým způsobem – tedy přes základní tiskový ovladač, neliší se předvolby prakticky ničím od tisku klasické tiskárny. Ovladač, který máme k dispozici, nabízí všechna potřebná tisková nastavení – od velikosti papíru a jeho kvality až po nastavení barevné korekce pomocí ICM profilů. Vzhledem k úvodní kalibraci, kterou, jak jsme již uvedli, si tiskárna udělá zcela automaticky, je dobré vždy zvolit právě nastavení „ICM“, protože pouze v tom případě si tiskárna sama nastaví barevnost podle zadaného papíru. Samozřejmě pokud jsme pro tento druh papíru úvodní kalibraci spustili. Výsledné tisky jsou pak mnohem věrnější. Co rozhodně nedoporučujeme, je nastavovat barevnost jako „ColorSmart/sRGB“, protože většinou dojde k poměrně silné barevné deformaci, pravděpodobně s cílem dosáhnout nejzářivějších barev vhodných pouze pro amatérské fotografie a kancelářské prezentační tisky. Sice je možné při tomto nastavení ještě dodatečně upravovat jednotlivé barevné kanály, ale nemyslíme si, že je dobré tato „vyladění“ používat, protože většinou vedou spíš k horšímu než k lepšímu tisku.

Šestice barev umožňuje tisk ve vysoké kvalitě

První výjezdy

Po absolvování základní kalibrace jsme vytiskli PDF soubory ve formátu A4 o velikosti 24 MB a použili jsme rozlišení 1 200 x 1 200 dpi. To vše s tím, že jsme nechali barevnou kalibraci jen a pouze na tiskárně samotné – tedy takovou, jakou jsme „vygenerovali“ při výše uvedené základní kalibraci. Na výsledek jsme čekali necelých 5 minut (při maximálním rozlišení 2 400 x 1 200 dpi takový tisk trval přibližně dvojnásobek času), přičemž samotné načítání dokumentu trvalo přibližně 20 sekund. To jsou hodnoty, za které se rozhodně nemusí žádná tiskárna stydět. A výsledek? Tisk, co se kvality týče, byl prakticky dokonalý a tiskové body jsme odhalili jen s pomocí tiskařské lupy. Trochu nás ale zarazila celková barevnost, která měla trochu červený odstín – nejlépe to bylo vidět na základních CMYK barvách. Proto jsme přistoupili k nové kalibraci. Avšak ani poté se nic nezměnilo. Všechny CMYK barvy byly trochu tmavší než by měly být, ale například ve fotografiích byla naopak sytost snížená. Když jsme změnili nastavení správy barev na „ICM“ z původního „ColorSmart/RGB“ na takové, které by mělo respektovat ICC profil pro konkrétní papír, byl výsledek výrazně lepší. CMYK políčka se přiblížila svým „vzorům“ a fotografie dostaly konečně správný vzhled. Tento výsledek nás dovedl k jednoduchému verdiktu. Ten, kdo tiskárnu bude používat především pro výjezd fotografií a grafických náhledů, zřejmě s tímto základním driverem vystačí, ovšem za předpokladu, že bude respektovat ICM a nastavení tiskárny. Ale co dělat v případě, že hodláme tiskárnu používat také jako náhledovou, resp. nátiskovou? Jak zajistit, aby se výjezdy co možná nejvíce přiblížily požadovanému výsledku? Na tuto otázku máme také odpověď, jež nese název EFI Designer Edition.

Profesionální software

Tento program od společnosti EFI je určen ke kompletní správě tisku a především ke korektnímu barevnému tisku podle předem zadaných parametrů. Tím se stává z tiskárny HP Designjet 90 prakticky regulérní nátiskové zařízení. V programu EFI Designer Edition můžeme nejen nastavit formáty a druhy papíru, ale také konkrétní tiskové profily pro výstupní zařízení, a tím pádem tak simulovat například ofsetový tisk na lesklou křídu. Výsledek, jehož jsme při našich zkouškách dosáhli, byl velice přesvědčivý a prakticky se shodoval se skutečným ofsetovým tiskem, se kterým jsme mohli výjezd srovnat. Bohužel jsme měli pro tento účel pouze testovací demoverzi bez hardwarového klíče, která do tištěné plochy vkládala občas informační okno s nápisem DEMO (navíc v betaverzi) a tím trochu pokazila možnost kontroly. Ale části, jež jsme měli možnost porovnat, byly velice kvalitní. Program EFI Designer Edition však dokáže ještě mnohem víc. Kromě tohoto CMYK nátisku je schopen poměrně dobře také simulovat přímé barvy. Kromě toho, že může uživatel tyto přímé barvy definovat, lze také jejich konkrétní barevnost mírně upravovat a dosáhnout tak co možná největší věrnosti. Při tisku pomocí EFI Designer Edition můžeme každému konkrétnímu tisku přiřazovat nové barevné profily, generované přímo pro příslušný druh papíru. Všechna nastavení můžeme kdykoliv uložit pro další použití. A komu by ani tohle nestačilo, může přímo v programu jemně upravovat gradační křivky kompletního tisku nebo jen samotných CMYK barev. Všechny tiskové úlohy se dají také spravovat pomocí tzv. Hot Folderů, umístěných například na serveru. To umožní všem uživatelům sdílejícím tiskárnu po síti tisknout spolehlivě, podle předem nastavených parametrů vhodného Hot Folderu, aniž by se museli obávat chybného nastavení. Program EFI Designer Edition je velice užitečným doplňkem tiskárny HP Designjet 90 (ale i mnoha dalších) a s jeho pomocí je možné jednoduše, přehledně a spolehlivě dosáhnout tisků prakticky totožných s požadovaným „originálem“.

Spotřeba barvy

Po zkušenostech s fototiskárnami HP jsme měli trochu obavu ze spotřeby barvy, ale ukázala se jako lichá. Vzhledem k tomu, že HP Designjet 90 disponuje velkými tiskovými cartridgemi se stejným objemem jako například v případě tiskáren BusinessJet, a navíc kromě základních 28 ml náplní azurové a purpurové barvy mají všechny ostatní – tedy žlutá, světle azurová, světle purpurová i černá – zvětšenou kapacitu na 69 ml, nemusíme se o nedostatek inkoustu bát. Průměrná spotřeba inkoustu se pohybuje stejně jako u modelů HP Design­jet 30 a 130 v rozmezí 12–18 ml/m² podle typu tiskového média. A pokud přece jen máme obavy, aby inkoust nedošel, stačí se podívat v menu ovladače na položku Services, kde si můžeme prohlédnout na jednoduchém obrázku stav jednotlivých barevných náplní, nebo na displej samotného přístroje, kde je stejná indikace. Pro ty, kdo mají rádi přesnost, je zde možnost správy tiskárny pomocí již zmíněného rozhraní – tam lze zjistit stav jednotlivých barevných náplní i tiskových hlav dokonce v procentech s tím, že tiskárna vypočítá, jak dlouho ještě budeme moci tisknout. Bere samozřejmě v potaz to, kolik jsme od instalace již vytiskli stran a v jaké kvalitě.

Nastavení tisku v programu EFI Designer Edition je více než podrobné

Hledali jsme chyby

U každé podobné recenze vždy přinášíme také jakýsi seznam negativních vlastností konkrétního produktu. Ale v případě tiskárny HP Designjet 90 bude tato kolonka prakticky prázdná. Za celou dobu testování jsme nezaznamenali žádnou chybu, která by stála za zmínku. Jediný drobný problém jsme měli s provozem EFI Designer Edition (ten občas způsobil zastavení počítače, který bylo nutné poté restartovat), ale to je trochu jiná situace, protože se jedná o betaverzi produktu (verze 4.2) a na její finální verzi si ještě budeme muset chvilku počkat. Předpokládáme, že finální verze bude již zcela spolehlivá. Zatím také není lokalizován driver tiskárny. V něm jsou zajímavým způsobem podle US normy členěny formáty jednotlivých médií. Na druhou stranu ale je možné jednoduchým způsobem přidat také ISO normy, tedy formáty typu „A“.

Závěrem

Tiskárna HP Designjet 90 je vynikajícím produktem, jenž uspokojí nejen klasické grafiky, kteří potřebují tisknout v co nejlepší kvalitě dokumenty větší než A3, ale díky přítomnosti světle azurové a světle purpurové barvy také fotografy, pro něž je A3 formát už nedostačující. Maximální rozlišení tiskárny při tisku na fotopapír je 2 400 dpi, a když jsme si výsledky tisku prohlíželi, museli jsme konstatovat, že s přihlédnutím k rychlosti, jakou byl dokument vytištěn, je kvalita tisku vynikající. A právě až neuvěřitelně vysoká rychlost tisku při takovémto rozlišení je také jednou velkých deviz této tiskárny. Kromě toho s přidaným softwarem Designer Edition se z klasické velkoformátové tiskárny stává regulérní nátiskové zařízení s obsáhlými možnostmi nejrůznějších nastavení a změn parametrů konkrétních výjezdů. Spojení těchto dvou produktů (tiskárny a softwaru) spolu s novými tiskovými médii HP dělá z modelu Designjet 90 silnou zbraň všude tam, kde jsou potřeba velkoformátové tisky se zachováním plné kontroly barevnosti. A jaké jsou ceny nové tiskárny? Základní model by se měl pohybovat kolem 34 000 Kč a nejvyšší model gp včetně podavače z role a s kalibrační sondou GretagMacbeth Eye One Display by měl stát přibližně 41 000 Kč. Všechny ceny jsou uvedeny bez DPH.

Pro Svět tisku připravil Roman Křivánek

Článek vyšel v časopise Svět tisku 5 / 2005.

Reakce na článek

Relevantní články